Nizozemský malíř Vincent van Gogh (1853–1890) se svým nezaměnitelným stylem patří mezi nejuznávanější malíře z řad expresionistů. Během deseti let vytvořil přes 900 maleb a 1100 kreseb.
Co se dozvíte v článku
Jeho nejznámějším obrazem jsou Slunečnice. Některé jeho malby se prodaly za desítky milionů dolarů a patří mezi nejdražší obrazy na světě. Jeho sláva však začala stoupat až po jeho smrti, která ale nebyla přirozená. Tento geniální malíř spáchal sebevraždu. Každý také ví, že si ve svém šílenství uřízl ucho, jak se ostatně zpívá i ve známé písničce slovenské kapely Elán.
Jak k tomu vlastně došlo? Po hádce se svým kamarádem, známým malířem Paulem Gauguinem, který ostatně také van Gogha ztvárnil se štětcem v ruce, jak zrovna maluje své Slunečnice, si prostě a jednoduše van Gogh uřízl lalůček svého levého ucha. Stalo se tak 23. prosince 1888. Kousek svého ucha van Gogh umyl a zabalil do čistého plátna.
Následně jej předal osmnáctileté uklízečce v nevěstinci. Tento čin se posléze považoval za příznak blíže nespecifikované duševní choroby. Slyšel snad umělec nějaké hlasy? Trpěl ušním šelestem? Nebo jaký měl k tomu vlastně důvod? Uvádí se, že mu nijak neprospívalo pití absintu a že se také u něj možná projevovala otrava těžkými kovy (olovem, arsenem, kadmiem) kvůli soustavné práce s barvami. Za projev duševní choroby se u něj považovalo i vynechávání linií u některých jeho obrazů.
Van Gogh strávil konec života v psychiatrické léčebně, kam se nechal umístit na vlastní žádost kvůli dlouhodobým těžkým depresím. Svůj život nakonec ukončil vlastní rukou ve svých pouhých 37 letech – střelil se do břicha. Jeho poslední slova zněla: „Smutek potrvá navždy.“
Geniální šílenec Salvador Dalí
Za dalšího geniálního šílence bychom mohli považovat surrealistického malíře Salvadora Dalího (1904–1989). Ten byl proslulý nejen svými obrazy, v nichž zobrazoval své vnímání světa a poněkud roztříštěnou realitu, ale také svými výstřelky. O tom, že by snad trpěl duševní chorobou, se nemluvilo, ale jako každý geniální umělec měl i své manýry a bláznivé nápady, excesy a experimenty, kterých nebylo zrovna málo.
Nikoho nepřekvapí jeho sklony k mysticismu, bisexualita, přátelství s Freudem, fascinace jadernými zbraněmi nebo posedlost Hitlerem jako ztělesněním absolutního zla. Také věřil, že je inkarnací svého bratra, který rodičům zemřel jen devět měsíců předtím, než se Dalí narodil. Při jednom svém experimentu se málem udusil, když na jedné surrealistické výstavě v roce 1936 v potápěčském obleku prezentoval ponor do nevědomí a snažil se vysvětlit svou paranoicko-kritickou metodu. Naštěstí byl zachráněn.
Několikrát se pokusil o sebevraždu, nejspíše v souvislosti s truchlením po smrti své ženy Galy. O nehody ve svém životě ale neměl nouzi, například v roce 1984 utrpěl těžké popáleniny při požáru způsobeném elektrickým zkratem. Po jeho smrti v roce 1989 bylo na jeho přání v muzeu ve Figueres vystaveno jeho nabalzamované tělo a posléze pohřbeno tamtéž v podlaze atria.
Geniální malíř a násilník Caravaggio
O pár století dříve (1571–1610) maloval své obrazy významný italský malíř Caravaggio. A jak už to u umělců bývá, jeho psychika byla také poněkud podivná. Jeho život byl plný rebelií. A bodejť by ne, když doba, do které se narodil, mu příliš svobody neposkytovala.
Byl známým pouličním výtržníkem a podařilo se mu zabít i pár lidí. Pobýval často ve vězení a prchal před zákonem, neboť mu za zabití svého kolegy, modela i údajného milence Tommasoniho hrozil trest smrti. Ze Říma uprchl na Maltu, kde se stal členem řádu Maltézských rytířů. Ale nedal si pokoj a na základě další bitky skončil opět v tamějším vězení.
Ke konci svého velmi krátkého života jej trápila spousta nemocí i zranění z další pouliční šarvátky. Přesná příčina smrti tohoto geniálního malíře není známa, prostě byl jednoho dne nalezen mrtev na pláži pod citadelou v přístavu Porto Ercole. Byl pověstný svou prudkou a vášnivou povahou. Emoce dával také do svých obrazů, které jsou považovány za geniální mistrovské dílo.
Prokletý básník Baudelaire a jeho přeludy
Mezi pořádné šílence a výstřední umělce bychom rozhodně mohli zařadit také prokleté básníky Charlese Baudelaira (1821–1867) a Paula Verlaina (1844–1896). Oba holdovali alkoholu, zejména absintu, opiu a žili nevázaným pohlavním životem. V jejich případě rozhodně platí rčení, že tělo má jít do hrobu zhuntované.
Jejich životní styl neprospíval ani jejich zdraví, ani psychice. Baudelaire si také uhnal syfilis a experimentoval s drogami. To zřejmě podnítilo jeho psychické problémy. Začal trpět různými přeludy, paranoiou, stihomamem a depresemi. Postupně se přidaly ztráty vědomí a další zdravotní problémy. Finančně se mu nedařilo a o jeho básně zprvu nebyl žádný zájem. Zemřel za obětavé péče své matky ve věku 46 let.
Ani Verlaine nezůstal se svým zdravím a psychikou pozadu. Pod vlivem alkoholu se dopouštěl spousty násilností, včetně napadání své vlastní matky. Také on trpěl syfilidou a mnohými jinými zdravotními potížemi včetně depresí se sebevražednými myšlenkami. Po vášnivé hádce dokonce i postřelil svého milence Arthura Rimbauda (1854–1891), za což strávil dva roky ve vězení. Také on zemřel brzy na své podlomené zdraví, a to ve věku 51 let.
Pozoruhodný Joris-Karl Huysmans
O duševním zdraví by se dalo spekulovat u velmi pozoruhodného spisovatele Huysmanse (1848–1907), který ve svém díle ztvárňuje pozoruhodné popisy svého až patologicky silného vnímání, a to s velmi obratnou jazykovou dovedností. Jeho dílo je naturalistické, ponuré, nechutné a perverzní. Je nasáklé životním pesimismem a depresí. Tento autor byl ovlivněn jak prokletými básníky, zejména Baudelairem, tak naturalistickým Zolou a i filozofií Arthura Schopenhauera.
Užívali jste už někdy antidepresiva?
Měl Lewis Carroll Toddův syndrom?
Na závěr ještě jedna zajímavost. Spekuluje se o tom, že slavný autor Alenky v říši divů Lewis Carroll (1832–1898), kromě toho, že měl pedofilní sklony, trpěl dysmetropsií, tedy syndromem Alenky v říši divů nazývaným také Toddův syndrom. Podle dochovaných záznamů míval silné migrény s aurou, které mu navozovaly i ztrátu vědomí nebo změněné stavy vědomí.
Toddův syndrom se projevuje jako patologické vnímání předmětů ze svého okolí, které se jeví náhle jako velmi malé, anebo naopak příliš velké. Rovněž také příliš blízké, anebo naopak vzdálené oproti skutečnosti. Toto změněné prostorové vnímání a dezorientace se mohou právě projevovat i ve spojení s migrénou.
Někteří vědci se však domnívají, že u Carrolla mohlo jít spíše o důsledek užívání psychotropních látek.
Zdroje:
The Guardian: The whole truth about Van Gogh's ear, and why his ‚mad genius‘ is a myth
Daily Art Magazine: 10 Weird Things About Salvador Dali You Should Know
CNRS News: Why Baudelaire Continues to Fascinate
Wikipedie, en.wikipedia.org