Proč si potřebujeme tak dlouho „válet šunky“?

V našem malém dovolenkovém seriálu Dovolená s psychologem – raději před, než po si na téma dovolených povídáme s poradenským psychologem Petrem Hrochem z Poradny pro rodinu v Olomouci.

Oficiální název „dovči“ zní „dovolená na zotavenou“ a teoreticky by měla sloužit k odpočinku a obnovení pracovních sil. Čím to, že v Evropě k tomu potřebujeme mnohem delší dobu než třeba Asiaté, kteří si vybírají jen pár dnů ročně?

Já nemám rád ono klišé, že Asiaté jsou pracovitější než my, že jim tedy přijde jaksi blbé čerpat dovolenou. Věřím, že i ten Japonec, kdyby nemusel, tak by nemakal jak úderník v 50. letech na svazácké brigádě.

Rozdíl vidím spíš v tom, že východní přístup k životu vůbec – a k práci jako součásti života – vede lidi k příjímání věcí, tak jak jsou. Všimněte si, že jsem napsal „práce jako součást života“, nikoliv „práce jako způsob vydělávání peněz“. Naprostá nezbytnost mít nějakou práci, doslova živobytí, naučila Asiaty rozvrhnout si síly a čas tak, že je ani nenapadne uvažovat o tom, že by si třeba deset dní odpočinuli. Oni si odpočinou ráno při Tai Chi, zacvičí si při práci, večer si zameditují, rodina je potěší a hlavně jsou takoví realisté, že moc dobře vědí, že to jinak mít nebudou. Nepotřebují utrácet své měsíční výplaty za pár dní rozmazlování, raději zaplatí dětem školu.

Američané nemají nárok na dovolenou vůbec uzákoněnou a její délka záleží jen na podmínkách zaměstnavatele…

Ve Státech bych ty příčiny viděl jinde než v Asii. USA nepostavili lidi, co si brali dovolenou. Když se trajdali tisíce mil od východního pobřeží na západní, tak si jen těžko mohli dát pauzu. Že by útok Indiánů počkal nebo měl grizzly týden volno.

Autor: Isifa.cz

Ve Státech platí jednoduché pravidlo: Když máš peníze, máš svobodu. Takže když máte finanční nezávislost, tak si nepotřebujete někomu říkat o dovolenou, prostě si dáte pohov, kdy chcete. A když na to peníze nemáte, byli byste za blázna, nebýt v práci…

V Asii a USA se lidi prostě na základě nezbytné nutnosti naučili jinak hospodařit s energií a časem a hlavně víc než my přijímají, že práce k lidskému životu patří.

My Evropané jsme přespříliš rozmazlení sociálním státem, takže si ani neuvědomujeme, že dovolená, o kterou si musíme žádat, je vlastně důkazem naší nesvobody. Místo toho, abychom hledali svou svobodu v umění nacházet radosti v každém dni, jak poslušné stádo v ohrádce dychtivě očekáváme výběh na louku.

Proč se někteří lidé, když už se té vytoužené dovolené dočkají, chovají v cizí zemi jako utržení ze řetězu?

Protože jsou volové! Co na to jinak říct. Nemyslím si, že na zaujetí postoje k tomu, že se lidi bez pardonu chovají v cizí zemi jako hovada a ne jako hosti, je potřeba odborného psychologického stanoviska.

Možná že vám přijde přirovnání k dobytku moc příkré, ale já to nemyslím vlastně jako nadávku. Můj tatínek Hroch je zootechnik a moudra, která mi v dětství ze své praxe vyprávěl, mi přijdou funkční i dnes. „Nech mladým býčkům volnost k dovádění, maso je pak chutnější!“ Když se našinec chová jak utržený ze řetězu, stejně jak to rozpustilé tele si neuvědomuje, že z jeho dovádění mají užitek jiní, že po chvilce radování dostane palicí do hlavy, respektive dostane účet k úhradě.

To, že nás nechají kdesi na Balkáně či v Asii bujaře dovádět, není proto, že by se nás báli, ale že nás oškubou jako ovce z vlny, však v tom mají třeba v Řecku tradici. Bohužel tohle neumíme my v Čechách, tržně oškubat opilé germánské či anglosaské sousedy, příliš si u toho ohýbáme hřbet.

A ono „utržení ze řetězu“ je zase další výraz toho, jak jsme stále nesvobodní, svázaní a s duší nevolníka. Jako ten švec v Pyšné princezně – pro pocit spokojenosti mu stačilo občas si povyrazit do království krále Miroslava, jak blázen tam chvíli poskakovat a pak se s pocitem provinění vrátit se sklopenou hlavou zpět. Kdo se chová přes rok jakou součást spořádaného stáda, chová se občas o dovolené jako ovce, která se ztratila. Radostně si bečí a prolézá kdejakou díru, než ho někdo oškube.

petrhroch@petrhroch­.cz, www.petrhroch.cz