Proč si vědecké studie o výživě protiřečí

26. 9. 2019

Sdílet

Zatímco o škodlivosti cigaret či nadměrného slunění není dnes již pochyb, u potravin stále není rozdělení na „dobré“ a „zlé“ tak jednoduché. Jednou dokážou vědecké studie vychvalovat léčivý potenciál kávy, aby ji o měsíc později zavrhly jako hřebíček do rakve. Podobně se rozcházejí názory třeba i na máslo, vejce nebo sóju. Proč tomu tak je a čemu jako laik věřit?

Média nás každý den s odkazem na nové vědecké studie bombardují mnohdy zcela protichůdnými radami ohledně potravin. Jednou představují vejce, sója či třeba káva zásadní nebezpečí pro naše zdraví, jindy jsou žádoucí součástí jídelníčku. Podle odborníků mají rozporuplná doporučení hned několik důvodů.

V první řadě si je nutné uvědomit, že se i obor výživy – stejně jako jakýkoliv jiný – přirozeně vyvíjí a experti přicházejí s novými poznatky. To je třeba případ másla, které bylo po desítky let pranýřováno, zatímco margarín se skvěl na piedestalu jako zdravá varianta. Po čase se zjistilo, že to není tak úplně černobílé.

„U této problematiky je třeba přijmout několik věcí. Lidské poznání se vyvíjí a řada faktů, které třeba před padesáti lety vypadaly jasně, teď už tak jednoznačné nejsou. Za dobu posledních padesáti let se navíc výrazně změnilo spektrum konzumovaných potravin a částečně i jejich složení – i toto samozřejmě přineslo změnu v odborném pohledu na výživu. Že by se ale ve skutečnosti úplně změnily, to se tak často nestává,“ nastínila pro server Vitalia.cz Diana Chrpová, nutriční terapeutka.

To potvrzuje i další odborník. „Pokud by se doporučení v čase neměnila, bylo by to zcela špatně. Vyvíjí se člověk, vyvíjí se příroda, vyvíjí se lidské poznání a na toto vše doporučení musí reagovat. Ale pro uklidnění – vývoj v oblasti nutričních doporučení není překotný, je spíše pomalejší a postupný. A to přesně odpovídá přírodě – v přírodě dochází k evoluci, nikoliv k revoluci – tu si vymyslel člověk,“ dodal k tomu Jan Pánek z Ústavu analýzy potravin a výživy u Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Jsou studie spolehlivé?

Ke zmatení veřejnosti mnohdy rovněž přispívají již zmíněné vědecké studie, jejichž výsledky se můžeme dočíst v tisku nebo sami dohledat na internetu. Právě ony, popřípadě dezinterpretace jejich závěrů, utvářejí dojem, že se na nutriční rady nelze spolehnout. Protože co je jeden den dle expertů zdraví škodlivé, druhý den nás může spasit.


Autor: Depositphotos.com

Vyvíjí se poznání i obsah našich talířů

„Obrovskou roli v tomto ohledu hraje uspořádání – design – studie. V tom je velká potíž. Člověk, který tuto studii interpretuje – nebo polemizuje s interpretací autorů – by měl, vedle výsledků studie, dokonale a do nejmenšího detailu prostudovat a kriticky promyslet metodiku studie, což je nesmírně pracné a vyžaduje to velký odborný rozhled. Často se to tak neděje,“ vysvětluje Diana Chrpová s tím, že se v interpretaci studie může mýlit vědec stejně jako novinář.

„Tady nezbývá než doporučit, že pokud se člověk necítí na to, aby prostudoval studii tak, jak jsem zmínila, měl by ji raději odložit,“ nabádá odbornice. Podle ní existují hodnověrné organizace jako Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) nebo Světová zdravotnická organizace (WHO), které disponují celými týmy odborníků schopných tyto studie interpretovat. Je tak lepší nechat vyvozování závěrů na nich.

S tím do velké míry souhlasí také nutriční terapeutka a lékařka Hana Mojžíšová. „Říká se: Pověz mi, co chceš říct, a já ti najdu studii. Nám běžným lidem ale nejsou dostupná fakta, kdo je sponzorem studie, jaké parametry byly ve studii nastaveny, co vše ve studii bylo zkoumáno a na jak velkém souboru lidí. Odborná veřejnost může využít v tomto ohledu takzvaných metaanalýz – analýzy analýz,“ říká expertka. Metaanalýza je vědecká metoda, která souhrnně analyzuje data z několika dílčích, na sobě nezávislých studií.

Podle Hany Mojžíšové tkví problém i v tom, že je při zkoumání ve hře mnoho proměnných – vliv genetiky, návyky, míra stresu, fyzické aktivity, fungování metabolismu jako takového. Dobrat se hodnověrných závěrů tak není snadné. „I u léků, které se roky zkoumají, než jsou povoleny pro léčbu, leckdy po letech dojde ke zjištění, že mohou způsobovat nějaký problém, a jsou staženy. Tělo je ve své jedinečnosti v mnohém stále ještě tajemstvím,“ věří lékařka.

O zdraví dnes káže každý

Upozorňuje i na to, že dnes jsou velkým problémem neodborné rady všemožných rádoby expertů až šarlatánů. I ti kolikrát rádi vytrhávají studie z kontextu či si fakta upravují dle svého.

„Záleží vždy na tom, kdo nám studií argumentuje. Pokud je to laický poradce na přednášce v ‚sokolovně‘, vůbec bych tyto informace nebrala v potaz, navíc jeho činnost je často prolnuta s prodejem nejrůznějších doplňků stravy. U doporučení obecně záleží, jaké odborné předpoklady má ta která skupina, která se k tématu vyjadřuje. Například výživový poradce nemusí mít v Česku vzdělání žádné a je jen na něm, jakým způsobem se vzdělává,“ upozorňuje Hana Mojžíšová.

Podle ní má v době internetu potřebu vyjadřovat se k problematice výživy skoro každý. A to i dost nevybíravě. „Chybí nám pokora a v případě různých pseudoodborníků i slušnost. Velkou úlohu v dobrém i zlém mají sociální sítě, kde nejrůznější ‚guru‘ předkládají svá učení a znevažují odbornou veřejnost. A anonymní diskutující, kteří se nemilosrdně a často arogantně vyjadřují bez znalosti věci ke všemu,“ zlobí se expertka.

Komu lze věřit

I Jan Pánek z Ústavu analýzy potravin a výživy vidí jako nejhoršího rádce internet. Informace tam totiž nejsou recenzované a často obsahují skrytou reklamu, kterou laik neodhalí. Ideální je tak držet se doporučení oficiálních odborných organizací. „Není nic lepšího než skutečně odborná doporučení prezentovaná EFSA či WHO. Držet se doporučení odborných společností – gastroenterologické, diabetologické, pediatrické, společnosti klinické výživy a dalších společností pod Českou lékařskou společností JEP, Společnosti pro výživu. Těm lze věřit,“ popisuje doc. Pánek.

Jaké zdroje ohledně výživy odborníci doporučují sledovat?

Podívejte se na příklady:

Aby to ale nebylo tak jednoduché, i sebelepší doporučení ohledně výživy nemusí být zcela ideální právě pro nás. „Jiná přísnost bude pro různé věkové kategorie, pro jedince z různého zdravotního, sociálního zázemí. Je třeba zohlednit návyky, dietní chování během života a mnoho dalších faktorů. Kdo má problém a chce ho řešit, tak by měl dle mého názoru vyhledat odborníka v oblasti výživy a často eventuálně i s psychologickým výcvikem,“ doporučuje Hana Mojžíšová. Dodává, že některé rady jsou ale skutečně univerzálně platné – totiž dodržovat pestrost stravy, pravidelnost pohybu, minimum stresu a zachovat si racionalitu myšlení.

Odborná spolupráce:

Mgr. Ing. Diana Chrpová, Ph.D.

Nutriční terapeut, potravinářský chemik a učitelka chemie a matematiky. Vedoucí oborů Diplomovaný nutriční terapeut, Nutriční asistent a Zdravotnické lyceum na Vyšší odborné škole zdravotnické a Střední zdravotnické škole v Praze. Externě působí na VŠCHT Praha a 1. LF UK.


MUDr. Hana Mojžíšová

Lékařka v oboru vnitřního lékařství, postgraduální vzdělávání pro lékaře v oboru obezitologie dětí i dospělých a akreditovaný kurz Poradce pro výživu společnosti Nutris. Praxe na obezitologické klinice a soukromá praxe nutričního poradenství ve zdraví i nemoci.


Doc. Ing. Jan Pánek, CSc.

Habilitoval v oboru chemie a analýza potravin. Působí na Ústavu analýzy potravin a výživy (dříve Ústav chemie a analýzy potravin) VŠCHT Praha. Je řešitel a spoluřešitel několika rozvojových projektů.

Autor článku

Pracovala jako redaktorka i editorka pro řadu celostátních deníků a zájmových webů. Dnes píše na volné noze o tématech, která jsou jí nejbližší – o zdraví a sociální problematice. Vystudovala Mediální studia UK a Podnikohospodářskou fakultu VŠE.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).