Vysvětlení tohoto jevu je velmi nepříjemné pro celou současnou proočkovací lobby a odhaluje veřejnosti skutečnosti, o kterých by si zajisté mnozí přáli, aby zůstaly utajeny jen mezi úzkými skupinami odborníků nakloněných farmaceutickému průmyslu. To se ale v době internetu již opravdu nemůže podařit.
Můj názor
Tomuto článku bych chtěl předeslat jeden svůj soukromý názor. Jsem přesvědčen, že černý kašel (způsobený výhradně lidským patogenem bordetella pertusis) je závažné infekční onemocnění, kterému se nelze účinně bránit „zdravým životním stylem a zdravou výživou“, ani zcela spolehlivě jinými léčebnými metodami, jako jsou antibiotika či intenzivní lékařská péče. Více o nemoci ČERNÝ KAŠEL (PERTUSE).
Je to onemocnění, které by si i v dnešní populaci našlo svou cestu, a proto našlo i své oběti. Ostatně aktuální situace a návrat černého kašle mezi očkované i neočkované jedince ve vyspělých zemích to v podstatě potvrzují. V naprosté většině případů by poté byly ohroženy děti ve věku do 4–5 měsíců (95 % úmrtí na černý kašel nastává do 3 měsíců věku). Avšak nebezpečnost onemocnění ještě automaticky neznamená důvod plošného očkování všech malých dětí. Podstatné je, jaké k tomuto účelu máme k dispozici nástroje.
Černý kašel a očkování v historických souvislostech
Je zcela nesporné, že jak incidence černého kašle, tak mortalita (úmrtnost) na toto onemocnění dramaticky klesly již dávno před tím, než bylo vůbec zavedeno první očkování. Tento jev lze ostatně vystopovat a prokázat prakticky u všech infekčních onemocnění, u kterých existují přiměřeně spolehlivá historická data. Přesnější z dávných časů jsou poté data o úmrtnosti, když incidence (výskyt) mnohdy unikala řádné evidenci v tehdejších podmínkách. Je poté zajímavé, jak velmi odlišně vypadají v podstatě identické grafy používané tzv. odpůrci a zastánci očkování. Pravidelně je v nich zvolen jiný časový interval, který tento pokles před érou očkování buď cíleně zobrazuje, nebo naopak cíleně vynechává.
Tyto grafy ukazují zásadní pokles úmrtnosti dávno před tím, než bylo vůbec zahájeno očkování proti černému kašli (fialová šipka)
Tento graf ukazuje vývoj incidence černého kašle v ČR od roku 1949. Očkování započalo v roce 1958.
Incidence a mortalita na černý kašel by v současné „zdravé hygienické populaci“, i kdyby vůbec nebyla proočkovaná, určitě nedosáhly návratu hodnot z 18. či první třetiny 19. století, ale současně by také určitě nebyly nulové, a dokonce by zůstaly i významné. Tuto, z historické perspektivy „zbytkovou“, ale z medicínského pohledu stále významnou incidenci černého kašle v populaci, se podařilo významně snížit právě očkováním a očkovacími programy.
Bordetella pertussis, její antigeny a celulární vakcíny
Bordetella pertussis je svým způsobem obdivuhodný lidský patogen. Mechanismy, které si vyvinula a které používá k překonání lidského imunitního systému, jsou velmi účinné. Má jich samozřejmě hned několik a mohou se v principu navzájem zastoupit, pokud by některý vypadl náhodou nebo v rámci selekčního tlaku na tento patogen. Je dále vysoce významné, že bordetella pertussis tvoří tzv. pertusový toxin. Ten je přímo odpovědný za naprostou většinu vážných komplikací a úmrtí na černý kašel. Způsobuje zajímavým mechanismem leukocytózu, když brání leukocytům uniknout z cévního řečiště. Vysoká leukocytóza, především u velmi malých dětí, může způsobit plicní hypertenzi s rizikem úmrtí.
Princip očkování poté spočívá v tom, přimět naše organismy tvořit účinné protilátky proti antigenním strukturám této bakterie, aby byly v těle preventivně přítomny. Mnozí lidé si bohužel neuvědomují, jak dramaticky se od sebe navzájem – a to i ve svém ochranném účinku – mohou lišit jednotlivé vakcíny s ohledem na své složení a způsob výroby. Není zkrátka vakcína proti černému kašli, jako vakcína proti černému kašli. Například určité technologie výroby vytvářejí ve vakcíně nové nefyziologické epitopy (struktury, proti kterým se mohou po očkování vytvořit protilátky). Takové protilátky jsou však poté očkovanému jedinci samozřejmě úplně k ničemu, protože na bakterii svou „cílovou strukturu“ vůbec nenaleznou. Hladina protilátek poté o ničem vlastně nemusí vypovídat apod.
Očkování proti černému kašli bylo celosvětově zahájeno a několik desítek let se provádělo tzv. celulárními vakcínami. Tedy vakcínami, které přímo obsahovaly usmrcené bakterie bordetella pertusis. Celulární vakcíny proto obsahovaly velmi mnoho různých antigenů, které vyvolávaly produkci mnoha různých protilátek. Mj. i tato velká antigenní šíře byla příčinou vyššího počtu nežádoucích účinků těchto vakcín, které byly objektivně pozorovány a opakovaně vyvolaly kritiku odborné vědecké veřejnosti. V několika státech bylo z tohoto důvodu očkování proti černému kašli dokonce na několik let zastaveno a neprovádělo se. Přehodnocení neuspokojivých výsledků této strategie i naděje v nové „lepší“ vakcíny vedly k opětovnému zavedení očkovacích programů. Dříve používané méně bezpečné celulární vakcíny současně ale také zajišťovaly očkovaným velmi širokou a poměrně účinnou protilátkovou ochranu. (Ta však všeobecně v delším časovém horizontu vede k „tlaku“ na patogen, a proto k selekci nových kmenů virů a bakterií obvykle více virulentních.)
Proti bakterii nebo proti toxinu?
Antigenní strategie očkování proti černému kašli tak může být v principu namířena na dva různé terče. Může směřovat proti povrchovým antigenním strukturám bakterie samotné. To, aby protilátky zabránily bakterii se úspěšně pomnožit a vyprodukovat nebezpečný toxin. Může být ale zaměřena také na neutralizaci samotného toxinu v těle, který se z bakterie uvolňuje. Tedy směřovat pouze k odstranění rizika souvisejícího s onemocněním, ale nikoliv zabránit onemocnění samotnému. Je dnes obvyklé, že vakcíny jsou antigenně vždy namířeny proti nebezpečnému pertusovému toxinu, často však obsahují i jiné antigeny bakterie.
Paradoxní imunosupresivní efekt vakcín a jejich složek
S postupným rozvojem vědeckého poznání se bohužel ukazuje, že některé antigenní složky vakcín mohou být samy nositeli imunosupresivních účinků. Vzniká tak paradoxní imunosupresivní efekt. Vakcína podaná pro navození imunitní odpovědi tuto odpověď sama (některá její složka) do jisté míry tlumí. Kdyby tento efekt byl dominantní, vakcína by vůbec nebyla účinná. V praxi se tedy spíše jedná o efekt pouze oslabující účinnost vakcíny.
Tyto skutečnosti bývají obvykle před veřejností utajovány. Mohly by údajně poškodit reputaci a dobrou image některých vakcín, které je potřeba masově používat, propagovat a politicky „chránit“. Je velmi logické, že riziko paradoxního imunosupresivního efektu vakcín stoupá s počtem obsažených antigenních struktur. (Čím více antigenů, tím vyšší pravděpodobnost, že některý má imunosupresivní účinek, případně i v kombinaci.) Toto riziko je obecně vyšší u polyvalentních vakcín než u vakcín monovalentních. Mnohé důležité otázky vakcinologie by v tomto světle mohly časem získat odlišné odpovědi. Stačí jeden špatně zvolený antigen vakcíny, který působí imunosupresivně, a efekt očkování proti všem obsaženým antigenním složkám může být částečně potlačen, modulován a v dlouhodobém časovém horizontu suboptimální. Tento efekt mohou způsobovat také kontaminanty vakcín nebo nedokonalé technologie výroby a inaktivace jednotlivých antigenních složek apod.
Myši a paviáni
S testováním účinnosti vakcín proti černému kašli souvisí jedna důležitá zajímavost. Bordetella pertussis je typicky lidský a na překonání imunity člověka specializovaný patogen. Bylo zjištěno, že obvyklé testy na myších zde nemusí poskytovat výsledky a výstupy, které nastanou u člověka. Až testování na paviánech, které je samozřejmě mnohem nákladnější a náročnější a přitom jej ani nelze provádět na dostatečně velkých počtech testovaných zvířat, poskytuje na člověka spolehlivěji přenositelné výsledky. Tato skutečnost významně omezuje spolehlivost vědeckého poznání v této oblasti a mohla být příčinou některých zásadních omylů i pozdního poznání některých důležitých skutečností v souvislosti s testováním vlastností vakcín proti černému kašli.
Acelulární vakcíny proti černému kašli
Společný tlak vědecké i laické veřejnosti na „bezpečnější vakcíny“ proti černému kašli, ale částečně i jiné faktory a trendy vedly postupně k vývoji vakcín s jasnější, jednodušší a „čistší“ antigenní strukturou. Bylo upuštěno od vakcín celulárních ve prospěch vakcín acelulárních s přesnou antigenní „formulí“. Byly poté vyvinuty opět různé typy acelulárních vakcín, které zahrnuly různé antigeny z bordetella pertussis případně v různém množství (nejčastěji: inaktivovaný pertusový toxin; filamentózní hemaglutinin; pertactin; antigeny fimbrií aj.). Vždy je samozřejmě přítomen nějakým způsobem inaktivovaný pertusový toxin.
S výrobou acelulárních vakcín nastala zásadní změna v používání vakcín právě tohoto moderního složení, ke které došlo především ve vyspělých zemích. Jak dále uvidíme, tato změna může mít kauzální souvislost s tím, co se aktuálně děje s narůstající incidencí černého kašle.
Klíčová ochrana dětí do tří měsíců věku
Jak bylo výše uvedeno, klíčový medicínský přínos v oblasti ochrany před černým kašlem má ochrana čerstvě narozených dětí do tří měsíců jejich věku. Tuto ochranu nově narozeného dítěte prakticky nelze zajistit jeho očkováním. Zkrátka se to nestihne. Dostatečný ochranný účinek je očkováním dosažený až později, kdy už rizikové období pominulo. Pro ochranu těchto dětí jsou mnohem důležitější dva jiné mechanismy. Je to vytvoření opravdu účinné kolektivní imunity populace, aby se v rizikovém věku do tří měsíců od nikoho novorozenci pokud možno nenakazili. Alternativně je to ochrana poskytnutá těmto dětem v rámci těhotenství (transplacentární přenos protilátek) a kojení – tedy organismem jejich matky.
Přestože imunologická ochrana dětí organismem jejich matky nesporně funguje, je to ochrana poněkud problematická v rámci svého navození právě očkováním. K dosažení transplacentárního přenosu protilátek si musíme být alespoň přiměřeně jistí, že před cca dvaceti lety očkovaná matka nějaké protilátky ještě vůbec má apod. Pokud této jistoty budeme dosahovat očkováním matek proti černému kašli až v těhotenství, v podstatě tím přímo odstraníme ten nejrozumnější důvod, proč pro úplně stejný účel ještě vůbec máme očkovat proti černému kašli malé děti, zejména poté chlapce. Navíc transplacentárně z matky přenesené protilátky vykazují právě u černého kašle velmi rychlý pokles již do šesti týdnů (!). Tímto způsobem lze snad „pokrýt“ první měsíc života novorozence, ale velmi pravděpodobně ne tři. U ochrany kojením je poté situace ještě mnohem složitější. Úroveň exaktního vědeckého poznání těchto procesů imunologické ochrany zprostředkované organismem matky je v každém případě objektivně nižší než u situací klasických.
K tématu: Další dilema pro těhotné: očkovat se proti černému kašli, nebo ne?
Očkovací strategie ochrany dětí do tří měsíců věku proto byla zcela logicky zacílena na vytvoření účinné kolektivní imunity populace proti černému kašli. Právě tímto způsobem byla mnoho desítek let celosvětově obhajována a odůvodňována zcela přesvědčenými vědci-odborníky a vědeckými skupinami – tzv. experty na danou problematiku.
Paviáni prokázali selhání expertů a jejich domněnek
Základním předpokladem vytvoření kolektivní imunity je, že očkovaný jedinec vystavený původci onemocnění nejen, že sám neonemocní, ale především nepřenese daný patogen na neočkované (nechráněné) jedince ve své přítomnosti. Bez tohoto jevu kolektivní imunita nemůže být nastolena a nemůže fungovat.
Pro mnohé to proto musel být expertní šok, když v roce 2014 vědecké studie na paviánních modelech prokázaly, že očkování proti černému kašli novými acelulárními vakcínami (například široce rozšířenou vakcínou InfanrixHexa) nedokáže zabránit přenosu černého kašle (www.ncbi.nlm.nih.gov). Dogma kolektivní imunity proti černému kašli se ocitlo v troskách.
Očkovaný pavián sice sám po expozici patogenu klinicky neonemocní, ale úspěšně dál přenáší bakterii bordetella pertussis na neočkované paviány a ti poté onemocní. Dokonce se při těchto studiích zjistilo, že očkovaní paviáni přenášejí a šíří černý kašel po delší dobu, než neočkovaní paviáni, kteří onemocněli. Očkování sice velmi zmírní projevy nemoci u očkovaných, ale současně způsobí, že organismus očkovaného reaguje na bakterii mírněji a déle ji proto eliminuje. Proto může delší čas ohrožovat nechráněné jedince ve svém okolí a nemoc přenášet. Tyto, ale i další skutečnosti, vedly světovou vědeckou obec k zásadnímu přehodnocení významu očkování proti černému kašli. Z toho aktuálně rezultuje zoufalá „záchranná strategie“ očkovat proti černému kašli ženy v těhotenství. Na čerstvě narozené děti dnes totiž může úspěšně „naprskat“ černý kašel v principu úplně každá acelulárními vakcínami proočkovaná osoba. Problém, který zapříčinilo selhání acelulárních vakcín, poté logicky nelze vyřešit přeočkováním dospělé populace právě acelulárními vakcínami.
Důležité zajímavosti
To, že se zatím černý kašel ještě nevrátil ve své maximální možné síle a že to bude proces postupný, je dáno několika skutečnostmi. Především je velká část populace ještě stále očkována vakcínami celulárními. Ty kolektivní imunitu alespoň v nějakém rozsahu určitě vytvářely. S věkem tento účinek sice vyprchává, ale pomaleji. Kolektivní imunitu populace v určitém rozsahu zatím má a „žije z ní“. Ta však již pouze klesá a očkováním acelulárními vakcínami se nedoplňuje.
Další skutečností je, že černý kašel z ne zcela známých důvodů přichází v populaci v pravidelných cyklech 4–6 let. Vědci jsou také přesvědčení, že u dospělých dnes není naprostá většina případů výskytu černého kašle diagnostikována a evidována. Zejména dříve očkovaní jedinci prodělávají toto onemocnění jiným a mnohem mírnějším způsobem. Mohou být tedy i tímto mechanismem přirozeného kolování černého kašle do jisté míry opět imunizováni a kolektivní imunitu takto posilovat.
Co nás čeká?
To, co nás čeká – v populaci kontinuálně dnes proočkovávané dysfunkčními acelulárními vakcínami – to lze snadno odtušit. Bude to určitě ještě horší. Myslím si, že každému soudnému člověku, který zachytil naléhavost zcela nových veřejných doporučení k očkování těhotných žen proti černému kašli, je jasné, že se tím řeší nějaký další velký očkovací průšvih, který tady předchozích 40–50 let nebyl. – A nemýlí se.
Protože však černý kašel přichází ve vlnách v typických několikaletých cyklech, mohla by se nyní na pár let situace uklidnit či stabilizovat. Média ovládaná komunikačními agenturami výrobců to určitě přisoudí úžasné nové strategii proočkovávání žen v těhotenství, ale bude to z více důvodů jen klamné zdání. Očkování proti černému kašli acelulárními vakcínami má totiž i další „defekt“. Na rozdíl od celulárních vakcín poskytuje očkovaným ochranu na mnohem kratší dobu, zhruba 3–7 let. Populace očkovaná acelulárními vakcínami je nejen nevytváří téměř žádnou kolektivní imunitu, ale je chráněna pouze v dětství zhruba do 10–14 roku věku. Poté mohou i očkovaní onemocnět silnými formami a průběhy této nemoci.
Až u nás za 3–4 roky přijde další vlna černého kašle, bude jeho incidence opět významně vyšší. Stále větší počet očkovaných lidí také bude moci úspěšně na novorozence černý kašel naprskat. Jejich proočkovávání acelulárními vakcínami přitom vůbec k ničemu nepovede, protože těmto přenosům nemůže zabránit. Přestože mortalita určitě nebude vysoká, jednotky případů by již skepticky bylo možné předpokládat. Zabrání tomu snad masové proočkovávání matek v těhotenství? Možná alespoň částečně ano.
K tématu: Další dilema pro těhotné: očkovat se proti černému kašli, nebo ne?
Kolikpak ale matek a dětí či plodů takovým nástrojem zdravotně „vyřídíme“? Dnes už si jenom úplní zaslepenci dovolují ještě tvrdit, že to bude nula. Podejte ročně těhotným 100 000 dávek vakcíny proti černému kašli, záškrtu a tetanu (nemáme totiž monovakcínu proti černému kašli) a dušujte se veřejně, že se nikomu z 200 000 matek a plodů vůbec nic nestane. – Pevně věřím, že takové případné osoby budou již všem v této zemi oprávněně za komerční šašky. Informovanost naší veřejnosti naštěstí vzrostla. Pro tyto kašpárky – bohužel.
Věděl někdo předem o „skvělé“ kvalitě nových acelulárních vakcín?
Velmi mne zaujalo, že někteří odborníci upozorňují na to, že farmaceutické společnosti dobře věděly, jak málo funkční acelulární vakcíny (proti černému kašli) hodlají uvést na trh a přesto tak učinily. Vůbec nepochybuji o tom, že když do něčeho farmaceutický průmysl investuje stovky miliónů dolarů, tak následně učiní vše pro to, aby se to jakýmkoliv způsobem „vymačkalo“ zpátky. V případě velmi slabě a sporně účinných acelulárních vakcín proti černému kašli došlo ke klasickému triku. Jako reference, proti které byl jejich účinek srovnáván, byla vybrána jedna z vůbec nejhorších (nejméně účinných) celulárních vakcín na tehdejším trhu. Pokud vyrobíte trabant a srovnáte jej s velorexem, vypadá to pro neznalého stále jako užitečný a přínosný vůz. To, že na cestách se již prohání BMW, proti kterému je váš trabant spíš jen taková malá rakev, zkrátka „přehlédnete“. Nikde to neuvedete. Jinak byste trabant neprodali a možná už vlastně ani nezaregistrovali pro provoz na současné dálnici. A přesně tohle se údajně stalo, a dokonce se ví, u kterých vakcín. To, že na tenhle jednoduchý trik sedly registrační autority, má poté samozřejmě také nějakou příčinu, která je oficiálně neznámá.
Existují tedy názory jiných odborníků, kteří tvrdí, že tyto vakcíny ani neměly být registrovány, pokud by reference ve vztahu k účinnosti jiných vakcín byly v rámci registrační dokumentace udělány metodicky správně, a nikoliv hrubě účelově poupraveny.
Za návrat černého kašle samozřejmě oficiálně mohou – odmítači očkování
Mne osobně šokuje, jak je současný stav – a vpravdě nevábné vyhlídky na blízkou budoucnost incidence černého kašle – svalován bez skrupulí na odmítače očkování. Oběť, které budou před veřejností dány za vinu všechny škody, už byla pachatelem nalezena. S nadsázkou lze říci: Zaplaťpánbůh pro výrobce vakcín a pro všechny zkorumpované doktory, úředníky a vědce, že tu vůbec nějací odpůrci očkování jsou. Teď se totiž budou velmi hodit i jim. Tu psí hlavu je potřeba někomu rychle a účinně nasadit. Stačí se podívat, co se objevilo na stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR v aktuální publikaci „Rádce pacienta“ pro rok 2016 (www.mzcr.cz):
O problému acelulárních vakcín, o kterém už ví opravdu celý vědecký svět, tu není ani slovo. Proč by poté mělo pár procent odmítačů očkování zapříčinit doporučení k očkování všech (i dříve očkovaných) těhotných matek, o tom není nikde ani ten pověstný povzdech. Ministerstvo zdravotnictví ČR se spíše chová jako reklamní agentura či advokát výrobců dysfunkčních vakcín.
Obvyklý stav ve vyspělých zemích, kde se acelulární vakcíny dlouhodoběji plošně používají (a mezi které patří i ČR), je takový, že proočkovanost populace proti černému kašli přesahuje 94 %. Odmítačů tohoto očkování je maximálně 5–6 % (USA), obvykle jen 1,5–3 %. Za tohoto stavu jsou odmítači očkování označováni za příčinu návratu černého kašle. I kdyby úmyslně neočkujících bylo opravdu celých 5–6 % rodičů, absolutně by takový počet nestačil zapříčinit situaci, jaká dnes je. 94 % proočkovanost, pokud by byla funkční, by kolektivní imunitu spolehlivě zajišťovala. Také setrvalý meziroční nárůst incidence onemocnění při stejném procentu odmítačů musí nakonec zarazit i ty jednodušší myslitele. Bordetella pertussis dnes opravdu není bakterií neočkovaných. Mezi očkovanými a neočkovanými si vlastně vůbec nevybírá. Kdyby žádní odmítači očkováni proti černému kašli neexistovali, situace by dnes přesto byla velmi podobná. Dojít k tomuhle závěru poté není právě složité, pokud ovšem nejste ministerský úředník nebo jiný vakcisexuál či vpichofil.
Odmítači můžou nějakým způsobem za všechno
Slyšel jsem ale i jeden pozoruhodný názor. Za návrat černého kašle údajně mohou odmítači očkování tím, že svým tlakem a aktivistickým tažením proti nebezpečnosti vakcín (zejména v USA) si vlastně vynutili vývoj a používání bezpečnějších, ale dysfunkčních acelulárních vakcín. Z tohoto názoru bychom mohli dovodit, že hlupák a viník je ten, kdo požaduje na trhu bezpečnější vakcíny, protože nechápe, že se to nemusí podařit. Chudák je naopak ten, kdo se o to snaží, a dílo se mu nevydaří. Chudák, vydělávající na svém nepovedeném díle stamilióny dolarů ročně… Hodnocení tohoto zajímavého názoru nechám pouze na vás.
Pertactin a efekt selekce očkováním
Jedním z dobře imunogenních antigenů bordetella pertussis je tzv. pertactin. Bývá proto obsažen i v mnoha acelulárních vakcínách. V USA bylo pozorováno, že narůstá počet výskytů černého kašle, jehož příčinou je kmen bakterie, který již pertactin neobsahuje. Již dříve byla poté učiněna dílčí pozorování, která prokazovala, že v očkované populaci dochází k selekci více virulentních kmenů bordetella pertusis (např. kmenů s alelou ptxP3 promotoru pertusového toxinu). Tedy, že očkováním „na svých zájmech“ ohrožená bakterie si to nechce nechat líbit a zkrátka se nám adaptuje. Došlo zde k relativně rychlé evoluční selekci kmene či kmenů, proti kterým protilátky vytvořené vakcínou nepůsobí nebo jen slaběji. Tato adaptace je zcela obecný jev, který očkování zkrátka u patogenů vyvolává a který se naprosto nehodí pro cíle „vymývací“ proočkovací politiky a jejího manipulativního odůvodňování. Pokud si myslíte, že své děti účinně naočkujete na celý život vakcínou, která v roce 2016 možná snad i funguje, jste poměrně naivní. Mnohé naše patogeny se za 15–25 let přizpůsobí a budou kolovat již v jiné antigenní struktuře. Adaptace patogenů a antigenní změna jejich kmenů je velký problém třeba také aktuálních očkování proti pneumokokům, human papiloloma virům (HPV), meningokokům apod.
Tímto selekčním mechanismem zakládá plošné očkování potřebu budoucího dalšího očkování téhož jedince jinými vakcínami proti stejnému onemocnění. V tomto ohledu je očkování opravdu úžasný byznys, který vyvolává sám svou potřebu a svým způsobem se „replikuje“. Očkovací průmysl sám funguje vlastně jako virus. Za 10–25 let vymění antigenní strukturu svých vakcín na trhu a to mu zajistí další úspěšný ekonomický vývoj a jeho „evoluci“. Nu, představte si jen, že bychom se jednou za život účinně – na celý život – proočkovali proti 15–20 základním onemocněním. To by byla pro manažery výrobců a distributorů vakcín asi přímo noční můra. Nikdo z očkovaných by už nikdy nepotřeboval přeočkování, ani žádné nové a lepší vakcíny na totéž.
Autokritika
A teď jedna věc, která mi na celém vlastním článku nesedí. Článek je z naprosté většiny postaven na mnou převzatých informacích. To, co jiné (zejm. zahraniční) odborné zdroje pomíjejí, je skutečnost, že se v České republice přestaly používat celulární vakcíny proti černému kašli a byly nahrazeny vakcínami acelulárními až v roce 2007 (!). Dnes je rok 2016. Acelulárně u nás očkujeme pouhých devět let. Maximální výskyty černého kašle však dnes nastávají ve věku 15–19 let, tedy u populace očkované ještě celulárními vakcínami. Ze stejného důvodu bychom neměli mít ještě nejméně 7–8 let vůbec žádnou potřebu očkovat matky v těhotenství, když současné matky byly proočkovány ještě celulárními vakcínami.
Přestože článek je postavený na kritických zjištěních stran dysfunkce nových acelulárních vakcín, zcela zjevně nastal v ČR nějaký problém již dříve. Buď to byl problém s vakcínami celulárními, nebo problém s adaptací patogenu a rozšířením odolnějších či více virulentních kmenů. Pokud by se ale adaptoval patogen a očkování celulárními vakcínami by proti němu snížilo účinnost, neodpovídaly by křivky incidence černého kašle současnému stavu. Bylo by tam jednoznačně jiné rozložení ve věkových skupinách. Proto si myslím, že nějaký utajený průšvih ve výrobě dysfunkčních celulárních vakcín započal již dříve. Zjevně dysfunkční acelulární vakcíny jej nyní možná jen demaskovaly, akcentují a brzy jej asi „dorazí“ úplně. Ten problém bych odhadem datoval tak do rozmezí let 1985–1995 (?), ale mohu se velmi mýlit. Na tyto a související otázky nedokážu odpovědět a žádnou rozumnou odpověď jsem u nikoho jiného dosud také nenalezl.
ČLÁNKY DO MAILU