V hodinách tělesné výchovy děti mnohdy běhají za trest. Monotónní pohyb v pravidelném rytmu nenávidí. Běh nemají rádi ani mnozí dospělí. Nudí je a chtějí-li s ním začít, musejí se do něj nutit. Běh je otrava. Ne však pro každého. Jsou děti, i docela malé děti, které po běhu touží. Prosí rodiče, aby si s nimi mohly jít zaběhat. Bez tréninku uběhnou i delší vzdálenost. Takovou, jaká činí potíže mnohonásobně starším. Jsou lehcí a vytrvalí. Malí běžci.
Možná máte doma také takového a možná si pokládáte otázku, zda svému dítěti vlastně neubližujete tím, že jej nebrzdíte. Je běh na dlouhé tratě pro děti vhodný? Pokud si takový dotaz rodič zadá do Googlu, ihned mu vyjede varování, že by dítě do osmi let nemělo souvisle běžet víc než kilometr. Maximálně kilometr a půl, což těmto dětem rozhodně nestačí. Co s tím?
Ambice rodiče nebo touha dítěte
Každý, kdo byl někdy na sportovním utkání nebo na závodech, se jistě setkal s ambiciózními rodiči, kteří na potomka křičí. Někdy až velmi zle a nutí ho podávat lepší výkony. Jistě jsou i malí běžci, často sportovně neúspěšných rodičů, kteří jdou běhat jen proto, že se to od nich očekává a rodič je nutí, aby běželi dál – a oni běží. „Kritická může být kombinace často sportovně nepříliš úspěšných rodičů, kteří na dítě přenášejí své nenaplněné ambice, s ambiciózním a cílevědomým dítětem,“ varuje Miroslav Semerád, trenér z Českého atletického svazu.
Vždy tomu tak není. Někdy je to skutečně touha dítěte, které žadoní, chce běžet dál a vy víte, že na to má. Upravíte mu tempo, aby se hned nevyčerpalo, a ono je radostné. Nezdá se ani moc unavené. Kdy se zastaví? Po sedmi kilometrech? Po deseti? Máte radost, vy i dítě. Přesto je i v tomto případě nutné položit si otázku, zda je to skutečně dítě, které chce běžet, a to bez ohledu na to, že byste za to dali ruku do ohně.
Ono to totiž může být trochu jinak. „Z psychologického hlediska monotónní cyklická činnost odporuje přirozenosti vývoje v mladším i starším školním věku. Pěti- nebo šestileté dítě většinou udělá to, co se mu doporučuje nebo nabízí,“ říká trenér atletů. Někdy je silnou motivací i příklad běhajícího rodiče. „Ten by měl být natolik vzdělán a nad věcí, aby herní formou touhu po běhu u dítěte podpořil, ale nezabránil možnosti jejího dalšího růstu,“ doplňuje Miroslav Semerád.
Jak je to s tou vzdáleností?
- Na předpoklady, respektive dispozice nebo také vlohy, pro dané sportovní odvětví by se mělo nahlížet z pohledu morfologie (strukturální), fyziologie (funkční), psychologie (osobnostní). Rozvoj těchto předpokladů pak dále závisí na prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Na světě jsou státy, kde je i v tomto věku nezbytné zmiňovanou vzdálenost běžně překonávat (Keňa, Etiopie, Finsko).
- Pokud půjde o necílenou činnost za účelem splnění sportovních ambicí (většinou rodičů, nikoli dítěte) a dítě netrpí žádnou morfologickou nebo fyziologickou vadou, pak je schopné vzdálenost 1,5 km překonat.
Zdroj: Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity, J. Radvanský a M. Máček, 2011
Nechte to na něm
„Běh je po chůzi druhý nejpřirozenější pohyb. Dítě běháním (ale i skákáním) vyjadřuje radost a obecně pozitivní pocity spojené s vývojem a růstem. Rekreační, necílenou formou lze běhání podpořit v podstatě od doby, kdy dítě začne chodit. Maminky batolat a dětí předškolního věku teď možná při čtení kolabují,“ směje se Miroslav Semerád.
Galerie: Dbejte o zdravé nohy dětí, většina má ploché nohy
Pokud vyběhnete s předškolním dítětem, možná vás překvapí, že se mu chce běžet rychle. Rodič nebo jiný doprovod začne dítě zpomalovat, nutit jej, aby šetřilo síly. Cíl je přece daleko. Když to necháte zcela na dítěti, zjistíte, že buď běží rychle – nebo stojí. „Děti (často i dospělí) nemají odhad pro tempo,“ říká trenér a navrhuje, abychom dítě neřídili, nechali tempo i vzdálenost na něm. Ať běží, jak rychle chce, a až nebude moct, jednoduše zastaví nebo zvolní. „Olympijský vítěz v hodu diskem z OH 1972 Ludvík Daněk mi kdysi řekl na téma výběru talentů ve vrzích: No, jak vybíráme vrhače? To je jednoduché. Pošlu je rozklusat a kdo se zastaví první, toho bereme,“ dodává.
Nemůže dlouhá trať dítěti ublížit?
Jeden a půl kilometru se zdá možná málo, ale ono na tom něco bude. Zranění z běhu jsou poměrně častá. Dospělé běžce trápí bolesti kloubů a zad, zejména při špatné technice. Někdy si můžou natáhnout nebo natrhnout nejrůznější svaly. Vytrvalci a mílaři často trpí záněty tkání v okolí šlachy. A s touto kratochvílí jsou spojené mnohé další potíže.
Dětský organismus navíc není ještě úplně vyzrálý a funguje trochu jinak. Například dokáže vytvořit méně potu, což může vést při dlouhodobé fyzické aktivitě k přehřátí. Kosti malého běžce nejsou zcela vyvinuté a zpevněné, vazy jsou ještě slabé. Běh je sice krásný a přirozený pohyb, ovšem pod dohledem a s mírou.
Co se může stát, když to dítě přežene
Děti potřebují pohyb, ideálně na čerstvém vzduchu. Nemělo by však docházet k přetížení organismu. Rizika jsou mj. následující:
- Termoregulace: Kvůli nedostatečnému pocení hrozí přehřátí organismu.
- Nejsou ještě vyvinuté kosti: Při nadměrné sportovní nebo jiné fyzické zátěži může dojít k přetížení růstových chrupavek, což může mít negativní vliv na výšku dítěte v dospělosti (výšku dítěte může naopak ovlivnit i málo pohybu).
- Slabé vazy: Při nadměrné zátěži může snadno dojít ke zranění.
Pokud dítě touží přes to všechno běhat dál než za doporučovanou vzdálenostní hranici, měl by na něj dohlížet zkušený trenér, který případně upraví techniku (aby co nejméně ubližovala pohybovému aparátu). Zvolí přiměřený tréninkový plán, dohlídne na dostatečné protažení a regeneraci. Případně doporučí i vhodnou výživu.
„Pokud toto bude opravdová touha dítěte, nebránil bych mu. Doporučil bych ale osvojení všech dostupných informací o zdařilém růstu a vývoji v problematice daného sportu osobě, která bude u dítěte za tuto činnost zodpovídat,“ doporučuje atletický trenér a dodává, že není kam spěchat: „Konkrétně vytrvalostní běžci dosahují maximální úrovně své výkonnosti ve věku pětadvaceti až osmadvaceti let.“
Dříve, než dítěti zavážete tkaničky u běžeckých bot, určitě navštivte ordinaci sportovního lékaře, který může posoudit zdravotní stav, a hlavně odhalit případně skrytou vadu nebo nasměrovat vývoj správným směrem.
Podle slov tělovýchovné lékařky Jany Hlaváčové z Brna probíhá řada onemocnění zpočátku skrytě a neblahý následek pak může být vyvolán jakoukoli nadměrnou nebo nezvyklou zátěží.
Odborná spolupráce:
Mgr. Miroslav Semerád
Český atletický svaz, www.atletika.cz, Katedra atletiky a Laboratoř sportovní motoriky FTVS UK
Bývalý běžec, profesionální trenér, aktuálně se zabývá mj. testováním v laboratoři sportovní motoriky a zajišťuje vědecko-metodický servis trenérům, realizačním týmům a sportovcům – reprezentantům ČR.
ČLÁNKY DO MAILU