V teple obýváku si sice můžete hýčkat svůj banánovník a na sociální sítě pak fotit maličký výpěstek, ale po kilech u nás banány sklízet nelze. Kvůli klimatickým a půdním požadavkům na pěstování je produkce banánů možná jen v tropických oblastech naší planety. Přesto nikomu roky není moc divné, že banány v Česku stojí často méně než místní jablka nebo hrušky, na jaře je jejich cena dokonce totožná s cenou brambor. Na to, že nejbližší země původu jsou Španělsko, Kypr nebo Řecko, je trochu divné, že se i dnes dají sehnat banány za 16,90 Kč. Ptali jsme se Barbory Trojak, projektové koordinátorky Ekumenické akademie, která v létě podnikla cestu do Jižní Ameriky na tamní plantáže banánů, jak se banány pěstují, kolik by měly reálně stát a proč pranýřují společnost Lidl za prodej neférových banánů.
Když banány, tak ve slevě
První dětské ovoce? Banán. Náhrada za vejce? Banán. Třetí nejoblíbenější ovoce v Česku? Banán. „Bez banánů si Češi život nedovedou představit. Dokazuje to i fakt, že figurují na třetí příčce nejsledovanějších produktů na našem serveru. Banány se v promo akcích objevují velmi často. Jen za posledního půl roku se v průměru objevily v jedenácti akcích každý měsíc, obvykle jsou zlevněny o třicet šest procent z běžné ceny za jeden kilogram,“ říkal letos Petr Miklík ze serveru Kupi.cz. Za běžnou cenu je přitom považováno zhruba třicet korun za kilogram banánů.
Nízká cena banánů je pak dle Ekumenické akademie výsledkem cenové politiky maloobchodních řetězců. Ty využívají oblíbenosti banánů a jejich ceny tlačí stále dolů, využívají je jako lákadlo na spotřebitele. Vyplatí se jim je prodávat s menší marží, protože cenu tohoto ovoce si spotřebitelé pamatují a podle její výše pak hodnotí cenovou hladinu v obchodě. I proto bývají banány často ve slevě. Jaká by ale měla být reálná cena banánů? „Odhadovala bych, že pětapadesát až pětašedesát korun. Rozumím tomu, že se to bude zdát jako hodně peněz, ale neměli bychom zapomínat, že jde o zboží dovážené přes půl světa. Mnoho výrobků jsme přestali vnímat jako něco výjimečného a považujeme je chybně za úplně běžný sortiment. Vyžadujeme všechno za nízké ceny, ale to má dost vážné následky pro pracovníky na plantážích i pro životní prostředí,“ říká Barbora Trojak.
Jak vážné důsledky má pěstování na životní úroveň těch, kteří se o banánovníky starají, i celkově na životní prostředí, viděla na vlastní oči. V létě se totiž i díky úspěšné crowdfundingové kampani podívala do míst, kde se banány pěstují. Viděla tak nálety práškovacích letadel, která stříkala banány pesticidy ve chvílích, kdy na nich pracovali zaměstnanci – což je jev prý zcela běžný a lidem logicky výrazně zhoršuje zdraví.
Pesticidy při pěstování banánů
V roce 2007 byla odhadována spotřeba pesticidů na panamských plantážích na pětapadesát kilogramů ročně na hektar za rok. Obecně se množství pesticidů liší podle toho, jak moc v oblasti prší, jaká je vlhkost, jak je oblast geograficky položená atd. Nejmenší množství pesticidů se pak používá na evropských územích (Kanárské ostrovy, Guadeloupe a Martinik).
Nejvíce ji však zasáhla situace v jedné kolonii v Kostarice: „Jedním z nejintenzivnějších zážitků pro mě byla návštěva kolonie firmy Del Monte. Pracovníci, ženy i muži, bydleli hned vedle plantáže v domcích, které se pomalu rozpadají, bez pitné vody. Město je daleko a lidé si tak musí nakupovat v jediném obchodě, který na místě je a kde jsou ceny o třetinu až polovinu vyšší. Depresivní místo působilo jako past, ze které se třeba děti současných dělníků nemají skoro žádnou šanci dostat,“ vypráví o tíživých podmínkách Barbora Trojak. Situace je zde tak zoufalá zejména kvůli nízkým platům zaměstnanců. „Pařížský institut BASIC pro nás spočítal, kolik dostanou jednotlivé články dodavatelského řetězce v hlavních exportních zemích. Zaměstnanci dostávají v průměru pět až devět procent a řetězcům připadne třicet šest až čtyřicet tři procent (spočítáno průměrně pro EU). Nejmenší část dostávají zaměstnanci v Kamerunu, nejvíce v Kolumbii,“ popisuje situaci na trhu projektová koordinátorka. Pro příklad, pokud koupíme banány za akční cenu 25 Kč/kg, dostane dělník třeba jen dvě koruny.
Koupit férové banány znamená sledovat certifikace
Aby byly zajištěny důstojnější pracovní podmínky na plantážích s tropickým ovocem a byla zvýšena ochrana životního prostředí při jeho produkci, usiluje Ekumenická akademie v rámci kampaně Za férové banány v českých obchodech o prodej banánů s certifikací Fairtrade. Značka Fairtrade má zaručit mimo jiné tzv. spravedlivou cenu, důstojné pracovní podmínky, dlouhodobé obchodní vztahy a zákaz dětské práce. „Fairtradový banán poznáte podle černo-modro-zelené známky s nápisem Fair Trade přímo na trsu – nemusí být na každém jednotlivém banánu,“ doplňuje Barbora Trojak.
Takové ale v České republice budete hledat dost složitě. Do českého Globusu se banány dovážejí ze Střední a Jižní Ameriky – z Kostariky, Panamy, Guatemaly a Ekvádoru. Fairtrade u nich nenajdete. Jejich banány nesou nejobvyklejší označení Global Gap, Rainforest Alliance a SA8000, podobná situace panuje v Kauflandu (kde sice Fairtrade banány na pultech měli, ale moc se neprodávaly). „Všichni naši dodavatelé banánů mají certifikaci IFS a do našich prodejen dodávají banány pěstované producenty s příslušnou certifikací Global Gap. Také certifikaci SA 8000 dodržují všichni naši dodavatelé. Certifikace Rainforest Alliance je pro obchod s banány relativně nová věc a v současné době jsou jejími držiteli zatím jen někteří dodavatelé. Z námi prodávaných banánů mají tuto certifikaci vždy balené banány Chiquita premium,“ udává tiskový mluvčí Kauflandu Michael Šperl.
Co jsou to certifikace a co zaručují:
Certifikace jsou písemné záruky vydané nezávislou certifikační agenturou, které deklarují, že výrobní postup nebo výrobek splňuje určitá kritéria nebo požadavky tzv. standardu.
Obecně se setkáváme s environmentálními a sociálními standardy, zaměřenými na výrobní a v případě fair trade i obchodní proces.
Všechny certifikace (Rainforest Alliance, a normy SA8000, ISO 14001 a Global Gap) jsou dobrovolné, tj. výrobci a obchodníci se mohou rozhodnout, zda je přijmou, nebo ne.
Hlavní charakteristiky certifikačních schémat
Právě posledně jmenovaný certifikát je ale velkým trnem v oku projektové koordinátorky Ekumenické akademie: „Většina produktů Rain Forest Alliance pochází z plantážních systémů velkých společností, protože na rozdíl od Fairtrade International nepreferuje drobné pěstitele. Nemá definovanou žádnou minimální cenu, platby předem, dlouhodobé obchodní vztahy ani příplatek na rozvoj komunity. Vyžaduje ale přísnější kritéria pro ochranu vodních zdrojů, biodiverzity a půdy. Z devadesáti čtyř environmentálních a sociálních kritérií je pouze čtrnáct povinných k získání certifikátu. Celkově musí být splněno osmdesát procent všech kritérií, ale jen velmi malá část vyžaduje o něco více než lokální legislativa či běžné produkční certifikace, jako je GlobalGap. Za problematické považuji to, že sto procent banánových plantáží si audituje firma přímo vlastněná Rainforest Alliance (RA Cert) a zároveň je také vedoucím členem skupiny, která vytváří standardy certifikace – nezávislost systému tedy není příliš vysoká.“
Lidl terčem mezinárodní kampaně
A přestože i Lidl nabízí banány se stejnými certifikacemi jako ostatní řetězce (Rain Forest Alliance a Global Gap), jen proti němu Ekumenická akademie velmi silně brojí. Připojuje se k mezinárodní kampani „Správná volba je hrát fér“, která vyzývá obchodní řetězec Lidl, aby zajistil důstojný příjem a pracovní podmínky dělníkům na banánových plantážích.
Proč si vybrali právě Lidl, když banány s údajně nedostatečnou certifikací nabízí i řada jiných řetězců? Lidl možná tuší, ale odmítl otázku komentovat. Máme (nejen) pro něj jasnou odpověď. „Je to proto, že kampaň je mezinárodní a my jsme museli vybrat řetězec, který je ve všech zemích, abychom měli sílu. Ve chvíli, kdy děláte kampaň, potřebujete kritickou masu, která dokáže něco změnit. Kdybychom vybrali v každé zemi jeden supermarket, tak nic nezměníme. Teď máme z dvaceti zemí přes sedmdesát tisíc podpisů,“ objasňuje výběr Barbora Trojak.
Možná se nám sevře srdce při pohledu na obrázky z Jižní Ameriky, každý pochopí, že dvě koruny za kilogram banánů není k důstojnému žití. Dobrá myšlenka, která by měla vést ke zlepšení životních podmínek lidí pěstujících banány, tak možná jen poněkud pokulhává ve fair play výběru obětního beránka.
Odborná spolupráce:
Barbora Trojak
Koordinátorka kampaně Za férové banány a spoluautorka výzkumu o neférových praktikách českých supermarketů. Pracuje pro Ekumenickou akademii, která podporuje alternativní formy ekonomické demokracie jako je solidární ekonomika a fair trade, usiluje o dodržování lidských práv a řešení ekonomických, sociálních, genderových a etnických nerovností, věnuje se vzdělávání veřejnosti.
ČLÁNKY DO MAILU