Já s pisatelkou plně souhlasím. Můj pohled je ale poněkud odlišný.
Kdysi jsem četl v časopise akademie věd, že střevní potíže - infekce u dětí v USA jsou léčeny léky (už se nepamatuji o kterou jejich skupinu přesně šlo), a vyléčení trvá zhruba týden. Indiánské děti jsou léčeny převážně dietou založenou na banánech a vyléčení trvá 3 dny.
Pracoval jsem na přelomu tisíciletí na Václavském náměstí a chodil na Havelský trh. Tehdy tam banán v posledních dnech kdy byl ještě prodeje schopný stával 1Kč za kus. Za 10 Kč to byl oběd. Od té doby banány už nemusím. Přesto při jakékoliv zažívací poruše nasazuji ihned 1 banán, pokud potíže trvají, tak to každé ráno opakuji. (Více si neberu, i to by pro mne byl zbytečný luxus.) Ne proto, že by mi chutnaly, ale proto, že potřebuji existovat. Pro mne jsou banány lék, a to nezbytný lék. Náhrad moc není. Jednou z nich je do šlemu rozvařená rýže a podobné nechutné lahůdky, které si navíc v terénu zakoupit nemůžete. To k mému vztahu k banánům.
Teď ještě k pisatelce. Několikrát jsem zavítal do různých fair trade obchodů. Zpravidla se zabývají prodejem kávy. Prohlédl jsem si ony prodavačky - aktivistky. Prohlédl jsem si i jejich oblečení. Rozhodně nebylo pořízeno z platu prodavačky. Co mají všechny společného? Zpravidla ještě nedávno a často i v současnosti finanční zajištění rodiči. Mnohdy dochází dokonce k souběhu více než dobrého nástupního platu jako výsledku čerstvě dokončeného vyššího vzdělání s dosud v plné míře trvajícím zajištěním od rodičů, ať už formou mamahotelu, nebo pravidelné každoměsíční apanáže. Výsledkem je, že tyto osoby neznají cenu peněz pro řadového zaměstnance, natož pro důchodce. Postupně obvykle k poznání dospívají. Často to bohužel trvá mnoho let.
Samozřejmě, je mi těch co na banánových plantážích pracují líto. Bohužel moje situace mi nedovoluje se podle toho chovat. Já jsem nucen vyhýbat i těm za 16,90 a shánět je tak do 10Kč. A bez nich, bez nich to nejde, a v terénu už vůbec ne. Pro mně je to lék!