Vážení čtenáři,
velmi se omlouvám, pokud jsem se vás nelibě textem dotknul. Článek je koncipován jako přehled vývoje přístupu k problémovým žákům během let. Navíc chce varovat před dnes poněkud „módním“ zaměňováním ADHD a AS. To se objevilo i v ohlasech na jeden z předchozích článků. Jde opravdu o něco jiného.
Mojí chybou je, že jsem nevymezil, že popisuji problémového autistu ve škole a že ne všichni příslušníci této skupiny jsou takto problémoví, respektive mnozí se chovají jinak. Ano, jsou řekněme hodní, neproblémoví autisté stejně jako hodné a neproblémové děti s ADHD.
Za chybu se omlouvám. Všechny v článku uvedené popisy chování jsem slyšel buď od rodičů nebo od dětí. Zmíněná problematika již dávno není středem mého odborného zájmu. Faktem ale je, že děti s takovými problémy za mnou přesto přicházejí. Žel nejsou chráněny před přísnou klasifikací a odsudkem ve škole diagnózou svého problému. Jsou stigmatizovány ne označením autista ale ... řekněme podivín, i když slýchávám výrazně horší nálepky.
Vždy se snažím těmto dětem pomoci. Často se to daří. Do článku jsem úmyslně nenapsal to, co mi opravdu leží na srdci. Hodlal jsem tomu věnovat text v dohledné budoucnosti. Jde o katastrofálně dlouhé objednací lhůty v mnohých pedagogicko-psychologických poradnách. Ještě delší a nebezpečnější je mimořádně dlouhé čekání na vyšetření u dětského psychiatra. Posledně jmenovaná - velmi potřebná - lékařská specializace bude vzhledem k věku stávajících odborníků za pár let snad „na vymření“. Jistěže zde nejde o minuty či hodiny. Ale čekat na vysvětlení specificky „zlobivého“ autisty týdny ba měsíce je hrůza ... pro něj i pro rodiče. Myslím, že cílená kritika daného stavu může potřebným pomoci víc, než pokud již nebudu na téma „co není ADHD“ psát. Nicméně „stop“ v tomto směru slibuji.
PS: Před několika dny jsem zaslal serveru Vitalia.cz článek o komentátorech různých článků na internetu. Prohlašuji, že tento článek byl napsán v době, kdy jsem ohlasy, na něž zde reaguji, neznal, resp. ještě nebyly napsány. Se zmíněnými ohlasy nemá nic společného. Tomáš Novák
Dobrý den,
Děkuji za dovysvětlení vašeho článku. Nejsem si ale jistá, že mu tak docela rozumím. Osobně, pokud nějaká "problematika není středem mého zájmu", nevyjadřuji se k ní z pozice odborníka. Nebo jen velmi opatrně - aby mi nemohlo někde uniknout nějaké "nevymezení" či nepřesné vyjádření. Jsem tím opatrnější, čím laičtější publikum/čtenáře mohu očekávat, protože ti na moje případné nepřesnosti nemohou kompetentně reagovat a mohou mít sklon brát je za pravdy. Ale to bude asi tím, že jsem "řekněme hodný nebo neproblémový autista".
Srozumitelnost vaší reakce je pro mě ale především ovlivněna druhou částí textu. Myslím, že to, co vám - jak uvádíte - především leží na srdci, s věcí nesouvisí. Reagujícím, pokud čtu správně, nejde o poradny a dostupnost jejich služeb, ale o to, že se vám podařilo na relativně malém prostoru shromáždit pozoruhodné množství stereotypů a klišé o autistech (aspergerech), což vnímají o to citlivěji, že se má jednat o text odborníka, psychologa, a tutíž to má pro čtenáře značnou váhu. V daném kontextu mi proto povídání o poradnách připadá jako skoro manipulativní odvádění pozornosti jinam. Nerozumím tomu, proč je tak těžké se jen omluvit, nebo třeba i jen vyjádřít k dané věci a udělat tečku.
PZ
PS: PS mi připadá už úplně zbytečné, téměř bych to zařadila k ironii či sarkazmu, ale to jako asperger nechápu, že.
Nic z toho co jsem o autistech ve škole napsal není klišé.Naopak vše reálně znám z praxe. Tj. měl jsem možnost vyšetřit děti jež se takto ve škole chovaly.Velmi mi vadí záměny ADHD a autismu.Mj.škodí i dětem. Povzdech o dlouhých čekacích dobách a situaci v dětské psychiatrii není zavádějící ale burcující. Všechny děti jejichž projevy popisuji byly za mnou přivedeny v situaci kdy se rodičům pro ně nepodařilo zajistit jinou poradensko pomoc. Dětem s problémy řekněme typu "klišé o autististech" nepoomůže zdůrazňování toho jací mohou být autisté báječní lidé. Naopak - tyto děti jsou takto dehonestovány.dotazy !"proč nejsi právě takový".Jenže dotyčný "takový"být nemůže.
P.S v mém vysvětlení .prosím hodnoťte až po uveřejnění článku o komentátorech na internetu. Při troše vztahovačnosti by si čtenář mohl myslet,že si právě oním textem vyřitzuji účty se svým autistickými i kritiky. To by byl opravdu omyl. Váš názor ".nerozumím tomu, proč je tak těžké se jen omluvit, nebo třeba i jen vyjádřít k dané věci a udělat tečku"akceptuji.Omluvil jsem se,vyjádřil -obé opakovaně a tečka.
Jestli to znáte z praxe, tak je to nejspíš proto, že se vás ti autisti prostě bojí vzhledem ke svému zavádějícímu článku. A to vám říkám jako autistka, která se přátelí s mnohla autisty (zajímavé, že jste tam někde psal, že se nedokážeme vystát navzájem) a studentka psychologie. Lituju ty děti, co jsou ve vaší "péči". Takže je to klišé. Tečka.
Velmi dobře znám problémy jednoho z autistů o němž je v článku řeč.Ve škole mu hrozil exemplární trest a žádné pochopení. Dr.Novák se toho kluka ujal,vykládal si s ním o obrazech ,ocenil jeho nápady.Obratem napsal dlouhou zprávu do školy a moc mu pomohl. O trestu se potom už nemluvilo. Zajímalo by mne kolika autistickým dětem v průšvihu pomohli pisatelé "kamenujících"komentářů. To,že na internetu napíšete,že problémy autistů jsou klišé,NEEXISTUJÍ a kdo se o nich zmíní má vrátit diplom žádnému nešťastnému děcku nepomůžete.
V tom je právě ten problém pane Nováku. S těmi poradenskými zařízeními sice máte pravdu, ale to opravdu nijak nesouvisí. Začíná to už diferenciací F84-F90 a volně pokračuje precedencí. Je obecně známo, že ADD/ADHD je častá komorbidita u autismu a rozliší to pouze ten, kdo se orientuje v ADHD i v autismu. A přestože znám různé vynikající odborníky z PPP/SPC, rozhodně nejsou v přesile. Takže co má precedenci a co je komorbidita, ADHD nebo PAS? PAS je pervazivní postižení a přesto se často považuje za komorbiditu a to klienty poškozuje.
Když tedy mluvíte o Aspergerech a poruše pozornosti ve škole, opravdu "míjíte cíl o stovky metrů". Jestliže se neorientujete v tom, jak se např. porucha generalizace projevuje na kognitivních procesech, jsou vaše závěry zákonitě chybné a bohužel je nemáte náležitě korigované praxí. Jestliže klient odmítá opustit výklenek, má k tomu jistě důvod a těžko vám ho poví ve chvíli, kdy ho pouze vyzvete, ať vyleze.
Je jedno kam se v článku podívám, jestli k tomu, že autista si neumí udělat legraci sám ze sebe nebo že se autisté vzájemně nesnášejí - všude je kousek faktu společně s nějakou děsnou hloupostí. Nechápu jak jste například došel k závěru, že autisté jsou verbálně neobratní - máte nějaký problém s tím, jak se vyjadřuji já - diagnostikovaný AS? Kdybyste opravdu znal autisty, věděl byste, že často i děti s PAS a vážnou poruchou v pragmatické rovině jazyka se verbálně vyjadřují brilantně. Anebo taky ne a jiní zase nemluví vůbec, ale i archaická mluva je jasně vázána na specifické podmínky. Autista žije rituály, nemá zájem o ostatní, nedostatek empatie, žije ve svém světě ... uff. No a Bleuler sice použil termín autismus počátkem 20. století jako první, ale neměl na mysli autismus - popisoval tak coby specialista na schizofrenii intrapersonální uzavření u svých pacientů. Autismus definovali až L. Kanner a H. Asperger o 30 let později.
Já nemám v úmyslu vás za každou cenu pranýřovat vzhledem k tomu, že jste se omluvil a ačkoli mě váš článek neskutečně "nadzvedl", vážím si toho, že jste svou chybu uznal a přinejmenším já omluvu přijímám. Hlavně ale budu doufat, že v problematice autismu dodržíte bobříka mlčení, protože dalšími podobnými články budete škodit nejen sobě, ale především klientům.
"Nechápu jak jste například došel k závěru, že autisté jsou verbálně neobratní - máte nějaký problém s tím, jak se vyjadřuji já - diagnostikovaný AS?"
- Vy se zde názorech vyjadřujete neverebálně...
Pokud jste měl na mysli Vaše vystoupení v debatách o autismu a jinde, tak verbálně vystupujete velmi zdařile a především jste odborník v dané oblasti.
Oceňuji Váš přístup, že nemáte v úmyslu autora článku pranýřovat. Já už měl za to, že ho zde ženy ukamenují. Přitom jeho upřesnění článku bylo pro mě dostatečným upřesněním tématu.
Ať se Vám daří ve vaší činnosti. Je velmi prospěšná.
Já význam definic verbální a neverbální komunikace chápu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Verbální_komunikace
Verbální komunikace narozdíl od neverbální komunikace, která je bezprostředně vázána na situaci a může být široce srozumitelná, vyznačuje se verbální komunikace hlavně těmito rysy:
- užívá artikulovanou řeč, tvořenou hláskami, slovy a větami
Zde se nejednalo o artikulovanou řeč, ale formu písemného vyjádření. Je prokázané, že někteří autisté mají problém s vývojem řeči. Proto jsem si vyložil ten dotaz k verbálnímu vyjádření tj. artikulované řeči o kterou nešlo. A tak to bylo i předpokládám myšleno v kontextu toho, že né každý autista má problém vývoje řeči, což je pravdou.
Opravuju tedy, že jsem se nevyjádřil přesně. Bylo to myšleno z pohledu verbálního projevu - artikulované řeči.