Úskalí tkví také v tom, že hepatitida C je nemoc přenosná zejména krví, a proto jí trpí hlavně narkomani, ti, kteří užívají drogy injekční formou. „Nákaza neznamená nebezpečí jen pro svého nositele, ale i pro okolí. Hlavní cestou nákazy infekce virové hepatitidy tohoto typu je přenos krví, a to zejména při sdílení společného náčiní mezi lidmi, kteří užívají injekčně drogy. K nákaze ale dochází i sexuálním stykem. Stále se mohou objevit také lidé, kteří se nakazili při krevní transfuzi v dobách, kdy se krev dárců na hepatitidu C netestovala,“ říká Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.
Uživatelé drog nepatří zrovna k ideálním a vzorným pacientům. Navíc je mezi nimi o léčbě rozšířena řada „urban legends“, které však již dávno neplatí.
Odborníci připomínají známá i méně známá fakta při příležitosti Světového dne hepatitidy, který letos připadl na 28. července.
„Nákaza hepatitidou C neznamená nebezpečí jen pro svého nositele, ale i pro okolí,“ říká doc. Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.
Hepatitida (žloutenka) typu C
- Chronická hepatitida C (HCV) je infekční onemocnění jater, které způsobuje závažné komplikace, jako jsou fibróza, cirhóza či hepatocelulární karcinom.
- Infikovaní často nemají žádné zjevné příznaky a neví o své nemoci desítky let – proto se epidemie HCV často označuje jako „skrytá“.
- Nemoc postupně ničí životně důležitý orgán, a když se projeví v plné síle, bývá mnohdy pozdě.
- HCV je nejčastější příčinou vysokého počtu transplantací jater, nákladného zákroku vyžadujícího nákladnou následnou péči.
- Důsledkem hepatitidy C je také často předčasné úmrtí.
- Podle lékařů je včasné odhalení virové hepatitidy nezbytné pro úspěšnou léčbu a ochranu společnosti.
- Důsledná léčba HCV by omezila finanční výdaje na tuto péči v budoucnu.
Vyrvou ti maso z těla
Podle odborníků jsou pacienti z řad uživatelů drog „jako děti“. Chytnou se všeho, čím si omluví, že se nechovají zodpovědně. A i proto rádi uvěří mýtům, které se o léčbě hepatitidy C tradují. „Bude to strašně bolet, půjdeš na biopsii, kde ti vyrvou zaživa kus tkáně… Je těžké jim to vyvrátit,“ popisuje František Trantina, předseda Sdružení pacientů s diagnózou závislosti Recovery.
Svůj základ má řada těchto tvrzení v léčbě dnes již naštěstí překonané, která skutečně byla pro pacienty velmi nepříjemná. „Podepisoval jsem třeba papír, kam volat v případě sebevražedných tendencí vyvolaných léčbou. Bylo mi zle, slezly mi vlasy… ale stálo mi to za to,“ říká Dominik Ivanys, kdysi drogově závislý, kterému lékaři diagnostikovali hepatitidu typu C v pětadvaceti letech. Bylo to v době, kdy se rozhodl skoncovat se závislostí na heroinu, do níž upadl již v pubertě.
Dominik Ivanys propadl závislosti na drogách po roce 1989. Zvládl překonat závislost i hepatitidu C, jejíž léčba byla tehdy oproti té dnešní poměrně drastická.
„Tehdejší léčba skutečně do jisté míry připomínala chemoterapii,“ potvrzuje Vratislav Řehák z Centra pro léčbu virových hepatitid nestátního zdravotnického zařízení Remedis. „Byla pro pacienta velmi zatěžující a velmi dlouhodobá. Typická doba léčby byla rok podávání léčiv, následovalo půl roku sledování. Léčbu provázely velmi závažné nežádoucí účinky a naprosto zásadním způsobem zhoršená kvalita života… To všechno se s novými léčivy změnilo.“
Žloutenku typu C je v současnosti totiž možné zcela vyléčit ústně podávanými moderními léky, a to již za dva měsíce. Úspěšnost léčby se přitom blíží 100 %.
Zasáhneme-li dřív, bude to efektivnější a mnohem levnější
Dalším, a v medicíně nijak výjimečným problémem, jsou finance. Do péče o narkomany se nikdo zrovna nehrne, stát je ve finanční podpoře potřebných programů nevyzpytatelný a pracoviště, která se pomocí zabývají, jsou tak odkázána až na stovky drobnějších zdrojů. Ty navíc bývají do poslední chvíle značně nejisté.
Na nemoc se tak přichází v rámci nízkoprahových programů, které s drogově závislými pracují, poskytují možnost testování, výměnu jehel a stříkaček za čisté, informace a pomoc při zprostředkování další léčby. Podle pacientského sdružení Recovery stát v poslední době činnost těchto organizací finančně omezuje.
Sdružení pacientů s diagnózou závislosti Recovery hájí práva pacientů a jejich blízkých. František Trantina zcela vlevo.
„V České republice máme odlišnou drogovou scénu než v ostatních zemích. Žije zde přibližně 40 000 uživatelů pervitinu, z nichž podstatná část užívá drogu nitrožilně. Přesto je výskyt nakažených hepatitidou typu C a virem HIV poměrně nízký. Zásluhu na tom mají neziskové organizace, které do značné míry suplují činnost státu a s drogově závislými pracují. Jejich terénní pracovníci například nabízejí nové jehly a eliminují riziko nákazy, a chrání tak celou populaci. Provádějí i programy zacílené na detekci nemoci. Bohužel ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí i kraje neustále krátí peníze potřebné pro jejich práci, a činnost těchto organizací tak omezují. Hrozí zhoršení stavu a růst počtu nakažených,“ říká František Trantina. „Pokud tyto preventivní a kontaktní programy nebudou dobře dostupné, nemocné včas nikdo nevyhledá a nezaléčí, lze očekávat v následujících dvou dekádách významný dopad epidemie žloutenky C na nemocnost a úmrtnost,“ varuje.
Recovery
Sdružení pacientů s diagnózou závislosti, hájí práva pacientů a osob blízkých, kterým závislostní poruchy podstatně snižují kvalitu života.
Cílem sdružení je také destigmatizace závislostních onemocnění, odstraňování bariér při vyhledání odborné pomoci, ochrana práv a prosazování zájmů pacientů, informování veřejnosti o problematice a léčbě závislostních onemocnění atd.
Podporuje účinné druhy léčby závislostí včetně substituční léčby.
Více informací na www.pacienti-recovery.cz.
Také zainteresovaní lékaři upozorňují na jednoznačnou výhodnost včasného zásahu. „Analýza nákladové efektivity prokázala, že okamžitá léčba pacientů s chronickou hepatitidou C je účinnější a méně̌ nákladná než péče o pokročilejší stadia onemocnění. Čím později nemoc odhalíme, tím horší má dopady nejen na jedince, ale i na jeho okolí,“ popisuje doc. Mravčík.
Obtížní pacienti
Přesnou představu o tom, kolik lidí je nakaženo žloutenkou typu C, mají v českých věznicích, nastupující totiž bez výjimky procházejí testem. „Infekcí je podle údajů Vězeňské služby ČR nakažena až třetina odsouzených. Z nich je většina drogově závislá. Výhodou koncentrace do jednoho místa je, že jsou zachyceni včas, nevýhodou, že nemoc předávají dál. Například aplikací drogy infikovanou jehlou nebo při tetování. Tím, že jsou na jednom místě a z léčby neodejdou, je umíme v podstatě všechny vyléčit. Většinou jde o mladé lidi ve věku od dvaceti do čtyřiceti let a léčbu téměř nikdo z nich neodmítá. Narážíme ale na finanční strop pojišťoven. Všeobecná zdravotní pojišťovna pokryje léčbu u zhruba čtvrtiny těch, kteří ji potřebují, a nemocní pak končí ‚na čekačce‘. Problém je, že se vracejí do vězení, kde mohou znovu nakazit ty, co jsme předtím vyléčili,“ uvádí Vratislav Řehák.
MUDr. Vratislav Řehák: „Závislý do závislosti spadne často rychle, a to ve velice rizikovém a zranitelném věku, kdy sebekontrola dítěte je naprosto minimální. To není rozhodnutí; to jen dítě neuhlídalo nějaký svůj experiment a dostalo se do obrovského problému.“
Počet vězňů se pohybuje mezi 22 000 a 25 000. Každý rok se se žloutenkou typu C ve věznicích léčí přibližně 600 vězňů. Podle MUDr. Řeháka to zdaleka nestačí, přitom právě vězení je ideálním místem pro záchyt a léčbu všech infikovaných. „Hlavní prevencí hepatitidy typu C je v dnešní době léčba zdroje infekce,“ dodává lékař.
Ve věznici je v podstatě ideální šance pacienta se žloutenkou C vyléčit. „Nemocný je ve vězení komunikující, abstinující, se zájem zlepšit svoji situaci,“ popisuje Vratislav Řehák. Jinak je tomu u uživatelů drog na svobodě, kdy je velmi těžké tyto nemocné otestovat a přivést k léčbě.
Můžou si za to sami?
A ještě na jednu potíž narážejí ti, kdo se snaží o podchycení nemocných narkomanů a jejich vyléčení. „Proč bychom pomáhali někomu, kdo si za to může sám?“ setkávají se s rozhořčenými reakcemi. Důvodů je několik. Jednak proto, že tím chráníme i sami sebe. Dále proto, že je to prostě lidské. A jak již zaznělo i finančně výhodnější pro zdravotní systém.
A v neposlední řadě – odborníci příliš nesouhlasí s „vinou“ závislých. „Doba je založená na výkonu, má své vítěze i outsidery,“ říká František Trantina z pacientského sdružení Recovery. „Návykové látky pomáhají zvýšit výkonnost nebo zapomenout na strasti, které v životě máme. Život je těžká disciplína.“
MUDr. Řehák jde v hodnocení „zavinění“ závislosti ještě dále: „V ČR máme deset, maximálně dvacet tisíc infikovaných uživatelů drog. A máme zde například milion diabetiků. Obě tyto choroby, ať už závislost na nějaké substanci, nebo diabetes druhého typu, jsou v podstatě nemocemi z nesprávného životního stylu. Pakliže nemocní změní svůj životní styl, jejich stav se může v obou případech vylepšit i plně stabilizovat. Rozdíl je v tom, že diabetik 2. typu se k nemoci obvykle projídá a dalšími jinými způsoby (např. nedostatkem pohybu) přispívá třeba deset, dvacet let, zatímco závislý do závislosti spadne často rychle, a to ve velice rizikovém a zranitelném věku třinácti, čtrnácti let, kdy sebekontrola dítěte je naprosto minimální. To není rozhodnutí; to jen dítě neuhlídalo nějaký svůj experiment a dostalo se do obrovského problému.“ Roli hraje i genetika a další faktory, jak říká například Gita Pekárková, specialistka na léčbu závislostí, která již pětadvacet let léčí ženy-alkoholičky: „Závislost je velmi nespravedlivá,“ vysvětluje v rozhovoru.
Dominik Ivanys propadl závislosti na drogách po roce 1989 a jen se může domnívat, že jedním z důvodů byla „nezvládnutá míra svobody“, která tu předtím nebyla. „Vím přesně, kdy jsem do závislosti spadl. Těžší je odpovědět proč. Odpověď na to hledám celý svůj život,“ říká. „Dostal jsem se do fáze, kdy jsem byl pro heroin ochotný udělat cokoliv a aplikovat si ho s kýmkoliv. Tehdy jsem se asi nakazil,“ vzpomíná na dobu před mnoha lety muž, který se ze závislosti dostal díky vztahu a narození dítěte. Rozhodl se skončit s heroinem a jít i na léčbu hepatitidy. „Jsem tím prehistorickým pacientem, který si po mnoho měsíců píchal léky s myšlenkou na ty, kteří mi byli nejdražší, ale jsem za to velmi vděčný. Chtěl bych dnes být mostem mezi dnešní subkulturou narkomanů, kde je rozšířeno mnoho nepravd a polopravd. Jestli existuje léčba, která je bezbolestná, tak jenom do toho!“ vzkazuje nemocným.
Přestože zachycenou nemoc lze dobře léčit, Česká republika nemá národní strategii eliminace virové hepatitidy typu C. Zavedení strategie doporučila členským státům, mezi něž ČR patří, Světová zdravotnická organizace. Ta zároveň stanovila odstranění viru hepatitidy C do roku 2030 jako významný cíl veřejného zdravotnictví. „Při současných léčebných možnostech by bylo možné nemoc v České republice téměř zcela vymýtit během deseti let,“ uzavírá doc. Mravčík.
Odborná spolupráce:
Doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D.
Vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti
MUDr. Vratislav Řehák
Centrum pro léčbu virových hepatitid nestátního zdravotnického zařízení Remedis
František Trantina
Předseda pacientského sdružení Recovery
ČLÁNKY DO MAILU