Názor k článku Proč mi vadí nevěra, když jsem zahnula první? od David - Ano, kdo nezná "Boha" nemůže opravdu milovat, protože...

Ano, kdo nezná "Boha" nemůže opravdu milovat, protože v dané věci hledá svoje naplnění. Nemiluje ji, pouze ji potřebuje, miluje ten pocit, který mu poskytuje. Ježíš už znal "Boha", proto mohl milovat všechny bez toho, aniž by mu něco poskytli, protože nic nepotřeboval. Věděl, že nic na světě tu není proto, aby ho učinilo šťastným (ale ani nešťastným).

Teprve když je člověk má "Boha" a ví, že nic co ho obklopuje (myšlenky, názory, osobnostní kvality, tělo, lidé a věci kolem) nepotřebuje k tomu, aby byl úplný, pak je všechny konečně může vidět takové jaké jsou, bez nálepky.

Pak konečně člověk může potkat partnera, kterého bude milovat a s kterým bude moci sdílet, ne partnera na kterém bude závislý a od kterého bude vyžadovat, aby byl takový, jakého ho potřebuje mít, aby se cítil kompletní.

Dokud člověk toho druhého potřebuje, jenom aby nebyl sám, nebo aby ho jakkoliv jinak ukojil něco co mu chybí, tak nikdy nemůže zjistit, jestli je ten člověk pro něj vhodný. Partner pro něj bude jenom něčím, co má plnit svoji funkci. A s velkou pravděpodobností jako partnera najde někoho, kdo od něj bude požadovat to samé. Teprve když člověk dokáže být opravdu sám, aniž by to viděl jako neštěstí, tak může najít rovnocenného partnera, s kterým vztah nebude fungovat jako vzájemné vydírání. Pak svatba a manželství může být oslavou soužití, ne jen jakousi smlouvou, pojistkou a snahou ega dosáhnout bezpečí skrze vlastnictví toho druhého, což postupně zabije každou lásku.

Bez "Boha" nemá smysl nic, s "Bohem" všechno. Ostatně něco podobného se píše i např. v Bibli - každá práce bude otestována a všechno co nepatří Bohu shoří. Mysl Vám vždycky nabídne způsob jak se zbavit neštěstí, jak se stát úplným, ale dřív nebo později Vás to zklame. Pokud jste šťastní s nějakou věcí a začnete na ní lpět, tak dřív nebo později světlo vyhasne, protože zapomenete, že ta věc sama o sobě nemá cenu. To co jí osvětluje je "Bůh" uvnitř Vás. Opravdovou radost můžete mít ve chvíli, kdy víte, že tu věc nepotřebujete. Dokud si myslíte, že Vy jako ego můžete něčeho podstatného dosáhnout, budete vždy zklamaní, protože je to jenom dočasně (ať už je to morální čistota, dokonalá láska, milost od Boha, cokoliv). Ale když se "ztratíte" v "Bohu", pak zjistíte, že s "Bohem" už jste úplní a budete mít energii žít, milovat, cokoliv. Pak se "Bůh" bude moci odrážet ve všem Vašem konání a Vaše práce už nebude snahou o ospravedlnění se, o dokázání, že za něco stojíte (Vy a nebo Váš život), o přinesení štěstí nebo slávy. Taková práce neshoří a celé to malé Já už konečně bude moct být klidné, nebude muset pořád vyskakovat nad ostatní, ani se před nimi krčit a bude moct být opravdu takové, jaké ho "Bůh" stvořil.

Křesťanská mystika (např. Evelyn Underhill), Osho, J. Krishnamurti, z dnešních např. Werner Ablass a velice přístupný Eckhart Tolle, všichni mluví o tom samém, jde jenom o to, vybrat si cestu, která zrovna Vám bude srozumitelná. Může být dobré přečíst si toho víc, protože pak odhalíte to společné jádro, ale na druhou stranu stačí i jedna, protože když budete sbírat všechny knihy pro vědomosti v nich obsažené, tak najdete více a více zajímavých konstrukcí, které budou bavit Vaši mysl, ale pořád to bude jenom přemýšlení. Všechny ty knihy totiž mluví o jedné a té samé věci a poskytnou Vám akorát různé náhledy, ale dokud se sami nevydáte dovnitř, tak se nic nezmění.