Lze věřit lékařům? Kdysi jsem jim věřil bezmezně. Pak jsem postupně zjišťoval, že:
- Lékaři jsou schopni předepsat dvoje antibiotika současně – omylem.
- Jsou schopni v nemocnici zjistit jinou krevní skupinu, než kterou mám.
- Různí lékaři mají jiné názory, dost často protikladné (a nemusím je porovnávat s „alternativními“).
- Tlačí na břicho rodící ženy během porodu, což je non lege artis.
Jsem si jistý, že bezmezně se lékařům věřit nedá. Jako každá jiná profese potřebuje alespoň základní znalosti, aby se odkryly alespoň ty nejhorší omyly, chyby, neznalosti. Žádné převratné zjištění, i když někteří lidé pokládají lékaře za polobohy a i kvůli tomu nejsou schopni odhalit jejich pochybení, a tak nejsou rušeni ve své víře.
Celkem mě děsí, kolik jsem za svůj relativně krátký život nasbíral osobních negativních zkušeností, a to jsem vyjmenoval jen ty jasné a průkazné.
Očkování je dobré. A už se na nic neptejte
Očkování není v tomto výčtu výjimka, možná spíš naopak. Reakce lékařky na rozvoj nové nemoci krátce po očkování: „To v žádném případě nesouvisí s očkováním. Hlásit na SÚKL to nebudu.“ Informace pediatrem poskytnuté o očkování: „Očkování je dobré.“ Toť vše. Ptáte se dál? Jste považováni automaticky za odpírače a dostane se vám přednášky o nemocech, proti kterým se očkuje. Bohužel ani obvodní lékařka informacemi o očkování nedisponuje, včetně toho, jaké jsou možnosti, když jsem jednu z dětských nemocí neprodělal a mám teď dítě. Primární zdroj informací – lékaři, které osobně znám – zklamal.
V průběhu času jsem hledal i na internetu – tolik zatracovaném – a oprávněně. Jak na stránkách odpíračů, tak obhájců je to hledání pověstné jehly v kupce sena. Pokud něco má smysl vůbec číst a ověřovat, tak jen příznivé informace od odpůrců a odporující informace od příznivců očkování.
Knihy? To už se zdroje liší – obhájci publikují víceméně názory nebo příbalové letáky (např. knihy.abz.cz/prodej/ockovani-v-ceske-republice), tj. bez odkazů, zdrojů. Odpírači si dávají větší práci s odkazy a odůvodněními. Zasejí pochyby, dodají protiargumenty, vznáší otázky, ale jasnou odpověď nemají. Nicméně není to ani jejich práce, kdo jiný než příznivci by měli dodat důkaz?
Hledání informací na oficiálních místech
Využili jsme datovku a napsali ministerstvu zdravotnictví. Vydává i schvaluje vyhlášku nařizující povinná očkování, musí mít logicky informace, proč to tak nařizuje. Šestiměsíční neukončená komunikace začala.
Nejdříve jsme se dozvěděli, že MZ neumí z rodného čísla odvodit datum narození, i to nás mohlo varovat. A také, že nerespektují zákony, konkrétně § 17 (1) zákona č. 98/2008 Sb., dle kterého jsou úřady povinny použít datovou schránku pro zasílání korespondence. Nemluvě o zákoně č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, je třeba urgovat, v průběhu komunikace jsme museli několikrát. MZ se chová přesně dle nedávného výroku ministra zdravotnictví: „Povinnost, která není sankcionována, je trochu bezzubá. V Česku část populace reaguje až na sankce. Když zákon sankce nemá, je obtížně vymahatelný,“ uvedl Svatopluk Němeček (zdroj iDnes.cz). I výše zmíněné zákony sankce nemají.
První odpověď: „MZ konstatuje, že požadovanými informacemi nedisponuje a ani není povinna ve smyslu platných právních předpisů jimi disponovat.“ … „Podklady v podobě výzkumných zpráv vztahujících se k problematice očkování MZ nemá. Při zpracování vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem se vždy diskutují návrhy odborných společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (dále jen ČLS JEP) a veškeré změny jsou vždy projednány v Národní imunizační komisi, jmenované panem ministrem, které předsedá hlavní hygienik ČR. Vedle národních odborných autorit jsou respektována oficiální doporučení Světové zdravotnické organizace a Evropského střediska pro kontrolu nemocí.“
ČLS JEP nás po urgenci odkázala zpátky na ministerstvo: „…ale v zásadě má tento typ materiálu (výzkumné zprávy) k dispozici Interní grantová agentura Ministerstva zdravotnictví ČR, popř. Státní ústav pro kontrolu léčiv.“
Ministerstvo zdravotnictví, resp. její části reprezentované stejnou adresou datovky, nás opět odkázaly jinam ve stylu: „Hledej, Šmudlo, mi jen přikazujeme.“
Komunikace se SÚKLem? Oficiálně přiznává vysokou podhlášenost, o čemž svědčí i statistika za rok 2014: Pediatři nahlásili v roce 2014 celkem 446 vedlejších účinků, z toho tvořilo 92,2 % nežádoucí účinky po očkování, celkem 411 případů. Nejvíce hlášení přišlo ze dvou ordinací: 34 a 28. (!) (Zdroj: Zpravodaj SÚKLu 1/2015)
Nicméně z dlouhé komunikace vyplývá, že SÚKL neumožňuje zkontrolovat pacientovi hlášení svého lékaře.
- MZ vydává vyhlášku o povinnosti na základě doporučení NIKO a ČLS JEP.
- Poslanci důvěřují svým kolegům lékařům: Votava (ČSSD): Tlačí na mě, že je očkování škodlivé. Chceme ale objevovat Ameriku?, Vyzula (ANO): Očkovat nebo neočkovat – co vlastně chtějí? Je vidět světlo na konci tunelu? (zdroj: Parlamentnilisty.cz)
- ČLS JEP, která dává obecná vyjádření MZ (jako např. Vyjádření České lékařské společnosti J. E. Purkyně k systému očkování v ČR) se odkazuje na součásti MZ a SÚKL.
- SÚKL chce hlášení nežádoucích účinků, nicméně hlášení nelze kontrolovat, viz výše. Kolikrát se vás lékař u kontroly ptal na nežádoucí účinky léčby?
- SÚKL vydává stanoviska pro veřejnost: „Dítě zemřelo v den očkování, ale již tehdy SÚKL uváděl, že neexistuje prokázaná souvislost mezi smrtí a podáním vakcíny z inkriminované šarže.“ (zdroj Denik.cz)
„Prokázaný“ fakt?
Má současná domněnka je ta, že co se týká očkování, je to tak „prokázaný“ fakt, že se nikdo neobtěžuje znát důvody, proč se očkuje, natož proč se očkuje danými vakcínami. Nevím, proč mám asociaci s pokusem s opicemi (Pokus s opicemi aneb Jak se formuje společnost, www.zvedavec.org).
Problém ale je, že lidé, kteří navrhují, předkládají a schvalují povinnost (!) očkování, které má jistou účinnost vůči nemoci a jinou účinnost vůči jiné nemoci atd., vlastně nemají nezvratné a nezpochybnitelné důkazy, proč se tak děje, a důvěřují si vlastně navzájem ve svém uzavřeném kruhu, do kterého my laici nemáme co mluvit. Přitom očkování je život ohrožující zdravotní úkon se závažnými zdravotními nežádoucími účinky.
Problematika je složitá. Chtěl jsem vědět, které dobrovolné očkování má pro mě smysl, a ujistit se, že výtky proti-očkovacích autorů/lékařů jsou chybné, nebo alespoň sporné. Závěr si učiňte sami.
Ben Goldacre, kritik mnoha nešvarů ve zdravotnictví, který má příznivou kritiku i od takových spolků, jako je Sysifos, mimo jiné zmiňoval několik podnětných myšlenek. Myslím si, že je nutné pro začátek získat veškeré výzkumné zprávy vztahující se k veškerým léčivům schváleným pro ČR. Z důvodu stručnosti a zároveň přesnosti nejlépe ve formě „běžně“ vyžadovaných údajů „institucí“ Cochrane collaboration (www.cochrane.org) zmiňovanou právě Benem Goldacrem. Jsou třeba informace veřejně dostupné neustále propírané a taktéž neustálý sběr informací o účincích na reálných pacientech s reálnými dispozicemi, kde nežádoucí účinky se opravdu hlásí; jejich hlášení je potřebné, aby bylo možné kontrolovat a nehlášení trestat.
V případě pochyb, časová korelace mezi aplikacemi mnoha různých očkovacích látek a poklesu nemoci důkazem není, stejně jako časová korelace autismu a očkování není důkazem autismu z očkování, nechť je daná konkrétní očkovací látka proti konkrétní nemoci doporučená, ale v žádném případě povinná. Důvod je jednoduchý. Jak je to dlouho, co také neexistovaly „žádné věrohodné důkazy“ o škodlivosti kouření? Kolik bylo třeba úmrtí a NÚ po očkování proti TBC, než byla povinnost konečně zrušena? Kolik bude třeba NÚ po očkování proti černému kašli a současně prodělání černého kašle očkovaných? Pryč s povinností, když existují pochyby.
Možnosti hlášení NÚ
Krom příbalového letáku nechť výrobce přibaluje i předvyplněný zaškrtávací formulářík (lékově specifická část formuláře) nežádoucích účinků. Proč máme mít údaje jen ze skromných schvalovacích výzkumů, když můžeme mít údaje z většiny použití? Proč není v bodovací tabulce (vzp.cz/poskytovatele/ciselniky/zdravotni-vykony) i položka hlášení nežádoucích účinků zvlášť? Nebo je zvýšené hlášení nežádoucí?
Všude je plno dotazníků spokojenosti s firmami, je problém dát do ordinací rychle vyplnitelný dotazník ptající se na nežádoucí účinky po léčivech (především těch aplikovaných v ordinacích, jako je např. očkování) s pár nejčastěji hlášenými a tudíž předvyplněnými možnostmi? Během čekání v čekárnách by ho mnozí lidé vyplnili, lékař jen dopsal pár poznámek, komentářů, sestra případně přicvakla rodinnou anamnézu pacienta.
Výzva
Prosím poslance, aby nejen neschvalovali navržené, následně odvolané změny v zákoně (i to svědčí o kompetentnosti navrhovatele/ů), ale naopak navrhli jeho úplné pozastavení do doby nezvratného a nezpochybnitelného veřejného úplného důkazu přínosu očkování, které opodstatňuje jeho známé/prokázané i neznámé/sporné nežádoucí účinky z výše uvedených důvodů.
- Přehled: Co se děje kolem povinného očkování
Chci jasné, komentovatelné, ozdrojované a úplné důkazy přínosu i negativ konkrétních používaných očkovacích látek a jiných povinných léčiv.
Chci podporu a kontrolu pro hlášení nežádoucích účinků – předvyplněný formulářík u léků a v ordinacích; honorovaný výkon pro lékaře a možnost kontroly existence hlášení NÚ lékařem pacientem.
Nechci pokoutné návrhy zákonů nekompetentních osob, které povinnost nedokáží odůvodnit a pochyby trestají různorodými sankcemi všech lidí kolem neočkovaných.
ČLÁNKY DO MAILU