Proč je důležité mít sourozence

Obyčejný večer v úplně obyčejné rodině. Matka připravuje jídlo a dvě děti se začínají nudit. Spor o plyšáka přeroste během okamžiku v hotové peklo. A rodiče trpí: Už zase!

Jenže tyhle každodenní bitvy jsou podle psychologů nejen důležité, ale i prospěšné. Děti se díky nim  učí vyjednávat, vyjadřovat své pocity, prosadit se mezi sobě rovnými, rozumět psychice druhých lidí, vnímat hledisko druhého člověka, předpovídat reakce ostatních. Hádání mezi dětmi je tvůrčí proces, kdy se děti mezi sebou mohou dobře vymezovat, soupeří, projevují svoji individualitu, mohou tak narazit na přirozenou hranici a nikoli rodičovskou, říká mi hned na úvod psycholožka Lucia Černá z pražského Poradenského centra Triangl. Hezky se to poslouchá. V klidné pracovně psycholožky, kde zrovna žádné děti nejsou, to vypadá snadlo. Ale co pak doma? Kdo to má vydržet a neustále vysvětlovat, proč mu to ten druhý udělal, proč mu nepůjčí hračku a tisíckrát proč?

Zasáhnout nebo ne?

Rodiče samozřejmě chtějí, aby se děti měly rády, aby spolu hezky vycházely. Místo toho ale slyší křik, pláč, žalování, žádost o pomoc a potrestání vždy toho druhého. Pak si připadáme jak soudci nebo rozhodčí, kteří musí správně rozhodnout. A děti nás bedlivě sledují a čekají, jak rozhodneme. Očima nás prosí, abychom rozhodli právě v jejich prospěch.

Rodiče by se neměli přiklánět na stranu jen jednoho dítěte. Sice by měli ochránit mladšího nebo slabšího, ale tak, aby nevznikla velká zášť. Měla by se nastavit jasná pravidla, jak řešit spory, a když děti vědí, že rodiče rozhodnou spravedlivě, tak to upevní koalici mezi sourozenci, radí Lucia Černá. Ale spravedlivě se dá postupovat jen ve chvíli, když rodič ví, jak hádka byla vyvolána. Pokud to nevidí, těžko zjistí, kde je pravda.

Rodiče si musí dát pozor na to, aby nedávali najevo, že jedno dítě je jim bližší než to druhé. Podle psychologů je to prý normální chování. Chování jednoho dítěte jim skutečně může být příjemnější, než u toho druhého. A pokud mají podezření, že si to dítě myslí, tak by s ním měli hodně mluvit, věnovat mu například jedno odpoledne, bez přítomnosti toho druhého. Rodiče by se měli dítěte zeptat, co cítí, jak to prožívá, co by mělo být jinak, dodává Lucia Černá.

Jak s námi hádky rostou?

První problém nastane, když do rodiny přijde druhé dítě. Starší sourozenec reaguje nepřátelsky, nový člen rodiny je vetřelec, který ho sesadí z trůnu. Musí se dělit o svoji maminku, o její pozornost.  Už nedostane všechno hned, musí chvíli počkat, než například maminka nakojí mladšího sourozence. Ještě chvilku potrvá, než začnou skutečné hádky o hračky, místo, teritorium, kdo co bude dělat jako první. Mladší chce napodobovat staršího, chce se většinou podílet na tom, co dělá starší. A i když to staršího obtěžuje, mladšímu to přináší možnost učení a rozvíjení. Odborně se ale poradit nedá. Starší může mladšímu ukázat, jak se to dělá. To znamená, že mladšímu dáme něco podobného, ale on chce stejně jenom to, co má ten starší, a tak ho přemlouváme, aby mu to půjčil, že si to chce také vyzkoušet, a staršího zabavit novou věcí. A tak stále dokola.

Když začnou děti chodit do školy, začíná doba většího klidu. Ale je to individuální. Pokud se dítě více prosazuje a jeho sourozenec je stejné povahy, konflikty jsou časté.

Do života dětí vstupuje další důležitá skupina lidí, a to jsou vrstevníci. Je zajímavé, že s vrstevníky se dítě nehádá tak jako se sourozencem. Vrstevníky si dítě snaží získat. Pro dítě je důležité, aby ho neodmítli. A kamarády si na rozdíl od sourozence vybíráme sami a sdílíme s nimi jen to příjemné, zatímco v rodině máme i povinnost a musíme se dělit o stejný pokoj. V rodině si je dítě jisté, že ho nemůžou odmítnout,  vysvětluje mně Lucia Černá. Ale zpátky k sourozencům. Školní sourozenci se hádají nejčastěji o povinnosti. Kdo co bude muset udělat. Další hádky vznikají kvůli pokoji, každý by chtěl mít svůj vlastní. Holky bojují o koupelnu, o oblečení.

Herci a herečky na scénu dospěláckého života

To, že jsme se v dětství hádali, má velký  vliv na naše životy v dospělosti. Odnášíme si sociální roli, kterou jsme se naučili. A to už mluvíme o takzvaném sourozeneckém pořadí. Tak pro příklad mladší žena staršího bratra se naučí jistou roli vůči muži. Bude dobře ukotvená v ženské roli. Nemá potřebu bratrovi dominovat, stejně tak později svému muži, odhaluje tajemství první role Lucia Černá. Mladší sestra ke svému muži vzhlíží.

Starší sestra s mladším bratrem se bude k partnerovi chovat opatrovatelským stylem  – to je takový můj malý bráška. Mezi sestrami půjde více o ženské role. Je mezi nimi obecně více rivality, více soupeří o lásku otce, o muže. Mladší bude očekávat, že věci kolem za něho někdo udělá. Napodobuje chování staršího sourozence. Starší je zase zvyklý prokopávat si cestu. Je starostlivější a pečující. Jedináčci se hůře odpojují od rodičů, opuštění může mít i dramatický průběh.

Foto: autorka