"Různí se názory na to, zda syndromem trpící dítka chtějí mít kamarády, nebo ne. Starší pojetí vychází z toho, že kamarádství nepotřebují, neboť vlastně ani nevědí, co to je. Novější přístup tvrdí, že by se snad i přátelili, ale nemají s kým. „Asperger“ druhého „Aspergera“ snáší velmi těžko. Ani protiklady je nepřitahují."
Tak tohle je totální nesmysl. Sám mám AS a mohu potvrdit, že kamarády potřebuji. Absolutní izolace na základní škole způsobená intenzivní šikanou mne téměř dovedla k sebevraždě. Stejně tak poslední dobou se mé chronické deprese značně zhoršily kvůli lockdownu.
Že asperger jiného snáší těžce je absolutní blábol. Jako protipříklad mohu uvést velkou komunitu na facebooku (scházející se i naživo) a mnohé mé kamarády
" autista netuší, proč by to měl (alespoň jednou) říci. O děti je schopen se starat, ani jim ale neprojeví cit. Ostatně jakýpak cit? Je někde vymezen v zákonech a nařízeních?"
Toto je opět absolutní nesmysl. Tento zastaralý názor je způsoben tím, že autistická neverbální (i verbální) komunikace se liší od té u neurotypicků, takže nám mnozí lidé nerozumí. Právě neschopnost odborníků rozeznat odlišnou komunikaci způsobila toto tvrzení.