Pane profesore, já chápu, že neovlivníte vlastnosti člověka získané geneticky a výchovou v dětství. Podle matematických předpokladů ovšem studenty medicíny kádrujete. Podle vztahu k pacientům nikoli.
Zajímalo by mě, jestli jste přesvědčen o tom, že vaše fakulta produkuje ty nejlepší lékaře. Anebo prostě děláte vše pro to, abyste vyhráli při soutěži o studenty ty matematicky nejchytřejší, protože ti vám při studiu způsobí nejméně problémů.
Tu společnost, kterou činíte spolu s rodiči odpovědnou za osobnostní vlastnosti studentů, zásadním způsobem ovlivňujete.
Jednak tím, že už na rodiče budoucích studentů vytváříte nepřímý tlak skrze požadavky na matematiku. Protože jsou matematické schopnosti tak důležité, existuje u nás stále velká poptávka po exkluzivním vzdělávání na víceletých gymnáziích. Trend, od kterého ve většině vyspělých zemí již od 90. let ustupují, protože díky němu budoucí lékaři, právníci a vědci ztrácejí schopnost komunikovat a vytvářet vztahy s budoucími prodavačkami a řemeslníky.
Jednak tím, jak náročnými požadavky vytváříte z mediků exkluzivní skupinu lidí. Lidé dělají svou práci nejlépe, když je baví. Ale spousta potenciálních lékařů s velkou touhou pomáhat lidem se jimi nestane. V pořadníku je předstihnou ti, kteří lépe zvládají derivace a integrály, lékařské povolání si však vybrali jen kvůli společenského postavení a finančního ohodnocení. Ne proto, že chtějí celý život pomáhat lidem.