Jemná diplomatka s tvrdou školou veterinární praxe. Coby matka dvou dcer a brzy dokonce pětinásobná babička se snaží předat, co ji naučil už její tatínek: „Výživová doporučení se mohou měnit, ale co je absolutně důležité – člověk se má starat o to, co jí, a vštěpovat to svým dětem.“ A coby bývalá ministryně zemědělství, velvyslankyně v Bruselu a nyní kandidátka do Evropského parlamentu vysvětluje MILENA VICENOVÁ, jak může Evropská unie ovlivnit kvalitu potravin v České republice.
Sami o sobě tvrdíme, že jsme odpadkovým košem Evropy. Je to pravda? A vnímají nás tak i za hranicemi?
Nerada musím potvrdit, že v České republice u zákazníků stále převažuje cena a množství potravin nad kvalitou. Pozor, neznamená to, že bych měla málo pochopení pro lidi v obtížné finanční situaci, pro maminky na mateřské dovolené, pro rodiny, které žijí z jednoho platu, pro seniory. Stačí se ale rozhlédnout v supermarketu: obrovské plastové láhve s přeslazenou limonádou, špekáčky skoro bez masa, kopce hranolků… Kvalita neznamená luxus. Stačí sledovat složení potravin, vybírat podle skutečné hodnoty, raději si připravit jednoduché dobré jídlo z kvalitních surovin a pamatovat, že méně je více. Vzpomeňme, jaké dobroty nám vařily naše babičky.
Mluví se o rozdílném složení „totožných“ produktů pro staré a nové členské země. Manažeři potravinářských firem to ale popírají.
Ano, složení potravin se v jednotlivých zemích liší. Nedělila bych výrobky tak jednoznačně na ty pro staré a pro nové členské země. Před několika lety to prokázaly testy Coca-Coly a dalších potravin. Příčin je několik – může to být využívání místních zdrojů nebo třeba odlišné chuťové zvyklosti. Před časem dělali výrobci čokolády slepý pokus, nabídli francouzským a českým zákazníkům kostičky nebalené čokolády. Ukázalo se, že Francouzi jedli čokoládu francouzskou, Češi českou, tak, jak byli zvyklí od dětství. Naše čokoláda mívala nižší obsah cukru. Někdy je příčinou tlak řetězců na co nejnižší cenu, jindy menší nároky zákazníků. Přiznám se ale, že tuhle praxi velmi nemám ráda. Jedinou cestou je ale „hlasovat nákupním košíkem“, tedy pečlivě sledovat složení potravin a ozvat se u obchodníků nebo u výrobců.
Podporujete využívání českých potravin. Jak lze z Bruselu ovlivnit kvalitu potravin v ČR?
Základem jsou vždycky suroviny. Podporuji spotřebu potravin co nejblíž místu, kde vznikly suroviny, tedy potraviny nejlépe z našich rodinných farem. Převážení potravin přes půl zeměkoule je neekologické a drahé. Stojí za to podívat se, odkud pocházejí třeba jablka, zamyslet se, zda musíme kupovat zelené fazolky z jižní Ameriky nebo melouny v prosinci. Musíme si ohlídat spíš naši domácí legislativu a kritizovat nekalé praktiky velkých řetězců a všech, kdo nám chtějí vnutit monopol. Musíme se umět ozvat.
Máte představu, co naše pěstitele, chovatele, potravináře nejvíc trápí?
Naši pěstitelé a chovatelé potřebují spravedlivé podmínky a férové konkurenční prostředí. Potřebují ale i prostor k odbytu potravin „ze dvora“, na farmářských trzích. Potřebují jednodušší legislativu – přiznejme si, že balené koblihy nám nenadiktoval Brusel.
Mluvíte o podpoře farem, trhů, prodeje ze dvora. Jak jsme na tom v porovnání se světem?
Pro zemědělce u nás to stále ještě není snadné. Jednak jsou v tlaku velkých řetězců, a to nejen zahraničních, jednak jsou hygienické předpisy velmi přísné. V Bruselu, ale i na dovolených, kdy jezdíme na kolech po Evropě, vidíme, že farmářské trhy jsou samozřejmostí. Zajistit hygienu v moderních chladicích vozech není žádná věda a hospodyňky a labužníci si rádi zajdou v neděli dopoledne na trh pro čerstvou zeleninu, ovoce, mléko nebo chleba.
Značení potravin má být podle vás srozumitelné. Souhlasím, ale mám naopak dojem, že se stává čím dál komplikovanější. „Může“ za to EU?
Tak trochu ano. Je to dáno společným vnitřním trhem pro půl miliardy spotřebitelů, takže značení je v mnoha evropských jazycích. Dalším důvodem je větší ohleduplnost vůči alergikům, ta je ale plně na místě.
V čem je pro nás v oblasti potravin (jejich kvality, bezpečnosti, ceny) přínosné naše členství v EU? A jaké jsou podle vás nevýhody?
Společný trh Evropské unie vyžaduje velmi dobrý systém sledování bezpečnosti potravin, označuje se zkratkou RASFF. Jakmile je zachycena závadná potravina nebo krmivo, které by mohly ohrozit spotřebitele, okamžitě se rozešle hlášení o produktu do všech 28 členských zemí, produkt je stažen z trhu a nepronikne tam znovu ani přes jinou členskou zemi. Oceňuji i práci Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), který vypracovává nezávislé a vědecky podložené výsledky hodnocení bezpečnosti potravin. Výhodou (pro nás zákazníky) i nevýhodou (pro zemědělce a výrobce potravin) je větší konkurence.
Jak například probíhají jednání o chráněných značkách tradičních národních potravin? Jde o tuhé boje? Které země umí za své potraviny lobbovat nejlépe a jak si vedeme my?
Chráněné značky přinášejí výrobcům konkurenční výhodu, není divu, že se o ně svádějí dlouhé boje. Olomoucké tvarůžky byly úspěšné. Česká diplomacie bojovala o přiznání ochrany označení tomuto výrobku skoro šest let. Hlavní výhrady proti zapsání tvarůžků na unijní seznam chráněných označení měli Němci a Rakušané. Olomoucké tvarůžky se totiž pod názvem Olmützer Quargel vyráběly i u nich. Nakonec se podařilo dojednat kompromis v podobě pětiletého přechodného období, kdy ještě mohou Němci a Rakušané své tvarůžky jako olomoucké označovat.
O přiznání chráněného zeměpisného a výrobkového označení Olomouckým tvarůžkům musel dokonce kromě Evropské komise rozhodovat i výbor zástupců členských států. Přesvědčit Evropskou komisi o tom, že náš produkt je naprosto jedinečný, že to není obecný název, bylo skutečně mimořádně náročné. Museli jsme dokázat, že olomoucké tvarůžky jsou naprosto unikátní, vyrobené z velmi dobrých surovin za přesně stanovené procedury a je to postup, podle kterého se vyrábí v Lošticích.
Mezi lidmi se diskutuje o ne/přijetí eura. Slyšela jsem tento argument: „Všude, kde ho přijali, se zdražilo.“ Co vy na to? A přijmeme-li euro, čeká nás zdražení potravin?
Mluvila jsem s kolegy ze zemí, kde se podařilo prosadit přísná pravidla, aby se při přepočtu nezaokrouhlovalo směrem nahoru. Například Estonsko to zvládlo dobře. Já si dovedu představit, že nižší ceny potravin, kávy, piva, služeb, vyjádřené přímo v euro, by mohly přesvědčit turisty a přimět je k většímu utrácení u nás. Přiznejme si také, že na směně koruny na euro banky skutečně vydělávají. My bychom zase možná byli příjemně překvapení nižšími bankovními poplatky a lepšími úroky, jak to bylo zjevné třeba v Bruselu.
Pokud jde o potraviny, co se v tomto směru České republice v rámci EU příliš nepovedlo, a o co bychom měli v této oblasti usilovat do budoucna?
Nepovedlo se prosadit, že naše pomazánkové máslo je speciální výrobek, který si zaslouží ponechat své označení. A je dobře, že se to nepovedlo. Proč? V 70. letech se hodně mléčných produktů vyváželo, do Polska, tehdejšího SSSR a dalších zemí, a u nás pak chyběl mléčný tuk. Mléko bývalo hodně odstředěné, v hnědých sáčcích, mělo jen jedno procento tuku, málokdy se dostal červený tvaroh, byla menší škála sýrů – a objevilo se pomazánkové máslo. Na másle je nejcennější mléčný tuk, normální máslo ho musí mít minimálně osmdesát procent. Pomazánkové máslo obsahuje přibližně třicet jedna procent tuku. Není to špatný produkt, ale není to máslo. Navíc – když si porovnáte cenu za kilo pomazánkového a normálního másla, je prakticky stejná, přitom mléčného tuku je tam třetina. Máme společný trh pro 507 miliónů a přejeme si, aby naši šikovní potravináři mohli prodávat po celé Evropě, aby se naše produkty šířily. Proto musíme pojmenovávat přesně. Ten produkt nikdo nezakazuje, ale jeho označení nesmí zákazníky mást.
Při naplňování legislativy Evropské unie jsou někdy zjevné tlaky lobbistů – jako příklad mohu uvést nákladné a u nás povinné pákové baterie v zemědělských a v potravinářských provozech. Jindy je to dobře myšlený záměr úředníků, který nebyl projednán s praktiky a podnikatele zbytečně zatěžuje. Takže – pozor na lobbisty, návrhy evropské legislativy projednejme s lidmi z praxe a ozvěme se zavčasu, pokud s něčím nesouhlasíme.
MVDr. Milena Vicenová
Absolvovala na Vysoké škole veterinární v Brně v oborech všeobecného lékařství a hygiena potravin. Prošla praxí veterinární lékařky, od sanitních jatek přes hygienickou službu v mlékárnách, léčení ve velkochovech až po ošetřovnu zvířat. Zkušenosti z praxe využila později při práci zemědělské novinářky.
Na ministerstvu zemědělství řídila předvstupní program SAPARD pro rozvoj zemědělství a venkova a podílela se mj. na přípravách resortu zemědělství na vstup do Evropské unie.
Zastupovala Českou republiku ve zvláštním zemědělském výboru a v poradním sboru Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, absolvovala stáže v USA, Izraeli, v Evropě, přednášela v mnoha evropských městech.
Od roku 2006 byla ministryní zemědělství, v roce 2007 se stala velvyslankyní České republiky v Bruselu, kde působila až do roku 2012.
Nyní je lídrem Liberálně ekologické strany LES ve volbách do Evropského parlamentu.
Nikdy nebyla členkou žádné politické strany.
ČLÁNKY DO MAILU