Názory k článku „Proč doufám, že zemřu v sedmdesáti pěti letech“

Myslím, že člověk by měl hlavně žít tak, aby si zbytečně zdravotní problémy nepřidělával. To znamená, aby pokud možno co nejdéle byl soběstačný. Je velké procento "okolností", které vůlí zvládnout ani nemůžeme. Ale tam, kde je v našich silách, bychom měli o zdraví uvažovat a chránit si ho. Týká se to nejen kouření, nadměrného požívání alkoholu, způsobu stravování a života celkově .. Škoda, že většinou člověk k těmto myšlenkám dochází až s určitým věkem nebo, když už se nějaké obtíže objeví. Důležité je, aby člověk i ve vyšším věku cítil, že jeho život má nějaký smysl. V tom hraje velkou roli nejen jeho "nastavení", ale i rodina a okolní společnost.

Někoho začne zlobit tělo až po osmdesátce. Jiný je už po padesátce troska. Je to velice individuální a jakékoliv paušalizování je špatné.

JAK ŘÍKÁ KLASIK: "TĚLO MUSÍ JÍT DO HROBU ZHUNTOVANÝ". Ale vážně. Největší vliv na délku a kvalitu života má genetická výbava. Na druhém místě je to, čemu říkáme zdravý životní styl. Každý z nás se setkal s lidmi, kteří žijí naprosto nezdravě, kouří, holdují alkoholu, s hygienou si hlavu nelámou a v plném duševním a tělesném zdraví si v 90 letech zlámou nohu nebo rozbijí hlavu cestou z hospody. Na druhou stranu, člověk, jehož rodiče zemřeli ve 40 letech na rakovinu, nebo selhání srdce atd. si může prodloužit život, pokud bude úzkostlivě dbát o své zdraví.

Nobelovy ceny jsou udělovány do 35 let věku... Jestliže ji letos skoro dostala 16letá duševně nemocná, je to spíš důkaz devalvace tohoto kdysi prestižního ocenění.