---Váš příspěvek vystihuje co mi na diskusi vedené autisty vadí.
I když jsem otcem autisty, sám autista nejsem.
---Když někdo v noci pláče,že nemá kamarády tak to naprosto nezaručuje,že se ve dne nechová tak,že žádné kamarády mít nemůže
Výše uvedené jsem napsal pouze proto, abych ilustroval, že autorova definice autismu (“odstup, nezájem o druhé, lhostejnost k podnětům zvenčí”) není obecně pravdivá - existují i autisté extrovertní, bez odstupu od druhých atd. Což neznamená, že nemají ve vztazích velké problémy.
Nicméně k Vaší reakci - ano, samozřejmě. A pedagog se k tomu může postavit různým způsobem: neznalý pedagog řekne: “chováš se tak, že žádné kamarády mít nemůžeš, takže si za to můžeš sám” (případně: jsi nevychovaný, takže za to mohou tví rodiče), čímž dítě uvězní v bezvýchodné situaci. Znalý pedagog může dítě podpořit, např. může po domluvě s rodiči pozvat psychologa, který jeho spolužákům v rámci třídnické hodiny handicap vysvětlí a naučí je, jak autistické dítě podpořit nejen v krizových situacích. Většinou se pak najdou děti, které jsou ochotné se kamarádit i s někým, kdo nepovažuje za nutné je při setkání pozdravit (spolužáci pak vědí, že to není způsobeno nějakou jeho negativní emocí).
---Článek,který popisuje zkušenost autora z konkrétními dětmi. jJe špatný mj. protože autor vědomě sděluje,že se autismu nevěnuje výlučně..Než psát o tom co viděl a kde konkrétnímu dítěti pomohl , to raději ať pěstuje rybičky. My máme svoji pravdu a jiné názory je nejlépe smazat.
Ne, pro mne je problém pouze v tom, že článek obsahuje nepravdivá zobecnění a tím může někomu uškodit.
----Učitelé ( před nimi musíme autisty chránit protože co mohou to špatně pochopí ) zpochy bňovali diagnozu když se chovalo dítě jinak.Nenapíšeme jak se chová ani co a jak bylo zpochybněno.Mohla to být i pochvala.
Pochvala to opravdu nebyla. Nejedná se o nějaký abstraktní příklad, který bych dokázal nezaujatě analyzovat, ale mé o vlastní dítě - doufám že pochopíte, proč zde nechci popisovat detaily.
---A také mi vadí,že nikdo nenapsal kde mohou žáci autisté a jejich rodiče najít rychle pomoc.Asi je to proto,že problémy nemají a tudíž žádnou pomoc nepotřebují.
S pomocí je to dost těžké, nám se po několika nepovedených až katastrofálních pokusech (včetně útěku dítěte z ordinace) povedlo najít “první pomoc” na Středisku výchovné péče, jehož speciální pedagožka a psycholožka nám v krizi velmi pomohly a nasměrovaly nás dále. Naopak nevím o nikom, komu by v našem kraji pomohlo Speciální pedagogické centrum, které má dětské autisty v gesci.
Mimochodem, i když sám nejsem autista, v této diskusi mi dávají mnohem větší smysl příspěvky autistů než neurotypiků. A to jsem si vždycky myslel, že sklon k zabíhavosti mají spíše autisté. :-)