Je to hodně zajímavé téma a ve spoustě bodech souhlasím s autorkou.
Ovšem bylo by chybou se tvářit, že je jeden stres a že je alfou a omegou. V článku se například rozlišil účinek stesu a nedostatku spánku, přitom ale nedostatek spánku je sám o sobě stresem.
Taktéž při dlouhodobém stresu může dojít k vyčerpání adrenálních žláz (nadledvinky) a tělo dojde k absolutními nedostatku kortizolu, což se projeví jako vyhoření (u sportovců přetrénování). Podle této teorie by tedy vyhořelí/přetrénovaní sportovci měli začít rychle hubnout, ale skutečnost je trochu složitější.
Zároveň i nevhodná strava přispívá ke zvyšování stresové reakce v těle (zvýšená aktivace sympatického nervového systému v těle - stres se neprojevuje jenom zvýšenou aktivací kortizolu, ale spoustou dalších reakcí souvisejících s rovnováhou sympatiku x parasympatiku) - opakuji, že není jenom jeden stres (psychický) nebo přesněji jeden zdroj stresu.
Ve skutečnosti ke stresu přispívá celá řada věcí fyzických věcí.
Nicméně když trochu zobecním autorčinu větu, tak zcela souhlasím, že při řešení hmotnosti se nemají cílit kalorie, ale hormony (včetně onoho kortizolu) a že řešení stresu (a zvyšování odolnosti vůči stresu) ve všech formách by mělo být součástí plánu na řešení nemocí včetně obezity.