Souhlasím s předešlým názorem s titulkem Nevěra je pověra. Obecně by se dalo říci, že monogamie není pro muže přirozená. U žen je to možná trochu jinak, ale o to v článku nejde.
Dle mého názoru článek vystihuje podstatu nevěry a to zejména v úryvku kde říká, že hlavní důvod, proč manželce mužova nevěra vadila byl strach, že by je mohl opustit a tento strach v podstatě pramenil z dosavadní manželovy věrnosti. To je si myslím hlavní problém nevěry. Pokud je náš muž záletník, obyvkle to velice dobře skrývá, pečuje o rodinu, miluje svou ženu a nikdy by blaho rodiny neohrozil a pravděpodobnost, že by se zamiloval do jiné ženy je nižší, než u muže, který byl patnáct let věrný, ale pak potkal někoho, kdo mu za podvádění stojí. Každopádně zastávám heslo: Co oči nevidí to srdce nebolí. A pokud je někdo nevěrný, měl by se tím řídit a zbytečně kvůli své hlouposti nedělat okolí vrásky.
Zcela souhlasím. Jen pro informaci – asi jsem ten notorický sukničkář. Nicméně to je právě to co mě drží doma. Ano, rád se seznámím s jinou ženou, vyspím se s ní, půjdu s ní do kina,… Ale to co mě nedokáže dát je právě ta pravá láska, zázemí. Je to proto, že to jsou pocity které jsme doma získali navzájem postupným poznáváním se a společným životem. Vím že každá jiná žena je jen zážitek, jeden z mnoha. I kdybych se zamiloval, neojdeju, protože vybudovat domov trvá léta a vím že to nemá smysl budovat znovu a znovu. Vím že se možná zakoukám, ale to jen pro její mládí, krásu, ale né tak aby to stálo za to vše budovat znovu. Vím, že i když prožiju nádherný den s mladou krásnou dívkou, příjdu domů a obejmu svojí ženu a vím že ona se schoulí ke mě do náručí.