Za jídlo vydáváme významnou část svých příjmů (potraviny představují spolu s náklady na bydlení nejvyšší výdaj domácností v ČR). Další nemalé peníze utrácíme za diety, speciální potraviny, kurzy hubnutí, doplňky stravy, sportovní lekce a vybavení. Jak je možné, že tolik lidí váží více, než by chtělo nebo mělo? Proč vlastně tak tloustneme?
Co se dozvíte v článku
Česko má nadváhu. Může za to prostředí
Řada zemí světa hladoví, ale i u nás je plno lidí, kteří mají hluboko do kapsy. Jenže jak chudí, tak movitější, potýkáme se u nás s nadbytečnými kilogramy. Nejenom podle tzv. BMI (Body Mass Index), kdy váhu v normě určují hodnoty v rozmezí 18,5 a 25:
„Jsou různé typy norem. Kdybychom se bavili o statistické normě, tak můžeme říct, že v Česku nadváha a obezita již jsou normou. Tedy mít BMI vyšší než 25 je norma, protože se to týká 60 % populace. V některých evropských zemích nebo v Americe je toto procento ještě vyšší,“ říká Tereza Beníčková, psycholožka zabývající se poradenstvím při hubnutí a psychoterapií ve vlastní praxi Hubnu hlavou a lektorka kurzů hubnutí ve společnosti STOB (Stop Obezitě).
BMI není vše, existují další metodiky a parametry, jde i o celkový stav daného člověka a jeho motivace. Někdo by byl rád štíhlejší „jen“ kvůli svému pocitu, módnímu trendu, vlivu okolí, u jiného nadváha či obezita přímo ohrožují jeho kondici, kvalitu života i zdraví.
„Významné faktory, které vedou k obezitě, leží v prostředí, v němž žijeme. Pracujeme na home office, jezdíme autem, máme určitý výběr potravin, a to mnohdy ultraprůmyslově zpracovaných, všudypřítomnou nabídku cukrovinek… Tomu se říká obezitogenní toxické prostředí a opravdu významně ovlivňuje nárůst obezity v populaci,“ popisuje psycholožka.
Reklama, slevy a jídlo na každém kroku
Odborníci mluví o toxickém prostředí a epidemii obezity. V posledních desetiletích došlo nejen u nás, ale celosvětově k dramatickému nárůstu nadváhy a obezity, s čímž souvisí rozvoj dalších onemocnění. Od roku 1975 se výskyt obezity v populaci na celém světě téměř ztrojnásobil.
Vznik nadváhy a obezity z genetických příčin se pravděpodobně příliš nemění, důvody proto leží především ve změnách v našem chování, návycích a v prostředí, které si vytváříme. Marie Dobrovodská, nutriční terapeutka a lektorka společnosti STOB, vysvětluje:
„Žijeme ve velmi toxickém prostředí, potraviny na nás v podstatě útočí všude. Veškerý marketing, prostředí obchodů je nastaveno tak, abychom nakupovali a konzumovali.“ A my podléháme.
Podle odbornice ani nemáme příliš velkou šanci tomuto tlaku úspěšně a dlouhodobě odolávat. Všude kolem nás jsou všudypřítomné reklamy spojující jídlo s příjemnými emocemi, propracované strategie výhodných nákupů, letáky na potraviny v akci. Obchody plné dobrot z celého světa, otevřené od rána do noci včetně víkendů. Jídlo v automatech, na benzínkách, fast foody, dovoz nákupů potravin i hotových pokrmů až domů…
Takže nakupujeme, objednáváme, jíme… To ale není všechno.
Moje babička jedla sádlo lopatou a byla hubená… proč to dnes nejde
Zjednodušeně řečeno – jíme hodně, hýbeme se málo. „Za posledních, dejme tomu posledních sto let se doba velmi zjednodušila, pokud jde o pohyb; téměř všechno můžeme dělat od stolu. Pohybová aktivita byla dříve pro člověka nutná, dnes ji musíme vyhledávat,“ říká Marie Dobrovodská.
Dnes, pokud chcete, můžete se nechat kamkoli dovézt, fungovat online, komunikovat elektronicky a telefonem, prakticky nikam nemusíte. Dříve lidé neměli jinou možnost. Ubyla manuální práce i běžný pohyb typu chůze odněkud někam; spousta věcí se zjednodušila, fyzickou práci za nás dělají stroje, mnohé obstarají počítače.
„Nemyslím si, že jsme se evolučně změnili a byli bychom výrazně jiní než naši předkové, ale oni fyzicky pracovali a více se hýbali,“ říká odbornice. Argumenty typu: „Moje babička celý život jedla sádlo a škvarky a neztloustla…“ podle ní neplatí. Je třeba vzít v úvahu, že ona babička celý den, deset dvanáct hodin, fyzicky pracovala. K tomu je třeba počítat s dalším faktorem, který se během posledních desetiletí změnil, a tím je proměna jídla z prostředku přežití na „libost“a zdroj pozitivních emocí.
Zajídáme stres a únavu
Odborníci mluví o tzv. emočním jedení, souvislosti stresu či prostě smutku či únavy s nadměrnou konzumací zejména různých pochutin. „Stres máme možnost uvolnit pohybovou aktivitou, relaxací, zajít si do sauny, na masáž, zacvičit si, projít se, vyjet si na kole…“ vyjmenovává Marie Dobrovodská.
Jenže spousta lidí pracuje, pracuje, pak už nemají čas – nebo se jim prostě nedaří si ho udělat – na relaxaci. A co jim přinese rychlé, nekomplikované, okamžité uvolnění? Ano, jídlo.
„Řada lidí má jídlo jako jakýsi uvolňovač napětí. Jak víme, endorfiny, hormony štěstí, se uvolňují třeba při sportu, při sexu, a mnozí mají dnes místo toho jídlo. Najedí se, na chvilku je jim fantasticky. Pak se třeba i dostaví výčitky,“ říká odbornice.
Člověk přijde z práce a na to, aby se šel třeba projít nebo proběhnout, se cítí unavený. Lednička je jednoduché řešení, krásně po ruce a bez námahy. Jídlem nejen zajídáme stres, ale také kompenzujeme odpočinek. A dlouhodobě, při psychické zátěži, můžeme mít jídlo jako jakousi berličku. Oblíbená je třeba čokoláda a další potraviny, které nám přinesou libý pocit, aniž bychom se museli nějak snažit.
A jak upozorňuje zkušená lektorka, není jednoduché tomuto „řešení“ odolat. Chce to vůli, sebrat se a jít si zasportovat, nebo třeba meditovat. Zkrátka něco jiného než jen pasivně jíst. Lidé říkají, že doma nemají na cvičení či meditaci prostor, je tam rodina, děti, povinnosti. A mají pravdu. Je dobré tento prostor, kde bude pořád někdo něco chtít, opustit. Pomůže nám mít čas jen pro sebe. Ne každý ale tyto možnosti má a může si potřebný čas a prostředí vytvořit.
Proč populace tloustne
- Žijeme v obezitogenním toxickém prostředí.
- Obklopuje nás hojnost jídla a reklama na něj.
- Ubylo nám přirozeného pohybu.
- Stres a únavu zaháníme jídlem.
- Jídlo nám nahrazuje odpočinek a pozitivní emoce.
Změna není snadná, nezlobte se na sebe, když to hned nejde
Odborníci na hubnutí i zdravý životní styl dobře vědí, jak důležitou roli hraje psychika. Lidé se často ocitají v začarovaném kruhu. „Jedou“ v určitém modelu chování, i když vědí či cítí, že pro ně není optimální a nedělá jim dobře. Dělají něco, co si pak vyčítají, jsou na sebe naštvaní a ztrácejí motivaci a vůli pro změnu. O ní třeba mluví, plánují si ji, a když se jim to nepodaří, tak se na sebe zlobí.
„Opravdu není lehké změnit stereotyp, zejména když člověka navíc něco bolí, má zdravotní problémy. Je obtížné vykročit ze zajetých kolejí a dokázat dělat věci jinak,“ komentuje Marie Dobrovodská. A navíc je nutné změnu životního stylu a návyků přijmout za svou dlouhodobě a budovat ji postupně. „Životní styl nemůžete překopat ze dne na den. Pokud je člověk zvyklý jíst dvakrát denně, a to převážně rohlíky se salámem a zapíjet to litry piva, je nesmysl po něm chtít, aby ze dne na den překopal celý svůj životní styl, nakoupil úplně nové potraviny a naučil se vařit jídla, která nikdy ani nejedl,“ uvádí příklad nutriční specialistka Veronika Pourová, spoluzakladatelka blogu Ne hladu.
Podle Marie Dobrovodské je potřeba si přiznat a uvědomit, co bude nutné obětovat. „Chci zhubnout, abych se cítil dobře, měl víc energie, mohl běhat a koupit si hezké oblečení…“ To vše je dobrá motivace, ale nestačí. „Je třeba vědět, že některé věci, které neděláte dobře, bude nutné změnit, jinak to nepůjde. Je to něco za něco,“ říká lektorka a doporučuje si jednotlivé body „pro a proti“ promyslet a sepsat.
Časté chyby při hubnutí a výživě
Ve změnách brání zmíněné toxické prostředí a s ním spojené návyky našeho chování. Často jde také o pracovní nasazení, lidé si nedokážou udělat čas na jídlo pětkrát denně, a už vůbec ne na jídlo kvalitní. Přes den nejedí a dohánějí to, až když přijdou večer domů, jedí tedy prakticky jednou denně.
Snad už je všeobecně známé, že nejíst neznamená zhubnout. Tělo je vyhladovělé, a když konečně dostane potravu, energii z jídla si uloží do zásoby. Lidé se také někdy mylně domnívají, že jedí zdravě a dobře, nemají dostatek informací. Nevědí, co jíst, ani v jakém množství a kombinacích.
Dále se podceňují nápoje, jejich energetické hodnoty, mnohdy například pijeme ochucené vody a minerálky, limonády nebo alkohol a neuvědomujeme si, že je to z pohledu příjmu stejné, nebo spíše horší než jídlo.
Příčiny tloustnutí spočívají také v režimu. Například mladí lidé založí rodinu, přestanou mít čas a energii na své aktivity, jsou víc doma, kde je mlsání po ruce, a pomalu, třeba nenápadně nabírají. A najednou je to deset, dvacet kilogramů navíc…
Časté chyby ve zkratce jsou tedy podle expertů v tom, že jíme nepravidelně, nárazově, energeticky příliš vydatné potraviny a nemáme čas je vydat pohybem.
ČLÁNKY DO MAILU