Jaké nemoci si můžete v těhotenství za peníze nechat zjistit z krve a proč to nedělat

Společné mají tyto choroby to, že v případě, že jimi onemocní těhotná žena, ohrožují zdraví plodu. A tak se těhotné někdy na tyto infekce nechávají testovat. Jde ovšem o vyšetření, která si většinou musí platit samy. Každé stojí od stokorun po tisíce.

Dva lékaři, oslovení Vitalia.cz, se ovšem shodují na zdánlivém paradoxu – až na jednu výjimku nemají testy na infekce ohrožující plod větší význam. V případě těhotných tedy jde o vyhazování peněz.

Vitalia.cz požádala dva lékaře, aby okomentovali testy na výše uvedené infekce. Oba se shodli, že nemají žádný větší význam. Jediné, v čem se rozcházeli, je test na žloutenku typu C. Odborníci uvádějí, že ten smysl má. Podle osloveného porodníka Jana Matěchy ale je už dnes dostatečně zajištěno, aby se k tomuto testu ženy dostaly, a to s úhradou zdravotní pojišťovny. Infektolog Pavel Dlouhý ovšem podotýká, že žloutenku typu C je potřeba zařadit mezi plošná, tzv. screeningová vyšetření těhotných, abychom ji mohli zcela vymýtit.

Výsledek s informační hodnotou nula

„Dle mého názoru jsou screeningová vyšetření v těhotenství zcela dostačující a v současné době nevidím smysl v plošném testování dalších věcí. Nyní se jedná pouze o plošném screeningu poruch štítné žlázy v těhotenství, jenž se nejspíše bude brzy zavádět,“ říká Jan Matěcha, lékař porodnické části Gynekologicko-porodnické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a pražské Fakultní nemocnice Bulovka.

„Odběry na průkaz hepatitidy C se většinou dělají u rizikových skupin (narkomanky, pozitivní screening jiných infekčních chorob). Jejich provedení je na zvážení gynekologa nebo infektologa,“ dodává. „Screening dalších infekcí z okruhu tzv. TORCH (viz vysvětlení tohoto pojmu na konci textu, pozn. red.) si ženy mohou zaplatit nebo se mohou domluvit se svým gynekologem. Ten udělá odběr hrazený pojišťovnou. Podle mě vyšetření u nerizikových bezpříznakových skupin nemá příliš smysl,“ míní gynekolog.

Stejného názoru je i Pavel Dlouhý. „Celý výše uvedený seznam je jen velký byznys,“ nebere si servítky předseda Společnosti infekčního lékařství a primář Infekčního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. „Pokud zvažuji nějaké vyšetření, vždy je zásadní se ptát, k čemu mi informace z něj vyplývající bude dobrá. Ve výše uvedených příkladech nemá z praktického hlediska smysl,“ doplňuje Pavel Dlouhý.

Lékař vysvětluje, proč má k těmto konkrétním testům odmítavý postoj, ačkoliv všechny výše uvedené infekce mohou způsobovat poškození plodu. „Ale jen v případě, dojde-li k nákaze v době těhotenství,“ zdůrazňuje. „Pokud ji žena prodělala před těhotenstvím, riziko, že se nakazí znovu nebo bude mít závažný průběh, je velmi nízké,“ podotýká Pavel Dlouhý. Právě v tom tkví základ toho, proč si testy nenechat dělat.

Pokud se těhotná žena dozví, že má protilátky proti některé z výše uvedených infekcí, fakticky to pro ni nic neznamená. „Ta informace nemá z hlediska terapie žádný význam, protože v případně zjištěných protilátek u těhotných se tyto infekce neléčí, protože je léčit nelze,“ říká Pavel Dlouhý.

Neléčí se jednoduše proto, že zjištění protilátek neznamená, že žena je nemocná (to zjišťují přímo testy na přítomnost viru v organismu), ale to, že infekci někdy v minulosti prodělala. Jak už ale bylo řečeno, samotné prodělání infekce v době, kdy žena nebyla těhotná, plod neohrožuje. Jak si dále řekneme, jen s výjimkou žloutenky typu C, jež je přenosná z matky na novorozence.

Informace z laboratoře navíc těhotné nemusí říci, kdy infekci prodělala. Tedy zda před otěhotněním, nebo až v jeho průběhu, kdy je to rizikové.

Přečtěte si také:

Od ledna budou novorozenci preventivně vyšetřováni na svalovou atrofii

Teoreticky tedy přichází v úvahu provést si testy na výše uvedená onemocnění těsně před otěhotněním, aby žena věděla, že některé infekce neprodělala, a tudíž ji mohou postihnout v těhotenství. Ale ani testy před samotným početím nejsou podle primáře Dlouhého stěžejní. 

„Pokud se žena dozví, že může být v průběhu těhotenství nějakou infekcí ohrožena, z toho by pak samozřejmě mělo plynout, co může udělat pro to, aby se nenakazila. Jenže prevence je v případě výše uvedených nákaz spíše jen bohapustou teorií,“ dodává lékař. A uvádí příklad: „Pokud víme, že žena neprodělala toxoplazmózu, pak tedy můžeme říci, že by neměla jíst v těhotenství syrové maso, měla by se vyhýbat kontaktu s kočkami a neměla by si třeba olizovat prsty, když přišla do kontaktu třeba s pískem, ve kterém můžou být kočičí exkrementy,“ popisuje. U borreliózy pak může lékař těhotné preventivně poradit snad jen to, aby se vyhýbala klíšťatům a komářím štípnutím.

Rady to jsou sice konkrétní, ale buď, expresivně řečeno, uhozené, nebo v praxi nesplnitelné. Navíc pojídání syrového masa či některých typů sýrů a jiných potravin (kvůli listerióze) se těhotným ženám nedoporučuje obecně. Aby dostaly takové rady, žádné testy nepotřebují.

Přečtěte si také:

Vrozené vady: Vyšetření zjistí mnohé, testy za tisíce si ale musíte zaplatit

Prevencí je očkování, ne testy

Znamená to tedy, že ženy nemají riziku nákaz v těhotenství věnovat pozornost? Tak to podle infektologa není. „Důležitější než nesmyslné odběry je očkování. Jestli něco matky chtějí udělat něco pro sebe a svá miminka, pak je to právě vakcinace proti nebezpečnými infekcím typu černý kašel, zarděnky či spalničky,“ upozorňuje na vhodnou formu prevence.

Jde o nebezpečné infekce, které na uzdě drží právě očkování. „Když jsem nastoupil do praxe, každý týden jsme na infekčním oddělení měli matku se zarděnkami, u které se řešilo, zda má jít na potrat, nebo ne. Šlo o velmi těžká dilemata. Vrozené zarděnky u dítěte totiž jsou hrozná bestie,“ popisuje Pavel Dlouhý. Běžně jsou zarděnky banální infekce s vyrážkou. Očkuje se ale proto, že v případě plánování založit rodinu dokáží celé rodině zničit život. Onemocnění si totiž vyžádá buď přerušení těhotenství, nebo péči o těžce postižené dítě. „Zaplaťpánbůh, že to dnes již neřešíme,“ dodává Pavel Dlouhý.

Ne proti všem výše jmenovaným infekcím ale vakcína existuje. Dosud není k mání očkování proti žloutence typu C, borrelióze, toxoplazmóze nebo CMV.

Blíží se plošné testování žloutenky C

Zmiňovanou výjimkou je test na žloutenku typu C. Už nyní může být hrazena za některých okolností zdravotní pojišťovnou, podle Pavla Dlouhého by ale tuto bezplatnou možnost měly mít všechny těhotné ženy.

„Je to zásadní. Jednak by se tím zachytily infikované ženy a význam to má i pro dítě, protože existuje pěti- až sedmiprocentní riziko přenosu z matky, takže dítě pozitivní matky by mělo být sledováno, aby se mohlo včas léčit. Léčba je dnes možná už od tří let věku,“ podotýká infektolog. Včasná léčba je důležitá, protože žloutenka typu C patří již mezi vyléčitelná onemocnění, takže se dá předejít např. cirhóze jater.

Přečtěte si také:

Žloutenka bývá infekční, ale může jít i o příznak rakoviny. Ukazuje na ni třeba žluté bělmo

Druhým důvodem je, že pokud by byla žloutenka testována plošně a děti nakažené matkami léčeny, mohlo by se podařit onemocnění vymýtit a tím před ní ochránit celou společnost. „Lze ji dostat zcela z povrchu zemského tak, jako se to povedlo u pravých neštovic,“ upozorňuje odborník s tím, že Světová zdravotnická organizace (WHO) apelovala na to, aby se země o vymýcení žloutenky C zasazovaly.

Společnost infekčního lékařství, kterou Pavel Dlouhý vede, proto dlouhodobě usiluje, aby se testy na žloutenku typu C staly součástí hrazených těhotenských screeningových vyšetření (tj. plošného testování, jehož cílem je vyhledat nakažené či nemocné). „Jednáme s Ministerstvem zdravotnictví o tom, aby se vyhledávací test na protilátky dostal do metodického pokynu rezortu,“ popisuje lékař. Tedy dokumentu, který mimo jiné říká, na jaké infekce mají gynekologové ženy nechávat povinně vyšetřovat. Pokud by se do pokynu test na žloutenku C dostal, stane se povinnou součástí vyšetření v gynekologických poradnách. „Je na tom shoda, takže v tuto chvíli je to, myslím, jen otázka formalit,“ dodává.

Přečtěte si také:

Lékaři umí z krevních testů odhalit, kolik času ženě zbývá na založení rodiny

Tento test může gynekolog zvolit u těhotné i dnes, a to za úhradu zdravotní pojišťovny. „Není tedy důvod, aby si tento testy ženy hradily samy ani proč by se jej měly obávat,“ upozorňuje primář infekčního oddělení. 

Jenže nyní lékaři políčko na testování protilátek žloutenky C v žádankách pro laboratoře nezaškrtávají automaticky. Přitom představa, že onemocnění se týká jen narkomanek, je scestná. „Stačí mít za sebou nějaké rizikové chování z minulosti, třeba rekreační aplikaci drog nebo rizikový sex, na které už žena dávno zapomněla, a žloutenka je pak pro ni překvapením,“ uvádí Pavel Dlouhý a naráží tím na fakt, že žloutenka C se léta nemusí nijak projevovat, přitom ale již ničí některé vnitřní orgány. Onemocnění se přenáší třemi způsoby: krví, pohlavním stykem a z matky na dítě.

Které testy uhradí pojišťovna

Infekce, jež ohrožují plod, se obecně označují zkratkou TORCH, nebo také STORCH. A to podle počátečních písmen jejich názvů. Jde o tyto nemoci:

Virů a bakterií, které mohou způsobit v těhotenství zdravotní potíže matce i dítěti, je ale více. Mezi ohrožující patogeny patří také virus žloutenky B a C, HIV, enteroviry, streptokok B a bakterie Chlamydia trachomatis a Borelia burgdorferi.

Na virus žloutenky B, HIV a syfilis se těhotné ženy testují plošně a automaticky. Testy jsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění v rámci tzv. screeningů. Tyto testy se provádějí z krve. Stěrem z pochvy a konečníku se pak zjišťuje případná přítomnost streptokoka skupiny B.

Na jakou zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění máte nárok v těhotenství, najdete např. přehledně na webu Všeobecné zdravotní pojišťovny.