Názor k článku Přítulný autista či Asperger? To je jako tulící se dikobraz od Michal Roškaňuk - Tedy sice mi pane Hořavo vůbec není patrné,...

Tedy sice mi pane Hořavo vůbec není patrné, s čím to vlastně souhlasíte, ale problém je jinde: to, že tady zazněly nějaké emotivní výzvy o vracení diplomu (jak kdo reaguje a hledá absurdní souvislosti mezi autismem a politikou je prostě každého věc), přestává být podstatné v okamžiku, kdy stavíte mě osobně proti panu Novákovi osobně, jakkoli jsem si vědom, že to nemyslíte ofenzivně. Umím si to vysvětlit jen tak, že jste četl jen některé mé komentáře, když už mě zmiňujete a stávám se tak nechtěně představitelem kritiků. Já osobně jsem nezpochybnil erudici pana Nováka jako psychologa a klidně budu hájit jeho zdatnost v oblasti partnerských vztahů nebo jiných oblastí, zpochybnil jsem jeho informovanost v oblasti autismu a na tom zkrátka trvám a jsem si naprosto jist, že bych některá jeho trvzení z jeho článku nikdy neřekl, pokud bych nepřišel o rozum. Ačkoli nemám vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie, kontaktují mě ti, kteří toto vzdělání mají a žádají supervize, konzultace, doporučují do naší péče atd. Považuji za velmi důležité, abyste rozuměl, že toto není nějaká obhajoba - naprosto necítím potřebu se jakkoli hájit, mě bohatě stačí přízeň a gesce odborníků a vděčnost klientů.

Celé to totiž ve skutečnosti pochází z faktu, že česká odborná veřejnost (teď myslím jak psychology či lékaře, tak pedagogy) prostě nemá historii povědomí o autismu. Zčásti proto, že jde o (u nás) novou problematiku a zčásti proto, že za socialismu byli mentálně postižení uklízeni do ústavů (a následky toho nesou u nás VŠICHNI zdravotně postižení v kontextu postojů veřejnosti).

Víte pane Hořavo, já se díky činnosti naší organizace setkávám se značným množstvím odborníků a troufám si říci, že v tomto kontextu je lze zjednodušeně rozdělit na tři skupiny:
1) ti, kdo jsou informováni a mají odbornou zdatnost v této oblasti
2) ti, kteří ještě nejsou tak zdatní, ale vědí o tom a aktivně na své kompetenci pracují
3) ti, kteří informování nejsou nebo mají informace nesprávné nebo zastaralé.

No a celý problém je v tom, že těch prvních je děsivě málo (psychologů a psychiatrů snad 20-30?) a ti třetí to o sobě nevědí (jak říká Sheldon v Teorii velkého třesku: "nemohu se mýlit, protože jsem velmi chytrý a poznal bych, že se mýlím"). Jinak by nemohlo docházet k tristním situacím jako je nedávný příklad psychologa z krajské nemocnice, který hospitalizovanému pacientovi nedovolil vystavit povolení k návštěvě odborníka za účelem diagnostiky autismu (kam byl pacient objednán více než půl roku), protože prohlásil, že autisté přece nemluví a pacient tudíž nemůže být autista, takže ho tam neodešle. Podotýkám, že šlo o klinického psychologa. Možná to byl dobrý odborník v něčem jiném, ale určitě ne v autismu a pacientovi tím rozhodnutím vrátil život o půl roku zpátky. Věděl jste, že momentálně se čeká na diagnostiku autismu 6 - 18 měsíců? Máte představu, jak to poškozuje děti, kterým tak utíká cenný čas na účinnou pomoc, které je tak jako tak málo? Lze jen s povděkem přijmout, že se z autismu stává módní téma a tudíž začíná přitahovat pozornost i veřejné odbornosti - kéž by těch zdatných bylo co nejvíce.