Hm, jaká je tedy podle vás správná představa, nebo základní popis autismu?
Do třídy s mým synem chodí dva autisté. Jeden je na tom víceméně dobře, jen se vyznačuje zhoršeným chápáním sociálních a emočních věcí, bývá třeba mu věci říkat polopatě. Pokud dokážu posoudit, je mu ve třídě s ostatními celkem dobře, i když bližší kamarády vlastně nemá.
Druhý ... má asistenta, jehož hlavním úkolem jak se zdá je, zabránit tomu, aby kluk někoho v afektu napadl. Díky aspoň za to, když už to dítě musí ve třídě být. Tento žák ovšem kamarády nemá, já jsem ale spíše rád, že nikdo z jeho okolí díky asistentovi není nucen plakat kvůli němu, než že by mě trápilo, co si myslí a cítí tento autista. I toho druhého kluka asi jde nejlépe popsat jen jako někoho, kdo má zhoršené chápání emocí, tentokrát nejen cizích, ale i vlastních, za eventuální občasné záchvaty vzteku prý totiž nemůže. Oba jsou jinak poměrně inteligentní, dobře se učí a to jediné, co je na první pohled vyděluje od okolí, je právě horší schopnost vnímání emocí a sociálních vazeb.
A ostatně, uvážil jste někdy možnost, že váš syn skutečně není autista a třeba opravdu má nějakou jinou diagnózu? Nevím, proč se vám ta představa zdá tak urážlivá.