Závěje sněhu komplikují dopravu, do bot teče a ze střech padají laviny…, přesto je na tom nadělení hodně pozitivního. Třeba se díky němu seznámíte s lidmi, které byste jinak ani poznat nemohli. Budete se radovat z maličkostí a nic vás nerozhází.
Obvykle bývám ve svých textech pesimistou, ale tentokrát bude všechno jinak. Chci upozornit na jeden docela běžný jev. Jakmile se děje něco špatného (v tomto případě mám na mysli sněhovou kalamitu), lidé se semknou, začnou se víc bavit a pomáhat si.
Kdybych během té nejhorší kalamity nečekal zbytečně na autobus, neseznámil bych se jedním milým sousedem, ani bych se nesvezl na vlak autem díky laskavosti našeho místostarosty. Dozvěděl jsem se od obou hromadu zajímavých informací. Z noční můry v podobě zbytečných hodin trávených na cestě do práce se stalo příjemné dopoledne.
Přečtěte si: Sníh jsem nejedl aneb Chce nás otrávit Pentagon?
Neříkejte, že jste to nikdy nezkusili… Je dobrý nápad ochutnávat sníh?
Rozčilování by stejně nepomohlo
Praha pod sněhem vypadá vždycky krásně. Když se k tomu přidá dobrá zimní nálada obyvatel, tak se klidně může stát, že vám někdo pomůže na nohy, když sebou seknete na neodklizeném sněhu.
Lidi jsou tak nějak klidnější, když vědí, že se na druhou stranu města prostě nemají šanci dostat. Zjistí, že v práci nebo ve škole nejsou tak nepostradatelní, jak si mysleli. Poznal jsem to na sobě, do práce jsem dorazil v poledne, a svět se nezbořil.
Čekal bych, že lidé budou z kalamity většinou naštvaní, ale spletl jsem se. Nenarazil jsem na nikoho, kdo by nadával na to, že silničáři zase zaspali. Prostě jsme to brali jako fakt, že je to tu zase a že se s tím nedá nic dělat. Lidé přicházeli na zastávky hromadné dopravy a dozvídali se, že jejich spoj ten den pravděpodobně nepojede. Zpět domů kráčeli s úsměvy na rtech. Asi se těšili, že si ještě poleží v posteli a všichni jim kvůli počasí mohou vlézt na záda.
Když už jste v té posteli: Spíte nazí, nebo v pyžamu?
Nahých spáčů je čím dál víc. Prý není nic zdravějšího. Mají naháči lepší sex než ti v pyžamech?
Silničáři ne/překvapili
Druhý den po tom největším sněhovém přídělu byli všichni překvapení, že doprava funguje, alespoň nouzově. Nikdo to nečekal. A lidé opět překvapili. Nezačali nadávat, že jim končí neplánované volno a že musí do práce.
Naopak, radovali se, že mohou zase pracovat, že jim dopravní podniky a silničáři umožnily dojet do práce. To bylo teprve překvapení.
A další dny? Radost z toho, že sníh začíná slézat. Nikdo nenadával, že má díky prosoleným silnicím zničené boty a kalhoty. Proč se zlobit, když se díky soli dá relativně pohodlně chodit z místa A do místa B. A že padá sníh ze střech? Pravděpodobnost, že malá lavina spadne zrovna na vás, je přece tak nízká. A když to náhodou žuchne kus vedle vás, tak se radujte, že vás to netrefilo. Důvod k radosti se prostě vždycky najde.
Nebo to bylo jinak?
Byli jste naštvaní kvůli sněhové kalamitě?
Že jste sněhovou kalamitu a následné doprovodné problémy vnímali úplně jinak?
Že jste se rozčilovali kvůli zpoždění autobusů?
Že jste volali ke všem čertům kvůli tomu, že vás málem zabil rampouch a na tom domě je jich ještě dalších sto? To je váš problém…
ČLÁNKY DO MAILU