Stres provází člověka od časů lidoopů. Jako pojem byl definován a nazván v polovině minulého století Hansem Selyem. Je to charakteristická, fyziologická odpověď na poškození nebo ohrožení organismu. Projevuje se prostřednictvím tzv. adaptačního syndromu, jenž ohrožuje zdraví.
Stres bývá považován za chorobu století, což je samo o sobě dosti problematické. Těžko si dnes představíme, jak intenzivní stres přinášely namátkou třeba morové rány či hladomory. Je nadužíván jako synonymum pro dopad problémů, starostí a trápení na jednotlivce.
Školní stres: kombinace únavy, přetížení a vyčerpání
To, co vede ke stavům nyní zahrnovaným pod termín školní stres, bylo známo dávno předtím, než se slovo objevilo. Namátkou je možno připomenout klasika psychiatrie Emila Kraepelina na konci devatenáctého století a jeho výzkumy traumatizace dětí školním prostředím a požadavky. Podobné publikace se brzy po té objevují i v nejstarším a doposud vycházejícím českém pedagogickém časopise Komenský.
Na základě těchto zdrojů lze školský stres (žákovské strádání) charakterizovat jako kombinaci únavy, přetížení, vyčerpání. Je spojený s obavami, úzkostí a s chronickým pocitem neúspěchu.
Moderní definice školský stres považuje za soubor negativních podnětů, vyplývajících z nedostatečného respektování zásad duševní hygieny ve školní práci. Dále ze strádání vyplývajícího z nutnosti osvojit si látku, která dítě nezajímá nebo přesahuje jeho schopnosti. Posiluje jej široké spektrum zdánlivě s ním nesouvisejících podnětů a vlivů. Namátkou od špatného vzduchu v málo větrané třídě po nedostatečný pitný režim. Patří sem i chronický nedostatek pohybu spojený s přesvědčením, že vzorný žák kráčí po školní chodbě krokem důchodce.
Neuróza plodí neurózu
Šikana je dnes mimořádně obávaná. Velký vliv má i neurotický, nadměrně stresovaný učitel. Takový stav je nakažlivý – neuróza plodí neurózu. To není bonmot. Jde o shrnutí řady výzkumných studií o pedagogeniích, neurózách souvisejících s neurotickým učitelem. Existují i parentogenie, obdobně působící záporné vlivy rodičů. Pokud jmenovaní kladou nadměrný důraz na jedničky, dokáží stresovat i nadprůměrně nadané dítě. Stres podněcuje trému, zbrklé reakce zvláště pod časovou zátěží.
Dopad školského stresu posilují i morální souvislosti. Výchovný mýtus dí: Hodné, tj. mravné dítě přece musí mít dobré známky. Pokud je nemá, hrozí opakované a poměrně tvrdé rodičovské reakce. Bývají spojeny s rádoby výchovným odnětím rodičovské lásky. Odsudek pak má ještě horší vliv než neúspěch. Značně utvrzuje míru bezvýchodnosti spojenou se školským stresem.
Školský stres může být smrtelný – bez nadsázky
Projevy této traumatizace lze i zcela objektivně měřit například sledováním endokrinního systému. Výsledky zhruba odpovídají tomu, co je zaznamenáno u depresivních pacientů. Stresem se snižuje i obranyschopnost organismu. Když ve třídě chybí několik žáků, nemusí to být jen důsledek chřipkové epidemie.
Napsat, že školský stres může být smrtelný, zní jako nadsázka. Nicméně každoročně v České republice spáchá sebevraždu několik dětí, u nichž lze mít odůvodněné podezření právě tímto směrem. To, že má dítě jedničky, na věci nic nemění.
Jsou ovšem i méně tragické, byť velmi závažné události. Při řešení záškoláctví i útěků z domova je třeba myslet i na tuto formu stresu. Negativní vliv dalších podnětů obvykle školní strádání násobí. Přispět může i ke vzniku typických neurotických příznaků od zakoktávání se, okusování nehtů, kroucení vlasů, tik po enurézu (pomočování) i enkoprézu (neschopnost udržet stolici). Setkal jsem se i s případem excesivní onanie.
Lék proti stresu? Existuje, ale není z lékárny
Školským stresem jsou více ohroženi mladší žáci, nováčci, zejména při přechodu na vyšší typ školy. Bývají to zejména ti, kdož nejsou ve škole doposud adaptováni. Chlapci trpívají školským stresem častěji než děvčata. Méně rádi než dívky to ovšem připouštějí. Souvisí to s obecně vyšší odolností žen vůči stresu a lepší schopností dívek adaptovat se na požadavky školy, včetně jejich větší pečlivosti.
Mezi léky na zmíněný typ stresu patří obecné zvyšování psychické odolnosti a systematická příprava do školy. Je s podivem, že obvykle předpokládáme, že žák přicházející na vyšší typ školy se umí učit. Ve většině případů s těmito začínajícími studenty nikdo ono umění neprobíral. Často nemají k dispozici žádné příručky na dané téma. Dostupných je jich dost, od stresovaného žáka ale nečekejme, že si je aktivně pořídí a nastuduje. Právě oni bývají samouky a na nectnostech domácí přípravy to je také vidět.
Chyby rodiny
Školský stres je obrazně řečeno filtrován rodinou. Ta jej může velmi posílit, ale i alespoň částečně neutralizovat. Vůbec nejhorší přístup lze shrnout do konstatování: „Jsi náš (rozumí se: budeme tě mít rádi), jen když budeš jedničkář.“ Dítka se buď zatvrdí, nebo utíkají do nemoci či poruch chování. Některé ve snaze udržet si přízeň pak usilují o výsledky, na něž nemají schopnosti. To samo o sobě může být stres na druhou.
Jsou země, kde školní prospěch je považován za soukromou věc dítěte. Jsou ovšem i jiné, mezi něž patří i Česká republika, kde školní úspěšnost dětí je považována za značnou součást prestiže rodiny. V tomto směru jsou zajímavé žebříčky závažnosti životních událostí. Namátkou pro úmrtí v rodině připisují sto stresových bodů a třeba pro Vánoce je bodů dvanáct. V žádné z dostupných tabulek pocházejících z anglosaských zemí a Francie není uvedeno „dítě dělá přijímací zkoušky“. V našich podmínkách jde o záležitost významnou. Vývoj je ovšem zaznamenatelný i v zemích, kde „přijímačky“ nehrají roli. Holmes a Rahe v šedesátých letech minulého století připisují změně školy pouhých dvacet bodů. O dvě desetiletí později De Meus přiřazuje ke zmíněné změně bodů čtyřicet devět. Jak již bylo uvedeno, stresovaní rodiče stresují dítě.
Některé západní studie odpovídají na otázku, jak se děti stresované školou uplatní v pozdějším životě. Pokud jde o dosažení prestižních postů, nejsou velké rozdíly mezi nimi a nestresovanými. Stresovaní jsou však neurotičtější, nespokojenější a v mezilidských vztazích i problematičtější.
Prevence školského stresu
Podhoubím tohoto stresu bývají i tzv. mimointelektové příčiny neprospěchu. Např. dyslexie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie. Český osvícený klasifikační řád a patřičné vyhlášky ministerstva školství specifika postižených dětí zohledňují. Je ovšem nutno zajistit patřičné odborné vyšetření. Na rodičích je, aby vlídně, leč asertivně, reagovali, pokud narazí na učitele tvrdícího, že „ musí měřit všem žákům stejně“. Situaci je nutné řešit včas. Prevence je i u stresu jednodušší než léčba. Za zaznamenání stojí pamětnická slova jedné současné paní učitelky: „To máte jako kdysi s modrou knížkou. Kdo začal shánět potvrzení o nemoci těsně před odvodem, vypadal jako ulejvák. Lepší bylo vše doložit dávno předtím.“
Podstatné je vytvoření kladného vztahu k tomu, co se učím, neodkládání domácí přípravy a odstranění různých, byť i nenápadných příčin nepozornosti. Mimo jiné to znamená nesrážet elán dítka výroky typu: „To je stejně k ničemu, v životě to je jinak…“ Soustředěnost zlepšuje odstranění různých rušivých podnětů, včasné zamezení hledání pomůcek, optimální fyzikální podmínky. Dítěti je třeba v praxi ukázat rozdíl mezi pouhou povšechnou znalostí textu a schopností jej reprodukovat.
Důležitý je realisticky přiměřený přístup pedagogů. Pokud má každý z nich svoji vědu za nejdůležitější a předpokládá, že na jedničku umí Bůh, na dvojku on …, je cesta ke školskému stresu otevřená.
Ve zmíněných souvislostech působí jednoduchá triáda: mluvit s dětmi, znát jejich možnosti, brát je vážně.
„První září,“ jak kterýsi pedagogický poeta dí, „slavný den v mém kalendáři,“ nemá se školským stresem obvykle ještě nic společného. I když… pokud si váš kamarád sedne do lavice s někým jiným, může to ranit. Trápit vás může i fakt: „Zouhar od Alžběty opisoval zvesela, zatímco mi Květa totéž dáti nikdy nechtěla,“ což je trauma, z něhož se v dospělosti vyzpíval Pavel Dobeš. Zmíněný stres přinášejí dospělí… ještě ke všemu mnozí v dobré víře. Inu, snad ani nevědí, co činí.
P.S. Specifický školský stres může postihnout i učitele. To je ovšem jiná kapitola.
ČLÁNKY DO MAILU