Názor k článku Přítulný autista či Asperger? To je jako tulící se dikobraz od Michal Roškaňuk - Termín "častější" je myslím docela dobře akceptovatelný, ale...

Termín "častější" je myslím docela dobře akceptovatelný, ale měl jsem na mysli spíš způsob prožívání vjemů a situací - např. chlapec, který se bojí lidí v červené kšiltovce, protože jí nosil spolužák, který ho v předchozí škole šikanoval. On to rozumově chápe, že je to hloupost, ale jeho mysl prostě reaguje úlekem. A teď si představte, že takových "superpozic" má desítky a neustále ovlivňují jeho chování ...

Měřitelné to samozřejmě je (hlavně fMRI a EEG), ale jedna věc je, že "něco" změříte a druhá, jak to interpretujete. Neurologie například rozvíjí myšlenku rané diagnostiky autismu pomocí EEG biomarkerů: zjednodušeně řečeno pokud u 1000 autistů naměříte určitou kombinaci hodnot (frekvence, amplitudy a průběhy), kterou dokážete identifikovat, tak lze se slušnou pravděpodobností předpokládat, že i každý další člověk s tímto obrazem hodnot bude nejspíš autista, přestože netušíte, jaký tyto hodnoty mají význam. Funkční magnetická rezonance je ještě lepší nástroj (a je k dispozici řada zajímavých studií), ale bohužel také dosti nákladný i provozně.

S tou intenzívnější a/nebo častější emotivitou to pravděpodobně bude podobné jako s hypersenzitivitou: autista, který reaguje velmi citlivě na (některé) zvuky nemusí kvůli tomu ještě slyšet lépe než ostatní, ale jeho CNS prostě reaguje mnohem silněji. A jestliže vaše kognice nějaký tichý vysoký zvuk odfiltruje jako balast a mysl autisty to neudělá a ještě zareaguje bouřlivě, bude to zvenčí vypadat tak, že autista to slyšel a vy ne, ale kdo to jak objektivně porovná? Ve skutečnosti to, co vědomě vnímáme, nemá s realitou společného tolik, kolik si myslíme.

Ještě chci upozornit, že formulací "nereagovat emocemi na banality" do toho právě vnášíte navýsost subjektivní hodnocení - tedy hodnocením toho, co je banalita. Ono je to v kontextu sociální dyslexie ještě složitější, ale to asi nemá cenu tady rozepisovat.