Příznaky epilepsie: Od „nepamatování“ až po křeče

V Praze právě jednají špičkoví neurologové z celého světa. Kongres věnovaný epilepsii se zabývá novinkami v léčbě této poměrně rozšířené nemoci i možnostmi využití moderních technologií. „Výzkum v oblasti epilepsie pokračuje velmi intenzivně,“ říká prof. Milan Brázdil, kterému tajemství lidského mozku učarovala již za studií na lékařské fakultě. Od té doby mu zůstal věrný a neurologii a neurovědu počítá ke svým největším koníčkům.

Co se při epilepsii děje? Proč vznikají záchvaty? 

Epilepsie je chronické neurologické onemocnění, které se projevuje opakovanými záchvaty různého klinického obrazu, tyto záchvaty jsou způsobeny patologickými elektrickými výboji v lidském mozku. Příčin, proč tyto výboje vznikají, je několik, například špatné rozložení množství iontů na buněčné membráně či nerovnovážný stav chemických látek, tzv. neurotransmiterů v mozkové tkáni.

Jak moc je epilepsie v populaci rozšířená? Lze říci, že je někdo ohrožen více? 

Výskyt onemocnění epilepsie se uvádí téměř u jednoho procenta populace. V ČR máme tedy téměř sto tisíc jedinců s epilepsií a v rámci EU se předpokládá výskyt epilepsie u cca šesti miliónů obyvatel. Při porovnání ČR s ostatními civilizovanými zeměmi je výskyt epilepsie srovnatelný. Důležité také je, že kromě zmíněného procenta jedinců s epilepsií se může ojedinělý epileptický záchvat objevit kdykoli v průběhu života u dalších cca čtyř procent populace. V tomto případě ještě nemluvíme o diagnóze epilepsie.

Pokud jde o výskyt epilepsie, tak ta může začínat v kterémkoli věku. Nicméně nejčastější výskyt je ve věku novorozeneckém, potom předškolním či raně školním, v období dospívání a nakonec u seniorů. Není rozdíl ve výskytu onemocnění u mužů a u žen, v drtivé většině případů se nejedná o onemocnění dědičné.

Jak člověka epilepsie omezuje v běžném životě oproti zdravým lidem? Jaké má praktické dopady? 

Většina pacientů s epilepsií dosáhne při dobré léčbě plné kompenzace onemocnění, tedy stavu, kdy se záchvaty již neobjevují. Bohužel asi u třetiny pacientů ani sebelepší farmakologická léčba nedokáže záchvaty zcela potlačit. V takových případech zvažujeme léčbu operační. Samozřejmě přetrvávající záchvaty výrazně limitují postižené jedince v běžném životě. Nemohou například řídit motorová vozidla, mají řadu omezení pracovních, častá je u nich nezaměstnanost, pro opakované záchvaty jsou velmi častými klienty zdravotnických zařízení apod. Kvalita života těchto pacientů je proto většinou výrazně horší v porovnání se zdravou populací.

Panuje ve společnosti určité stigma, diskriminace epileptiků? 

Epileptické záchvaty se mnohdy projevují velmi dramaticky. Typickým příkladem může být tzv. grand mal záchvat (velký epileptický záchvat), tedy generalizovaný tonicko-klonický záchvat, při němž dochází k náhlé ztrátě vědomí s pádem a křečemi celého těla, často i s pokousáním jazyka a pomočením. Není tedy divu, že v laické populaci přirozeně dlouho přetrvával strach ze záchvatů a řada předsudků. S tím souvisela výrazná stigmatizace pacientů, či dokonce jejich rodin. Naštěstí se s informačním boomem i častými vzdělávacími aktivitami České ligy proti epilepsii i u nás postupně zvyšuje povědomí o tomto onemocnění a jeho příčinách, a tak se i situace stran nežádoucí stigmatizace pomalu zlepšuje.

Podle jakých příznaků můžeme jako laici poznat, že má člověk epileptický záchvat, např. když potkáme neznámého člověka na ulici? Co bychom měli v takovém případě dělat? 

Jak jsem již uvedl, existují různé druhy epileptických záchvatů. Mnohdy ani pro lékaře není jednoduché odlišit záchvaty epileptické od neepileptických. Každopádně pokud uvidíme člověka padnout k zemi a následně u něj pozorujeme mohutné křeče celého těla, pak je diagnóza záchvatu epileptického velmi pravděpodobná. V takovém případě je ve fázi křečí vhodné pomoci pacientovi prostým podložením jeho hlavy, a zabránit tak poranění lebky při opakujících se svalových záškubech. Po odeznění křečí pak uložíme pacienta do tzv. stabilizované polohy na boku, čímž zabráníme případnému zapadnutí jazyka (naučte se první pomoc při epilepsii). Každopádně je vhodné přivolat odbornou pomoc.

Autor: Wikipedia.org / Baburov, podle licence: CC BY-SA 4.0

Člověk postižený epileptickým záchvatem by měl být vyšetřen odborným lékařem – neurologem. Obvykle následují vyšetření pomocí elektroencefalografu (EEG), ev. počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí (MRI).

Na jaké pacientské spolky či neziskové organizace se může obrátit člověk trpící epilepsií? 

V ČR dlouhodobě existuje například Společnost E, nicméně nejdůležitější je důkladné lékařské vyšetření a nastavení účinné léčby.

Existuje vůbec nějaká prevence před epilepsií? 

Hlavní prevencí vzniku epilepsie je zabránit jakémukoli poškození mozku, včetně poranění hlavy. Proto je nutné užívat při sportovních aktivitách důsledně ochranné prostředky, tedy odpovídající helmy.

Jaké jsou možnosti léčby epileptiků? Kdy nastupuje farmakoterapie, jaké existují další postupy a v čem spočívají? Kterou léčbu považujete za nejvhodnější? 

Základní metodou léčby epilepsie je léčba medikamentózní. Ta je zahajována tehdy, pokud nepostačují režimová opatření (zákaz alkoholu a dodržování pravidelného rytmu spánku a bdění). Důležitá je však především správná diagnostika a dále správná volba vhodného antiepileptika. V neposlední řadě významnou roli hraje i správné dávkování a dobrá spolupráce pacienta a lékaře.

Cca třicet procent pacientů s epilepsií bohužel nedosáhne úplného vymizení záchvatů ani při dodržování režimových opatření a správné farmakoterapii. U těchto tzv. farmakorezistentních jedinců je často jedinou možností účinné léčby terapie chirurgická. Vhodně zvolený operační zákrok u nich může s vysokou pravděpodobností zcela zásadně zlepšit kvalitu života. O možnostech léčby operační se však řada pacientů vůbec nedozví a ani řada neurologů na tyto možnosti dostatečně nemyslí. Zde je ještě významná rezerva nejen v rámci České republiky, ale i Evropské unie obecně.

Jak pokročila léčba a výzkum epilepsie během posledních let? K jakým významným pokrokům došlo? Jaké jsou nejnovější poznatky? 

Výzkum v oblasti epilepsie pokračuje velmi intenzivně. V posledních pěti letech se objevila dvě nová antiepileptika, do léčby byla zavedena hluboká mozková stimulace, objevily se autoimunitní epilepsie a současně dochází k rozvoji nových diagnostických, především neurozobrazovacích metod. A to je jen výběr některých novinek.

Co jsou to autoimunitní epilepsie?

Autoimunitní epilepsie byly objeveny teprve nedávno. V případě tzv. limbických a jiných autoimunitních encefalitid dochází k zánětlivému poškození konkrétních mozkových částí vlastním imunitním systémem pacienta. Vlastně jde o podobnou záležitost jako v případě roztroušené sklerózy. Proč tomu tak je, stále nevíme. Na druhé straně máme ve většině případů již možnost správně tyto typy epilepsií diagnostikovat a úspěšně léčit.

Můžete objasnit, k jakým změnám v příčinách epilepsie došlo v posledních letech? 

Méně často se nyní objevují například poúrazové epilepsie, což jednoznačně souvisí s již zmíněným používáním ochranných pomůcek při sportu či v dopravě.

Jak je to s novou léčbou, která by do tuzemska měla přijít v příštím roce? O jakou léčbu se jedná a jak by měla fungovat? Slibujete si od ní hodně? 

Do léčby v ČR by měl dorazit nový lék – brivaracetam, který byl nedávno schválen k přídatné léčbě epilepsie evropským regulačním úřadem. Ten jako úplně první antiepileptikum vznikl optimalizací farmakodynamických aktivit na konkrétním molekulárním cíli, jímž je vezikulární glykoprotein SV2A. Jeho účinnost i bezpečnost by podle proběhlých klinických studií měla být velmi dobrá.

Dalším tématem kongresu jsou moderní technologie používané při diagnostice a léčbě epilepsií. O jaké aplikace jde a jak v praxi fungují? 

Tyto technologie lze rozdělit na ty, které používají zdravotníci, a ty pro pacienty. Množství použitelných mobilních aplikací pro pacienty s epilepsií je zatím poměrně omezené. Nicméně s rostoucím počtem a dostupností tzv. chytrých telefonů, napojených na datové sítě, se postupně jejich počet zvyšuje. Volně dostupné jsou již nyní například aplikace s elektronickým deníkem záchvatů, do něhož si pacient může jedním stiskem tlačítka snadno zaznamenat výskyt, a dokonce typ proběhlých záchvatů. Existuje možnost záznam o záchvatech následně kdykoli, či dokonce v pravidelných intervalech odeslat například ošetřujícímu lékaři. Podobné aplikace mohou zvukovými signály připomínat pacientům jejich pravidelnou medikaci či dohodnuté schůzky s lékařem. Možností je mnoho.

Prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D.

Již během studia lékařské fakulty jej začal zajímat hlavně lidský mozek a to určilo celou jeho další profesní dráhu. Nastoupil na 1. neurologickou kliniku LF MU a FN u sv. Anny v Brně, kde působí dodnes, nyní jako její přednosta. Šíře jeho zájmů zahrnuje také výzkumnou a pedagogickou činnost, absolvoval řadu zahraničních stáží a v roce 2007 byl jmenován profesorem pro obor neurologie. Jako epileptolog se věnuje organizační činnosti v České lize proti epilepsii ČLS JEP, od roku 2011 je jejím předsedou.

Česká liga proti epilepsii (ČLPE, www.clpe.cz) je odborná společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a zároveň národní pobočka Mezinárodní ligy proti epilepsii – International League Against Epilepsy (ILAE). Je dobrovolným sdružením lékařů, farmaceutů a ostatních pracovníků ve zdravotnictví a příbuzných oborech.