Názory k článku Proč mi vadí nevěra, když jsem zahnula první?

Myslím, že ani muž, ani žena nejsou stvořeni k monogamii. Téměř žádný živočišný druh (ano, existují výjimky) není od přírody monogamní. A ani člověk není od přírody monogamní. Má pouze potřebu něco (někoho vlastnit) a tuto potřebu uplatňuje i na svého partnera.
Postupem dějin se tato potřeba vlastnit stala náboženským pravidlem a bohužel i v dnešní (částečně) atheistické společnosti stále přetrvává.
Podívejme se například do Íránu (který tedy není atheistický), kde je cizoložství ženy trestný čin a trestá se smrtí ukamenováním. V současnosti tam čeká na smrt tímto brutální způsobem více než 100 žen.
Když se ale podíváme na nevěru z nezaujatého úhlu pohledu, dospějeme k názoru, že je vlastně úplně nesmyslná. Pokud se pár navzájem miluje, může klidně sexuálně žít i mimo tento vztah a vztah jako takový nemusí být vůbec ohrožen. Oproti tomu čistě monogamní vztah může ztroskotat na tom, že partneři nemají dostatečnou volnost a zamilují se do někoho jiného – což nakonec vede k ukončení vztahu, protože touha zkusit něco nového je příliš velká. Pokud by ale ve vztahu byl dostatek volnosti k podobným pokusům, partneři by spolu žili na vyšší úrovni harmonie.
Obecně je pro mě téma nevěry velmi jednoduché – svoboda jednoho končí, tam kde začíná svoboda druhého. A sexuální svoboda je pro normálního jedince nezbytná. Nesmyslnou morálkou a potřebou vlastnit tuto svobodu uměle potlačujeme a tím ničíme jinak pevné vztahy s vysokým potenciálem.

To je dost ubohý alibismus.
Svoboda (ani ta sexuální) není anarchismus. Stavíte pudy nad sociální vztahy, což je naivní. To už rovnou obhajujte incest, který je v přírodě celkem běžný.

A co je tak strasne spatneho na incestu, ze ma byt dle Vaseho nazoru postihovan i za moje dane?

Tak samozřejmě kromě zdravotních hledisek jsou to dle řady studií (a že jsem docela kritik na studie) i právě sociální rizika. Čímž je velmi zjednodušeně myšleno vztahy mezi lidmi, v rodině atd. Ne náhodou je tato aktivita zavrhována v drtivé (pokud ne všech) společenství (myšleno státech) bez rozdílu náboženství, sociální struktury apod.

Ano, můžete argumentovat několika příklady, které se s tím neshodují. Sám dva konkrétní takové znám. Nicméně „jedna vlaštovka jaro nedělá“. Jeden čas jsem se o tuto problematiku docela zajímal a vše, co jsem si načetl z odborné literatury a za použití vlastního rozumu, mě vedlo k tomu, že jsem se přiklonil na standardní stranu.

Tak to si ségra musela oddechnout ;-)

Incest je v přírodě normální, a v lidské společnosti bohužel taky, více než bychom chtěli

Souhlasím s předešlým názorem s titulkem Nevěra je pověra. Obecně by se dalo říci, že monogamie není pro muže přirozená. U žen je to možná trochu jinak, ale o to v článku nejde.
Dle mého názoru článek vystihuje podstatu nevěry a to zejména v úryvku kde říká, že hlavní důvod, proč manželce mužova nevěra vadila byl strach, že by je mohl opustit a tento strach v podstatě pramenil z dosavadní manželovy věrnosti. To je si myslím hlavní problém nevěry. Pokud je náš muž záletník, obyvkle to velice dobře skrývá, pečuje o rodinu, miluje svou ženu a nikdy by blaho rodiny neohrozil a pravděpodobnost, že by se zamiloval do jiné ženy je nižší, než u muže, který byl patnáct let věrný, ale pak potkal někoho, kdo mu za podvádění stojí. Každopádně zastávám heslo: Co oči nevidí to srdce nebolí. A pokud je někdo nevěrný, měl by se tím řídit a zbytečně kvůli své hlouposti nedělat okolí vrásky.

Zcela souhlasím. Jen pro informaci – asi jsem ten notorický sukničkář. Nicméně to je právě to co mě drží doma. Ano, rád se seznámím s jinou ženou, vyspím se s ní, půjdu s ní do kina,… Ale to co mě nedokáže dát je právě ta pravá láska, zázemí. Je to proto, že to jsou pocity které jsme doma získali navzájem postupným poznáváním se a společným životem. Vím že každá jiná žena je jen zážitek, jeden z mnoha. I kdybych se zamiloval, neojdeju, protože vybudovat domov trvá léta a vím že to nemá smysl budovat znovu a znovu. Vím že se možná zakoukám, ale to jen pro její mládí, krásu, ale né tak aby to stálo za to vše budovat znovu. Vím, že i když prožiju nádherný den s mladou krásnou dívkou, příjdu domů a obejmu svojí ženu a vím že ona se schoulí ke mě do náručí.

pardon ale tohle je děsně pokrytecké. snad nechcete tvrdit, že máte doma tu pravou lásku a zázemí.. a přitom své ženě lžete každý den. Vlastně ji udržujete v iluzi.. tak takový vztah bych skutečně nechtěl.

Čistokrevný sobeček s nalomeným charakterem. Jednou to stejně praskne a té Vaši milované a důvěřivé ženě bude velmi , velmi smutno.

Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?
A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘
takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“

No,… nevím, jestli s tímto argumentem uspějete v pragmatické společnosti.

Každopádně ale souhlasím, že omlouvat (si) nevěru tím, že je přirozená je dost slaboduchý argument. Vedle zmíněného (přirozeného) incestu to je i přirozený zákon kyje a tesáku a řada dalších lidských vlastností, které jsou v zájmu společnosti (ve všech smyslech) potlačovány.

Mno je tu otazka co slovo pragmaticky presne znamena, ma totiz minimalne dva filozoficke smery. Dost casto se to pouziva ve vyznamu jit pres mrtvoly pro svuj vlastni materialni prospech na nikoho se neohlizet nebo nebrat v uvahu jine duvody nez materialisticke.
Takove byla lidska spolecnost vzdycky. V dobach jezise bylo bezne ze se od nej nechali nakrmit, vylecit a pak ho jeste sli udat knezim.

Hm. Pokud Bůh chtěl, aby manželství bylo natrvalo, tak proč to neudělal?

Protoze Buh nechtel z nas mit otroky ale syny. Abychom byli silni a dokazali volit spravne veci tak jako on. Mame schopnost odrazet Bozi slavu a tak jsme dostatecne silni a kvalifikovani na to abychom zlu vzdorovali pokud chceme.
Cele je to velmi jednoduche. Zit cistym nepromiskuitnim zivotem dokazeme bez problemu pokud budeme chtit a prijmeme Bozi autoritu. Nezalezi na tom zda je clovek dusevne silny nebo ne a co predtim v zivote udelal za dobre nebo spatne ciny. Staci jen chtit a Buh nam zarucuje ze to s jeho pomoci zvlademe. Je to pravda. Ja neznam jediny pripad kdy by to lide kteri se opravdu odevzdaji Bohu nezvladli.
Takze ve finale nejde o zadne nase chopnosti nebo inteligenci ale o prostou volbu teamu za ktery chcete v zivote hrat: Buh nebo Satan.

Bůh jen sklízí poldy své nedokonalé práce neb člověk je jeho dílem.

:-) plody pochopitelně

To neni nedokonalost, ale naopak dokonalost. Kdyby clovek nedostal moznost se vzbourit proti Bohu tak by stvoreni nebylo dokonale. Chybela by v nem svoboda a laska. Bylo by to otroctvi. Vsichni mame velmi silnou touhu po svobode. Buh si svobody kazdeho jedince vysoce ceni a proto mu dava moznost se vzbourit i za cenu toho, ze nenapraveny vzbourenec pak o svuj zivot prijde.
Proc byl strom poznani dobra a zla v Edenu? Aby si lide mohli vybrat a odmitnout bozi lasku, moudrost a peci.

Rozdíl mezi námi je v tom, že vy věříte že co je tam napsáno je dáno, já věřím v Boha možná více než Vy, ale věřím i v sebe a ve zdravý rozum. Váš přístup k náboženství vyvolává děs z fanatismu a je jedno jestli křesťanského, islámského nebo židovského.

Ale veď nerozlučuje iba si užijú bokom :D

sci-fi :-)

Proč hloupost? Je to reálná situace, takový případ znám. B.

Nevěru muž i žena chápou odlišně a jak v článku zaznělo i důvody mohou být různé. Pokud uvedená situace nebyla smyšlená, dalo by se uvažovat i o možnosti, že muž se o nevěře manželky jednoduše dozvěděl a potom padly i jeho zábrany.
Co si budeme povídat, muži mají přece jen geneticky více zakódováno střídání partnerek a opak je spíš vyjímkou.
Z blízkého okolí znám podobný případ, kdy manželství i rodina fungovaly, ale po strávených létech on najednou zjistil, že manželka má románek a pak zábrany také padly.

Proto je lepší chodit do bordelu (nebo na masáže). Chudáci ženský v tom mají ale horší výběr.

člověk je biologicky přizpůsobený k polygamii, monogamie je náboženský výmysl.

To jsem zvědav, jak si chceš obhájit takový názor…

Já nevím, ale z toho článku bych řekl, že ta ženská je pěkně vy..počítavá. Milence má na vztah a manžel je ten „vůl“ co žije v iluzi a dělá jí materiální zabezpečení. Přijde mi jak děcko, co chce mít všechny hračky a nedopustí, aby si je půjčil někdo jiný. Pokud neví, co hledal u té jiné, tak asi manžela dost nezná. Viz citát: Žárlivá žena jen dokazuje, že nezná svého muže natolik, aby věděla, že vlastně nemá nač žárlit.
Přijde mi, že ta ženská prostě neřeší následky – manžel se nic nedozví, vše bude v pohodě. Ale co až se to doví? Bude si myslet, že když mají děti, že se nerozvede, vše se vynuluje a pojede se dál? Osobně vědět, že mi žena zahýbala už před svatbou a ten vztah ještě pořád paralelně trvá, moc bych se nerozmýšlel. Opravdu spíš patří k tomu Michalovi, který to evidentně taky neřeší.
BTW: Proč si ho vlastně brala, když věděla, že jí emocionálně nestačí? Manželství není jen o tom materiálnu.
Jinak nevěru odsuzuji, speciálně v manželství. Pokud si žijou na hromádce, tak OK – když jim to vyhovuje.

Tak těm 5% bych klidně věřil, nedělám si iluze. I manželka měla před vztahem s mojí maličkostí jiné vztahy a panna rozhodně nebyla. No a? To nic ale nemění na tom, že se milujeme. To co je ale popsáno v článku mi přijde ujeté, když už před svatbou byla nevěrná a přesto do manželství šla. Osobně se mi příčí, abych ženě zahýbal ať už po svatbě, nebo před svatbou, kdy jsme spolu chodili. Možná jsem idealista a vymírající druh, ale prostě to tak cítím a je mi to proti mysli.
BTW: Nejsem věřící (jsem zapřísáhlý ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá :D), ale ve spoustě hodnot se s křesťanstvím ztotožňuji.

Mísíte tady více pojmů. Pokud jde o kázání na hoře, tak bych řekl, že se jedná hlavně o chování se k druhým. Neříká nic o tom, jaký vztah máte mít ke své manželce, otci, matce, sourozencům... Je jasné, že je zde narážka na "siprálu" násilí, která nejde přetnout jinak, než tím, že necháme některé věci "jen tak", nebo se "povzneseme nad věc" a budeme, obrazně řečeno, milovat svého nepřítele. Proti tomu nic nemám, často se tím řídím, protože jedna msta vede k druhé a pak to už nemusí jít zastavit. Jak ale říkám, není tam nic o manželství (ač nepochybuji o tom, že budete argumentovat, že to tam je, protože se to dá vztáhnout na celé jsoucno).

Ano, kdo nezná "Boha" nemůže opravdu milovat, protože v dané věci hledá svoje naplnění. Nemiluje ji, pouze ji potřebuje, miluje ten pocit, který mu poskytuje. Ježíš už znal "Boha", proto mohl milovat všechny bez toho, aniž by mu něco poskytli, protože nic nepotřeboval. Věděl, že nic na světě tu není proto, aby ho učinilo šťastným (ale ani nešťastným).

Teprve když je člověk má "Boha" a ví, že nic co ho obklopuje (myšlenky, názory, osobnostní kvality, tělo, lidé a věci kolem) nepotřebuje k tomu, aby byl úplný, pak je všechny konečně může vidět takové jaké jsou, bez nálepky.

Pak konečně člověk může potkat partnera, kterého bude milovat a s kterým bude moci sdílet, ne partnera na kterém bude závislý a od kterého bude vyžadovat, aby byl takový, jakého ho potřebuje mít, aby se cítil kompletní.

Dokud člověk toho druhého potřebuje, jenom aby nebyl sám, nebo aby ho jakkoliv jinak ukojil něco co mu chybí, tak nikdy nemůže zjistit, jestli je ten člověk pro něj vhodný. Partner pro něj bude jenom něčím, co má plnit svoji funkci. A s velkou pravděpodobností jako partnera najde někoho, kdo od něj bude požadovat to samé. Teprve když člověk dokáže být opravdu sám, aniž by to viděl jako neštěstí, tak může najít rovnocenného partnera, s kterým vztah nebude fungovat jako vzájemné vydírání. Pak svatba a manželství může být oslavou soužití, ne jen jakousi smlouvou, pojistkou a snahou ega dosáhnout bezpečí skrze vlastnictví toho druhého, což postupně zabije každou lásku.

Bez "Boha" nemá smysl nic, s "Bohem" všechno. Ostatně něco podobného se píše i např. v Bibli - každá práce bude otestována a všechno co nepatří Bohu shoří. Mysl Vám vždycky nabídne způsob jak se zbavit neštěstí, jak se stát úplným, ale dřív nebo později Vás to zklame. Pokud jste šťastní s nějakou věcí a začnete na ní lpět, tak dřív nebo později světlo vyhasne, protože zapomenete, že ta věc sama o sobě nemá cenu. To co jí osvětluje je "Bůh" uvnitř Vás. Opravdovou radost můžete mít ve chvíli, kdy víte, že tu věc nepotřebujete. Dokud si myslíte, že Vy jako ego můžete něčeho podstatného dosáhnout, budete vždy zklamaní, protože je to jenom dočasně (ať už je to morální čistota, dokonalá láska, milost od Boha, cokoliv). Ale když se "ztratíte" v "Bohu", pak zjistíte, že s "Bohem" už jste úplní a budete mít energii žít, milovat, cokoliv. Pak se "Bůh" bude moci odrážet ve všem Vašem konání a Vaše práce už nebude snahou o ospravedlnění se, o dokázání, že za něco stojíte (Vy a nebo Váš život), o přinesení štěstí nebo slávy. Taková práce neshoří a celé to malé Já už konečně bude moct být klidné, nebude muset pořád vyskakovat nad ostatní, ani se před nimi krčit a bude moct být opravdu takové, jaké ho "Bůh" stvořil.

Křesťanská mystika (např. Evelyn Underhill), Osho, J. Krishnamurti, z dnešních např. Werner Ablass a velice přístupný Eckhart Tolle, všichni mluví o tom samém, jde jenom o to, vybrat si cestu, která zrovna Vám bude srozumitelná. Může být dobré přečíst si toho víc, protože pak odhalíte to společné jádro, ale na druhou stranu stačí i jedna, protože když budete sbírat všechny knihy pro vědomosti v nich obsažené, tak najdete více a více zajímavých konstrukcí, které budou bavit Vaši mysl, ale pořád to bude jenom přemýšlení. Všechny ty knihy totiž mluví o jedné a té samé věci a poskytnou Vám akorát různé náhledy, ale dokud se sami nevydáte dovnitř, tak se nic nezmění.

Jako kdyby se tímhle křesťanstvo řídilo ... Křížové výpravy, inkvizice , co ještě dál ?

články 43 až45 snad vůbec nepatří do manželství. Apokud bzch přijal váš výklad článků 46 až 48 tak musím souhlasit snevěrou, proto že milovat toho kdo miluje mne je podle vás a vašeho výkladu bible jednoduché a boha nehodné! Tak co máme ze ženou dělat když jsme spolu 38 let a máme se rádi tak jako na začátku našeho vstahu ne li víc ! Adále bych vám rád připoměl že si bibly vykládáte tak jak sevám hodí. meumím citovat články jako vy ,jsem prostý dělník,ale myslím že v knize Geneyis se píše o layarovy který spal s ceramy a také ojiných svatých kteří sice nespáchaly inces ale krom manželky měli ve svém domě řadu nevěstek. Na co asi!!!

Nemá se to. Nadto to skoro vždycky praskne, průser je hotový.

Nevěra je podraz. Je to porušení nepsaných pravidel. A velká bolest. Sám jsem podveden byl. Oplatil jsem - otevřeně - jiným vztahem , což nic neřeší a dodnes po dvaceti letech je to přítomno. S partnerkou jsme zůstali spolu. Láska to už ale nebyla. Takový hloupý úděl , spíše pragmatismus , jsme si zvolili. Slabost , někdo by řekl a částečně by měl pravdu. Ale opakuji - ten sprostý a sobecký podraz jako je nevěra mi přijde z lidského hlediska hodně škodlivý. Inteligentní a zodpovědní a citliví lidé tento typ soužití určitě nepreferují. Se vzděláním to nemá nic společného , jak známo vzdělání neznamená inteligenci. Je to vyloženě o lidské kvalitě.

Souhlasím s titulkem a vůbec s celým článkem. Můj manžel měl milenku a říkal, že to bylo z jeho strany o sexu, ale já se z toho nemohu vzpamatovat ještě po 2 letech. Zničil tím všechny vzpomínky, nechci s ním jezdit ani k jeho rodině, kde jsme dříve jezdili s dětmi a byli tak šťastni. Zůstali jsme spolu, ale hodně je zničeno. Nevím jak to může udělat člověk, který by měl být pro toho druhého nejbližší.Oplatit mu to nejsem schopna, neumím žít v přetvářce.

nevěra je archaismus z dob kdy bylo párování a soužití opačných pohlaví výhodné z hlediska přežití a zachování svých genů apod. pak se do toho navíc zamotalo náboženství a bylo po srandě. je to blábol a vymyšlenost. děti v současnosti v moderních státech neumírají kvůli rozpadlým manželstvím ani v rukách svobodných matek stačí se podívat na naši současnou společnost.

nyní kdy ženy volají pro rovnoprávnosti je tohle vše už naprosto pryč, skoro každej by chtěl mít děti rodinu ale i jistou svobodu osobní i sexuální, tyto věci jsou však v rozporu s obecnou morálkou, kterou jen kopírujeme (století staré výmysly) a neadaptujeme na současnou společnost proto je tolik problémů. kddybychom deti vychovávali v prostredi kde toto neni divne ani jim to neprijde tak divne a nebylo by tolik rozboju.

deti vychovane v mnohozenstvi toto naopak vyhledavaji jelikoz jista redundance je v soucasnem zivote vyhodna volny cas, neustala prace na vstahu apod. to vse prispiva ke kvalite vztahu.
Avšak málokdo si na to troufne protože je to náročné na charakter ktery soucasna spolecnost postrada. vsichni svorne budeme rikat ze je nevera spatna ale vetsina z nas je naprogramovana prirodou k tomu abychom svodum nekoho noveho podlehli.