Promiň, jdu pozdě… Proč někteří lidé nedokážou nikdy přijít včas? Nemohou za to

Tento zlozvyk podle odborníků zřejmě vyplývá z kombinace několika faktorů, jako jsou vnímání času, absence kvalitního time managementu a typu osobnosti. Někteří lidé jsou skutečně „nad věcí“ a je jim jedno, zda nechávají někoho čekat. Ale pak jsou tady ti, kteří by rádi chodili včas, ale nedaří se jim to, přestože se snaží a za svou nedochvilnost se stydí. 

Je pravděpodobné, že v mozku existuje mechanismus, který způsobuje, že určití lidé podceňují dobu, za kterou jsou schopni vykonat určitou činnost, například si vyčistit zuby, udělat snídani nebo urazit cestu z jednoho bodu do druhého. 

Přečtěte si také:

Čeká pseudoefedrin zákaz kvůli mrtvicím? Obsahují ho běžné léky proti nachlazení

Pozornost v tomto případě vědci upírají k oblasti mozku zvané hipokampus, která zpracovává některé aspekty času, jako je uvědomování si, kdy je čas něco udělat a jak dlouho to trvá. Výzkum naznačuje, že neurony v hipokampu fungující jako „časové buňky“ přispívají k vnímání a zapamatování si událostí, ale proč někteří lidé neustále bojují s vnímáním času, je zatím nejasné.

Špatný odhad i nečekané obtíže

Někdy lidé s problémem přijít včas jednoduše podceňují čas, který jednotlivé činnosti zaberou. Obvykle udělají odhad na základě toho, za jakou dobu je byli schopni udělat v minulosti, ale vzpomínky a vnímání času nemusí být vždy přesné, navíc důležitou roli sehrává aktuální nálada, fyzická kondice (ke zpomalení může postačit nedostatek spánku v uplynulé noci) i maličkosti, jako je třeba nutnost převléct punčochy, roztrhnuté při oblékání, nebo hledání kávy, kterou spolubydlící někam založil. 

Taková nepředpokládaná zdržení se kupí a ve výsledku mohou ukousnout pořádný kus z času, který je pro určitou činnost vyhrazen. Odborníci tvrdí, že čím vícekrát jsme určitou činnost nebo úkol dělali, tím je pravděpodobnější, že podceníme dobu, po jakou nám to bude trvat.

Plný, nebo prázdný vagón? 

Faktorem, který může zkreslit vnímání času, je také prostředí. Jde například o hudbu, kterou posloucháme. Někteří lidé nesprávně odhadnou čas podle počtu a délky písní, které slyšeli hrát v pozadí. Například někteří účastníci měli ve studiích tendenci nafouknout svůj časový odhad, pokud slyšeli čtyři krátké písně ve srovnání se dvěma delšími, týkalo se to zejména mladších dospělých. 

Dalším činitelem, souvisejícím s prostředím, může být množství osob v okolí. Ve studii z roku 2022 požádali výzkumníci dobrovolníky, aby odhadli, jak dlouho trvala cesta metrem, kterou předtím neznali. Zjistili, že v přeplněných vozech měli lidé pocit, že cesta trvá asi o 10 procent déle, než když byl vagón poloprázdný. Nepříjemné zážitky nebo povinnosti, které nás netěší, mohou zkreslit naše vnímání a způsobit, že nám přijdou delší, než ve skutečnosti jsou.

Nemoc, či mizerné plánování?

Ovlivnit schopnost zvládnout udělat věci v rozumném časovém rámci je také náchylnost k multitaskingu. Lidé, kteří se perou s několika úkoly najednou, mají menší šanci, že dokončí naplánované věci včas. Nedostatek pozornosti je v tomto ohledu důležitým, a velmi negativním, faktorem. Je zajímavé, že většina chronických opozdilců je schopných přijít včas tehdy, pokud jim hrozí výrazně negativní důsledky zpoždění, jako je třeba zmeškaný let. 

Se zpracováním a odhadem plynutí času však mohou mít potíže rovněž jedinci s poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) či jiným podobným problémem. U těch je celá věc o něco složitější a potřebují pomoc od odborníků. Stejné to může být u lidí s vysokofunkčním autismem či depresemi, kteří si například domluví schůzku, ale pak odchod na ni neúměrně odkládají. 

Co však mohou udělat zdraví lidé, kteří se potýkají s věčným zpožděním?

Jak se zbavit chronického zpoždění?

Experti považují za nejjednodušší nastavit si pravidelné časové upomínky na mobilu například během ranních příprav na odchod do zaměstnání nebo při přípravě na důležitou schůzku. Pomůže také připravit si věci dopředu, aby šance, že nás něco zaskočí, byla co nejmenší. 

A říct si, že nejlepší odměnou bude fakt, že nebude třeba složitě vymýšlet výmluvy pro svá zpoždění a provinile koktat omluvy. Jestliže však přes všechnu snahu předsevzetí chodit včas selhává, není od věci nechat si poradit od koučů, specializujících se na time management, nebo psychologů. Je však třeba počítat s tím, že změnit své návyky a vzorce chování bude dlouhodobý proces, vyžadující sebedisciplínu a vytrvalost.