V tom podléhání módě vidím hlavně úsilovnou snahu nevyčnívat ani kousíček ze stáda. Například 99 % těch, co nosí brýle, nosí dnes úzké obdélníkové. Velmi si cením těch, co dovedou vylézt ze stáda a mají třebas "lennonky". Nebo - snad 90 % žen si barví vlasy. Opět dovedu ocenit ty, které to nemají zapotřebí a nejsou jak "stračeny". Sám jsem přestal nosit džíny poté, co jsem se jednou rozhlédl v tramvaji a zjistil, že z 20 lidí je má 18.
To uz je ale druhy extrem - za kazdou cenu se odlisovat. Dziny jsou prakticke a ze je prestanes nosit jen proto, ze je ma skoro kazdy, to je svym zpusobem taky modni rozhodnuti. Se zbytkem ale souhlasim - prestat nosit neco jen kvuli tomu, ze to podle nejakych homosexualnich lifestylovych pisalku vyslo z mody je opravdu projevem stadnosti.
Není toho moc, ale nosím třeba dvacet let staré hadry po otci, protože se mi prostě líbí. Na druhou stranu si občas pořídím i něco novějšího, důvod je ale zase stejný - protože se mi to líbí. Anebo proto, že už se na mně dosavadní "model" začíná skoro rozpadat.
Myslím, že lidí, kteří diktát módy z různých důvodů neřeší, je docela dost. Zas takové stádo, jak je generalizováno v článku, nejsme.
Každopádně je legrační, to stádo občas pozorovat, ale ono to bude nejspíš legrační i naopak. Hlavní je, se z toho nepo*. :) Uvítám víc etologických článků.
P.S. Bezdomovec, bez příjmů, nemytý, asociální apod. nejsem, ba naopak.