Převázat ránu sterilní gázou, přelepit ji a za několik dní strhnout strup, zkontrolovat vývoj hojení a opět převázat ránu sterilní gázou. Převazy opakovat až do vyléčení. Nepříjemný postup, který je známý snad každému, kdo se povrchově, třeba při jízdě na kole nebo na bruslích, zranil a navštívil lékaře.
Co se dozvíte v článku
Konvenční suchá metoda
„Silniční lišej“ patří k nejčastějším letním zraněním. Hojení rány je složitý biologický proces, při kterém se nahradí poškozená tkáň novou tkání. Donedávna se doporučovalo nechat ránu hojit na vzduchu nebo ji pouze chránit náplastí či obvazem, který vytvoří bariéru před vniknutím infekce. Navíc chrání poškozenou pokožku na místech, kde dochází ke tření o jinou plochu těla či oblečení.
Lékaři v této souvislosti hovoří o tradiční suché léčbě ran, při které se krev sráží a tvoří se tvrdá krusta, pod kterou se má spodina rány zahojit do sucha. To však není bez problémů. Pod vznikajícím strupem se může tvořit hnis, který jednak zpomaluje hojení ran, jednak zvyšuje riziko zjizvení.
Rychlé a méně bolestivé
Hojení rány pomocí vlhkého hojení je rychlejší a mnohdy i méně bolestivé. Při vlhkém hojení se rána hojí bez strupu a jizev. „Principem vlhkého hojení je zachování přirozeného prostředí v ráně, absorpce sekretu a hnisu, zajištění optimálního pH a vlhkosti v ráně, čištění rány, podpora tvorby nové tkáně a snížení rizika vzniku infekce tím, že se zamezí kontaktu s vnějším prostředím,“ vysvětluje Pavla Horáková, lékárnice z internetové lékárny lékárna.cz.
Pro domácí použití existují speciální gely, spreje, vlhké obvazy a náplasti, které jsou vyrobeny z ultratenkých, pružných, prodyšných a k pokožce příjemných materiálů. Jsou založeny na moderních technologiích, jako je polyuretanová nebo hydrokoloidní technologie, a jsou přizpůsobeny potřebám citlivé pleti.
Výhody vlhkého hojení
- snížení bolestivosti
- zkrácení doby hojení
- prodloužení intervalu mezi převazy
- snížení sekrece do okolí rány
Vlhké hojení se využívá u akutních i chronických poranění. Lze ho použít na pooperační jizvy, u řezných ran, odřenin, popálenin nebo u poleptané kůže.
Nejde o žádnou novinku
Ošetřování povrchových ran je staré jako lidstvo samo a v časech, kdy ještě nebyly sterilní gázy, bylo běžné ránu zvlhčovat. Již ve starověké Mezopotámii k tomu používali med a pryskyřici. Egypťané pak kromě medu experimentovali s mlékem, cukrem nebo drtili různá semena.
Podle britského profesora George D. Wintera, který se již v 60. letech minulého století zabýval obvazovou technikou, se ve vlhkém prostředí vytvoří nová pokožka až o 40 procent rychleji než v suchém. Důvodem je snadnější migrace epidermálních buněk.
Netrvalo dlouho a na trhu se objevily první speciální materiály, které podporovaly vlhké hojení.
Pacient má na vlhké hojení nárok, ale ne v každém případě
Důvodem, proč se již víc než půl století automaticky nepoužívají v nemocnicích nebo u praktického lékaře při ošetření povrchových zranění, je cena. Zdravotní pojišťovny sice vlhké hojení proplácejí, ale zdaleka ne každému. Indikaci i v případě akutní rány určuje lékař.
„Na preskripci krycích zdravotnických prostředků se od 1. prosince 2019 již nevztahují omezení na žádnou konkrétní odbornost. Znamená to, že vlhké krytí může předepisovat i praktický lékař. Pouze v případě léčby, jejíž doba přesahuje šest měsíců, je předepsání zdravotnických prostředků pro vlhké hojení ran podmíněno souhlasem revizního lékaře. Ale i zahájení léčby musí zdravotní pojišťovně tzv. oznámit,“ popisuje Jana Schillerová, tisková mluvčí Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky.
Lékař rozhoduje na základě stavu a velikosti rány, kdy je nutné volit adekvátní velikost obvazového materiálu. V prvních šesti měsících v případě volby vlhkého krytí rány lékař pojišťovně nahlásí začátek léčení rány a následujících šest měsíců předepisuje potřebné krytí bez schválení zdravotní pojišťovnou.
Nejčastěji jsou prostředky pro vlhké hojení ran předepisovány pro rány chronického typu. Existují i typy prostředků pro vlhké hojení ran, které jsou u pacientů využívány pro ošetření akutní rány v domácím prostředí. Typicky se může jednat např. o neadherentní obvazy, které zabrání tzv. přischnutí obvazu k ráně a zabrání následnému bolestivému sejmutí takového obvazu. „Tyto typy zdravotnických prostředků je možno pacientovi předepsat na tzv. poukaz, na který je mu ve výdejně či lékárně předepsaný prostředek vydán a je určen k domácím převazům pacienta,“ doplňuje Jana Sixtová ze Všeobecné zdravotní pojišťovny.
ČLÁNKY DO MAILU