Myslím, že ani muž, ani žena nejsou stvořeni k monogamii. Téměř žádný živočišný druh (ano, existují výjimky) není od přírody monogamní. A ani člověk není od přírody monogamní. Má pouze potřebu něco (někoho vlastnit) a tuto potřebu uplatňuje i na svého partnera.
Postupem dějin se tato potřeba vlastnit stala náboženským pravidlem a bohužel i v dnešní (částečně) atheistické společnosti stále přetrvává.
Podívejme se například do Íránu (který tedy není atheistický), kde je cizoložství ženy trestný čin a trestá se smrtí ukamenováním. V současnosti tam čeká na smrt tímto brutální způsobem více než 100 žen.
Když se ale podíváme na nevěru z nezaujatého úhlu pohledu, dospějeme k názoru, že je vlastně úplně nesmyslná. Pokud se pár navzájem miluje, může klidně sexuálně žít i mimo tento vztah a vztah jako takový nemusí být vůbec ohrožen. Oproti tomu čistě monogamní vztah může ztroskotat na tom, že partneři nemají dostatečnou volnost a zamilují se do někoho jiného – což nakonec vede k ukončení vztahu, protože touha zkusit něco nového je příliš velká. Pokud by ale ve vztahu byl dostatek volnosti k podobným pokusům, partneři by spolu žili na vyšší úrovni harmonie.
Obecně je pro mě téma nevěry velmi jednoduché – svoboda jednoho končí, tam kde začíná svoboda druhého. A sexuální svoboda je pro normálního jedince nezbytná. Nesmyslnou morálkou a potřebou vlastnit tuto svobodu uměle potlačujeme a tím ničíme jinak pevné vztahy s vysokým potenciálem.
To je dost ubohý alibismus.
Svoboda (ani ta sexuální) není anarchismus. Stavíte pudy nad sociální vztahy, což je naivní. To už rovnou obhajujte incest, který je v přírodě celkem běžný.
Tak samozřejmě kromě zdravotních hledisek jsou to dle řady studií (a že jsem docela kritik na studie) i právě sociální rizika. Čímž je velmi zjednodušeně myšleno vztahy mezi lidmi, v rodině atd. Ne náhodou je tato aktivita zavrhována v drtivé (pokud ne všech) společenství (myšleno státech) bez rozdílu náboženství, sociální struktury apod.
Ano, můžete argumentovat několika příklady, které se s tím neshodují. Sám dva konkrétní takové znám. Nicméně „jedna vlaštovka jaro nedělá“. Jeden čas jsem se o tuto problematiku docela zajímal a vše, co jsem si načetl z odborné literatury a za použití vlastního rozumu, mě vedlo k tomu, že jsem se přiklonil na standardní stranu.
ČLÁNKY DO MAILU