Proč je chyba, aby si děti dělaly úkoly večer

„Štěstí je, když děti klidně spí ve svých postýlkách a spotřebiče fungují,“ pravil klasik manželského poradenství Miroslav Plzák.

„Neštěstí je, když se rodiče po rozvodu nedokáží dohodnout na tom, jak bude probíhat péče o dítka…“ myslí si autor tohoto článku.

Inspirací k napsání tohoto textu byl porozvodový spor. Otec dle matky tvrdí, že má právo si již tak omezený styk s dětmi užít. Děti mají též právo pobavit se s tatínkem. Pokud je táta ve „svém“ čase vodí na trénink, je to již samo o sobě omezení. Pokud by se měl s potomky ještě před tím připravovat do školy, neužijí se již vůbec. Jeho představa údajně je: Před tréninkem nechť se děti potěší s otcem, poté ať se věnují sportu. Hned co je táta předá opět matce, zbude dost času na úkoly.

Čtěte téma: Syndrom zavrženého rodiče má dvě špatná řešení

Dítě nemá začínat přípravu do školy unavené

Mámě se taková úvaha pranic nelíbila, i zeptala se psychologa: „Je vhodné, aby děti ve věku od 7 do 9 let začaly domácí přípravu do školy na následující den až po sportovním tréninku v 21 hodin?“ Nejsem zastáncem bez-radného poradenství. Nezbylo než odpovědět: Dítě nemá začínat přípravu do školy unaveno a ve stresu. Po sportovním tréninku unaveno být může. Nebo spíše řečeno má. Pocit „je již pozdě“ stresuje obvykle jak děti, tak i dospělé. Kvalita školní přípravy zákonitě klesá.

Zvládnout úkoly je podstatnou povinností žáků i studentů. Odsouvání plnění této povinnosti na nejpozdější možnou dobu připomíná tzv. neurotické odkládání – prokrastinaci. Do budoucna vytváří negativní příklad. Může dokonce vzniknout nevhodný návyk – špatný styl přípravy.

K tématu: Prokrastinoval tak dlouho, až zmeškal Titanic

Z hlediska duševní hygieny má mít žák po ránu možnost mj. nejen přiměřeně zvládnout základní hygienu, ale i v klidu posnídat. Jistá časová rezerva umožní překontrolovat, zda má vše potřebné – šaty, pomůcky atd. To odhadem vyžaduje 30–60 minut. Cesta na trase „byt – třída“ s přezutím a odložením si v šatně též něco trvá. Na osmou takto stihnout výuku nelze. To spíše na 9.30 – 10 hodin. Kdysi se dokonce o posunutí začátku výuky na devátou uvažovalo, leč názor rodičů a konzervativní duch škol návrh smetl ze stolu.

Nedostatek spánku zvyšuje nesoustředěnost, instabilitu i psychickou labilitu. To se následně projevuje i na výkonu ve školní práci. Navíc vyrušování a nesoustředěnost může pedagog vnímat jako nekázeň, a vyvodit z toho důsledky. Jistěže můžeme namítnout, že je lépe být ospalý kvůli tréninku než v důsledku sledování nevhodných nočních filmů, jak se nezřídka děje. To ale na našem problému nic nemění. Tvrzení „dítě má jít do školy dostatečně vyspané“ platí jednoznačně.

Skřivánci, sovy a obrácený spánek

V rámci objektivity nutno přiznat, že potřeba spánku se mění jak věkem, tak i případ od případu. Počet prospaných hodin není všechno. Záleží jak na kvalitě spánku, tak i na jeho čase.

I mezi dětmi bývají zaznamenány dva spánkové typy – skřivánci a sovy. První usínají brzy a brzo ráno jsou čilí. Druzí jsou schopni úspěšně ponocovat a probouzí se nejdřív kolem jedenácté dopoledne, a to bez ohledu na to, kdy vstali.

K tématu: Sovy, neberte si skřivany!

Pro úplnost ještě zmínka o postrachu mladých rodičů. Je to tzv. obrácený styl spánku a bdění. Mimina spadající do této kategorie  jsou v noci v nejlepším rozmaru. Přes den spánkový dluh dospí. Osobám na rodičovské dovolené se to ale daří výrazně hůře. Též rodič-zaměstnanec poznává v podobných náročných nocích kus života těžkého. Může vzpomenout i na specialitu žalářníků na brněnském hradě Špilberku. Vězně prý několikrát za noc budili. V padesátých letech minulého století našli zdatné následovníky. Političtí vězni minulého režimu by mohli vyprávět.

Jak dlouho spát

Přes rozdíly mezi jednotlivci bývají spánkové doporučené limity obrazem průměrné nutné délky spánku. Novorozenec prospí většinu času. Kojenec spává nejčastěji mezi 18 až 20 hodinami ze čtyřiadvaceti. Limit 12–17 hodin je určen batolatům. Následující předškolní věk vyžaduje spát deset až šestnáct hodin denně. Mladším školákům bývá doporučováno 10–11 hod. V pubertě je to již méně – od 8 do 9 hodin.

Dospělí jsou k dispozici bohu Hypnovi obvykle denně 6 až 8 hodin. Dvě procenta dospělé populace jsou „minispáči“. Stačí jim spát kolem 5 hodin. Jejich guru by mohl být Napoleon Bonaparte. Ten po 4 hodinách spánku býval svěží jako rybička.

Dvě procenta populace jsou „maxispáči"! Osm hodin v limbu není pro ně žádná míra… „alespoň aby to bylo devět hodin, i když ani to není dost…!“

Přečtěte si: Jaromír Nosek: Spím čtyři hodiny denně, víc nepotřebuju

Vstal, ale vzhůru není

Ospalé děti zlobí – to pravděpodobně potvrdí každý, kdo s nimi měl kdy co do činění. Pěkně nazlobený může být i nedospalý, dospělý člověk. Únava nemusí po vyspání zmizet. Může se jen „rozležet“ a po subjektivně předčasném probuzení nabýt až subjektivně drtivého charakteru. Začínáme-li den některým z relaxačních cvičení, můžeme se cítit příjemně. Ospalost dobře zahání tzv. expresní povzbuzení. Postup je následující:

Vzhledem k nenápadnosti této akupresurní hříčky je její efekt překvapivě silný. Zkrátka již půl století žasnu nad tím, jak to funguje. Efekt je ale poměrně krátkodobý. Posílit jej lze otevřením okna, zejména pokud do příbytku nevane smog, eventuálně sprchou – chladnou dle míry otužilosti. Je-li sprcha studená, bývá „povzbuzení“ spojeno mimovolně s křepčením, eventuálně i s úpěním. Nevadí. Ostatně proč ne! Život není peříčko.

Čtěte dále: Vyspěte se dorůžova