Karla IV. známe jako stavitele Karlštejna, Karlova mostu, ale také tvůrce korunovačních klenotů a zakladatele Univerzity Karlovy. Význam jeho panování je natolik rozsáhlý, že si vysloužil titul Největšího Čecha i přezdívku Otec vlasti.
Jde o hodnocení panovníka na základě jeho odkazu. Jaký ale skutečně byl za svého života? Tuto otázku si kladou nejen historici, ale také odborníci na stavbu lidského těla. Před lety kostru panovníka s pomocí rentgenu zkoumal antropolog a lékař Emanuel Vlček. A v současnosti o poznatcích, které jeho průzkum přinesl, hovoří ortoped Jan Bartoníček. S profesorem Vlčkem se znal a za jeho života s ním některé nálezy zachycené na snímcích kostry Karla IV. revidoval.
Šrám na lebce
Jedna z přednášek Jana Bartoníčka na téma zdraví Karla IV. se konala letos v Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v rámci akce nazvané Muzejní noc.
„Karel IV. jako pacient, to je učiněné ortopedické muzeum. Utrpěl řadu poranění a chorob kosterního aparátu,“ sdělil v jejím úvodu posluchačům přednosta Kliniky ortopedie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice Praha. Z kostry panovníka lékaři v minulosti vyčetli, že měl zlomenou lopatku nebo opakovaná zranění ramene. Jeho zdraví poznamenalo také dědičné onemocnění páteře.
Pozornost odborníci ovšem věnovali zejména lebce. Ta nese stopy hned několika zranění. Mezi nimi i toho sečného, které zasáhlo především čelo panovníka. Po něm králi a císaři musela zůstat hluboká, viditelná jizva. Na jeho dobových portrétech ji ale nenalezneme.
Úraz krční páteře
Ačkoliv panovník měl zranění nespočet, jedno z nich vyčnívá. Šlo totiž o úraz, který by jej i dnes ohrožoval na životě a po kterém hrozí trvalé ochrnutí rukou i nohou. Svědectví o něm vydal rentgen lebky a krční páteře panovníka, byť antropologové a lékaři zkoumali jen šest horních obratlů Karla IV. Sedmý nebyl k dispozici, protože z kostry někdy v minulosti zmizel.
Na snímcích je patrné, že Karel IV. utrpěl zlomeniny dolní čelisti a že se mu změnilo postavení kloubních jamek mezi oběma čelistmi (neboli pantů), což vedlo k předkusu.
Závažný úraz kromě zlomenin v obličeji provázelo také poranění krční páteře.„Když se obratle rozebraly, zjistilo se, že na pátém a šestém z nich je kostní hmota navíc, která svědčí o tom, že se v tomto místě něco stalo,“ ukazoval posluchačům Jan Bartoníček autentický rentgenový snímek.
Co se před několika sty lety vlastně stalo, ukázalo porovnání s CT snímky současných pacientů. Z nich lékaři vyvodili, že u Karla IV. došlo v krční páteři k takzvané luxační zlomenině, která posunula dva z obratlů a musela zasáhnout i míchu a míšní kořeny. „Šlo o velmi závažný úraz, který Karla IV. bezprostředně ohrožoval na životě,“ uvedl ortoped.
Na pokraji smrti
Lékaře samozřejmě zajímalo, jak k takovému úrazu panovník přišel, a protože velkým hobby Jana Bartoníčka je historie, posluchačům nabídl odpověď i na tuto otázku. „Z dobových kronik víme, že Karel IV. v říjnu roku 1350 náhle onemocněl. 10. listopadu píše svému učiteli a papeži Klementu VI., že se jeho zdravotní stav zlepšil, pak píše strýci Balduinovi, bratrovi Jana Lucemburského, že nemůže vládnout, na konci ledna 1351 se ale stavuje na Bezdězu a míří do Žitavy. V květnu 1351 už je v Budějovicích a v srpnu 1351 píší kronikáři, že král se uzdravil,“ popsal Jan Bartoníček fakta.
Zatímco tyto informace považují historici za fakta, o samotných příčinách úrazu se spekuluje, protože kronikáři jej vysvětlují různě. „Zajímavé je, že v Čechách, kde se vždy vyzradilo vše, kronikáři o úrazu zarytě mlčí. Zprávy se sem tedy dostávaly ze zahraničí,“ uvádí ortoped. A teorie se různí – jedna hovoří o otravě, další o pomstě českých pánů za to, že jim Karel IV. zabíral hrady. Nejpravděpodobněji se ale jeví teorie, jež říká, že zranění vzniklo na rytířském turnaji. Ty měl Karel IV. zakázané, ale na zapřenou se jich přesto účastnil. Asi není proto divu, že se nikomu moc nechlubil, když jej na jednom z nich málem zabili.
Teorii podporuje i to, že v době, kdy Karel IV. zranění utrpěl, se nekonala žádná z bitev. Život ho tak skutečně málem stála rytířská kratochvíle, respektive nejspíše úder dřevcem do rytířské přilby. „Zranění by tomu odpovídalo. Bylo asymetrické, náraz nešel přímo na hlavu, ale byla zasažena Karlova brada, při tom vznikla zlomenina čelisti. Náraz se přenesl na kloubní výběžky čelistí, otočil páteř a došlo k luxační zlomenině,“ popisuje Jan Bartoníček.
Proč pletl koše z proutí
To, že Karel IV. takové zranění tehdy přežil, a dokonce po něm trvale neochrnul, považuje lékař za zázrak vzešlý z úspěšné snahy tehdejších nejlepších lékařů, chirurgů a ranhojičů. Karel IV. trpěl po úraze zcela jistě velkými otoky, kvůli zlomené čelisti nebyl schopen jíst tuhou stravu, zlomenina páteře jej zase upoutala na lůžko a způsobila, že dočasně ochrnul.
Aby se co nejlépe zotavil, začal rehabilitovat. Scéna z filmu Noc na Karlštejně, kde herec Vlastimil Brodský v roli krále plete košíky, podle Jana Bartoníčka vychází ze svědectví kronik. Kronikáři popisují, že panovník skutečně koše pletl. Nejspíš tímto způsobem trénoval cit v rukou.
Galerie: Odkaz Karla IV. v českých zemích
Ne nadarmo je Karel IV. zapsán do dějin také jako zakladatel Karlových Varů. Jeho pramenů nejspíš využíval i při léčbě dny, jež se projevuje otokem a bolestí kloubů a kterou trpěla celá řada šlechticů. Panovník měl občas takové záchvaty nemoci, že jej museli nechat nosit na nosítkách mezi dvěma mulami a zaznamenán je i případ, kdy jej úzkou chodbou nesli na křesle.
Onemocnění dnou i úrazy stály údajně za tím, že Karel IV. velmi rád jezdil na koni – jízda mu totiž nepřinášela jen radost, ale nejspíš mu ulevovala od zdravotních potíží.
Po úraze zůstal hrbatý
Ale ačkoliv panovník zlomeniny v obličeji a páteři přežil, zranění mu způsobilo trvalé následky. „Projevilo se na jeho držení těla. Dobové fresky ukazují panovníka jako hrbatého,“ sdělil lékař. To, že měl Karel IV. trvale nahrbená záda v oblasti nad lopatkami, doložil Emanuel Vlček. Ten promítl rentgenový snímek panovníkova skeletu do dobových obrazů a ukázalo se, že fresky odpovídají realitě. Hrb v horní části zad, viditelný na některých sochách či obrazech zachycujících Karla IV. v sedu, pak není dán bohatostí pláště, ale právě nahrbenými zády panovníka.
Sochy a malby Karla IV. často zobrazují s nachýlenou hlavou. Ani v tomto případě nejde o pouhý postoj či sklon hlav. Ve skutečnosti bylo toto postavení hlavy trvalé, způsobené právě zlomeninami a jejich následném zhojení v postavení, které neodpovídá kostře zdravého člověka. Následky úrazu Karla nejspíše omezovaly v běžném pohybu hlavou.
A z lože vstal státník…
Vážný úraz Karla IV., který byl vždy vychováván jako vyvolený k vládnutí, zasáhl v době, kdy byl na panovnickém vzestupu. Kvůli němu se náhle ocitl týdny na lůžku, odkázaný na pomoc druhých. Podle odborníků to mělo zásadní vliv nejen na jeho tělo, ale také jeho mysl a ducha. „Co se mu asi muselo honit hlavou? Že na něj Bůh vztáhnul prst a že mu chtěl něco říci. A to zcela zásadně, řekl bych, změnilo jeho uvažování i jeho osobnost,“ podotkl Jan Bartoníček. „Jak říkal pan profesor Vlček, do doby, než se mu stal úraz, to byl rozlítaný kluk, pak dostal od Pána Boha za vyučenou a z lože vstal státník,“ dodal ortoped.
Jako důkaz bere to, že po úraze už se Karel IV. nikdy turnajů nezúčastňoval. Ostatně se špatně srostlou páteří by to šlo jen velmi obtížně. A před bojem dával přednost diplomacii. „A tak se stal v Evropě vrcholným diplomatem,“ připomněl lékař.
Úmrtí po zlomenině krčku
Také závěr života panovníka je poznamenán úrazem, a to zlomeninou krčku stehenní kosti. „Měl dnu, v jejímž důsledku se mu zřejmě špatně chodilo. Stačilo klopýtnutí nebo pád a došlo ke zlomenině krčku, kvůli které ulehl. Máte listopad, na hradě se moc netopilo, dostavil se zápal plic, močová infekce… Jak napsal František Palacký: Horečka nezbedná učinila konec jeho života,“ uvedl Jan Bartoníček.
Karel IV. je první historická osobnost, u níž je prokázáno, že za jejím úmrtím stála právě tato zlomenina a zápal plic, který byl jejím důsledkem. Panovník zemřel 29. listopadu roku 1378 ve věku 62 let. Pohřben je ve svatovítské katedrále.
Jan Bartoníček ovšem dodává, že navzdory všem zraněním ze světa neodešel vetchý stařec, ale muž atletické postavy, který měl postupně čtyři manželky a do poslední chvíle dokázal v milostných avantýrách plodit děti. „Při vyzvednutí a analyzování ostatků z rakví Karla nebo jeho manželek mezi nimi bylo zjištěno ještě několik levobočků, kterým bylo v době Karlova úmrtí dva až tři roky,“ podotýká lékař. „Karel IV. se tedy do posledních chvil staral o to, aby lucemburský rod nevyhynul. Bohužel, se mu to stejně nepovedlo,“ uzavřel Jan Bartoníček vyprávění o osudu jedné z nejvýraznějších postav dějin naší země.
ČLÁNKY DO MAILU