Proč se paní učitelce nelíbí Stmívání?

Když potřetí přečetla všech sedm dílů Harryho Pottera, vrhla se čtrnáctiletá Ema na knižní sérii Stmívání. Pro ty, co netuší, oč jde: jde o knihu o novodobých upírech. Mezitím Ema stihla přečíst i něco málo dívčích románků a pár knížek od autora komické fantasy série o Zeměploše Terryho Pratchetta. „Jakmile se dá do čtení, úplně mu propadne a není s ní kloudná řeč, dokud kniha neskončí. Vlastně jí to závidím, já už se takhle do knih začíst neumím,“ popisuje Emina matka Kateřina. Ona i její dcera jsou proto smutné z Eminy češtinářky.

Starší kantorka absolutně odmítá možnost, že by si děti mohly do čtenářského deníku zapisovat a rozebírat alespoň nějaké knihy dle vlastního výběru. „Trvá na tom, že musí přečíst a předem přesně daným způsobem popsat jen a jen knihy, které jim předepíše ona,“ říká Kateřina s tím, že zejména slabší žáci beztak jen kopírují obsah knížek z internetu. I ti, kteří se jinak dobře učí, tvorbu čtenářského deníku upřímně nesnášejí, protože obsahuje zejména nejnudnější klasiky.

Děti mají číst, co je baví

Ema by si přitom s učitelkou moc ráda povídala o knížkách, které ona a její kamarádky skutečně čtou.

Autor: SXC

„A věřím, že by si nechaly poradit i něco z klasiků, ale jakmile mají předepsané jen je a ještě po nich učitelka chce jen nudně přepsat obsah a nějaké to – co tím chtěl autor říci – jsou otrávené,“ říká Kateřina, která je ráda, že její dcera tolik čte, a co přesně to je, už nepovažuje za tak důležité. „Je přesně v tom věku, kdy začíná literaturu úplně nasávat a věřím tomu, že plynule přejde k náročnějším dílům. I tak si ale myslím, že to nemusí být takoví ti kamenní klasici, protože výborné knížky vycházejí i dneska a já sama po nich sáhnu také mnohem raději,“ míní matka školačky.

Nakonec, Ema zvládla přečíst i Bylo nás pět, předepsané básně Jiřího Wolkera a Zvoníka od Matky boží. „Ale chápu, že ji víc baví knihy o upírech, kteří v těch knihách chodí do školy s mladými lidmi jen o málo staršími než ona, že si chce číst o jejich láskách i nenávistech,“ dodává ještě Kateřina.

Rodiče by měli být v obraze, co děti čtou

Naštěstí ne všichni učitelé jsou k novým dětským čtenářským idolům tak nevstřícní.

„Děti mají číst to, co je baví,“ míní učitelka češtiny Veronika Valíková, podle níž by měli učitelé a rodiče korigovat, směrovat a doporučovat, ale sami by také měli sledovat, co je v módě a trochu to znát. „Pokud děti milují Harryho Pottera nebo Stmívání, má to nějaký důvod, protože ty knihy sytí nějakou jejich potřebu,“ upozorňuje kantorka, která míní, že není zrovna snadné posoudit, co je a co není kvalitní literatura.

Autor: SXC

Nicméně doporučuje, že dospělí by přece jen měli hlídat etiku toho, co děti čtou, protože ne všechny knihy se pro děti hodí a i některé z těch, které jsou pro ně a priori určené, skutečně za moc nestojí. Tento trend je bohužel patrný už u knížek pro nejmenší děti, kterých vychází velké množství, ale často jde jen o mizerné překlady nebo o dost neumělé pokusy napodobit ty nejpopulárnější knížky. 

O tom, co přesně bude v seznamu povinné literatury, v naprosté většině rozhodují učitelé a je tudíž na nich, zda jen rok za rokem kopírují zatuchlý seznam, nebo zda ho alespoň částečně přizpůsobí dětem, které mají úplně jiné zájmy a idoly než měli jejich rodiče či dokonce prarodiče.

Češtinářka Valíková působící na osmiletém gymnáziu například vytváří pro každý ročník od primy do kvarty tematické okruhy, v jejichž rámci si děti vybírají knihu dle svého založení. Pro starší studenty, od kvinty výše, pak sepisuje seznam chronologický a hodně široký. „Říkám jim, čtěte co chcete, ale základní díla znát musíte,“ vysvětluje svůj přístup.

Kvalitní kniha by měla mít jednak dobře vystavěný příběh a zároveň by měla být napsána vytříbeným jazykem. „Na čtení jsou totiž dobré minimálně dvě věci: jednak je to výborný způsob trávení volného času a navíc se díky čtení rozšiřuje slovní zásoba a schopnost pracovat s jazykem,“ velebí čtení jiná učitelka, Helena Čechová, která patří spíše k zastáncům klasického pojetí čtenářského deníku.

A vy sami: čtete Dostojevského, nebo detektivky?

Zároveň se však snaží své žáky podporovat v tom, aby četli co nejvíce a věnuje proto hodinu literatury čas od času alespoň částečně tomu, aby se s dětmi pobavila o tom, co čtou. „A je mi jasné, že v tom bude spousta dívčích románků nevalné kvality či komiksů, ale upřímně řečeno, copak my dospělí čteme vždycky jen Dostojevského? Mnohdy se uchýlíme k detektivce či nějakému historickému románu, jemuž by slušelo spíše označení červená knihovna,“ uvažuje kantorka Čechová.

Se seznamy povinné literatury ovšem de facto pracuje i nová státní maturita, jejíž podoba tak odráží to, co budou muset číst středoškoláci včetně studentů osmiletých gymnázií. Učitelé totiž musí vytvořit ke každé knize, kterou by měli studenti přečíst a o níž si mohou vytáhnout maturitní otázku, takzvanou pracovní kartu s ukázkami a otázkami. Mnohým se do toho nechce, navíc je tato práce mizerně placená.

Výsledek? Na spoustě škole se budou držet nejužšího možného výběru, který představuje dvacet nebo třicet knih dle zvolené úrovně maturity a tento seznam předepíší studentům coby seznam povinné literatury. Takže v něm budou zase jen ta obávaná nejzprofanovanější díla světové i domácí literatury. Co na tom, že by si student od těchto autorů vybral jinou knihu?

Reklama