Muž středního věku hovořil o svých životních selháních. Tvrdil: „Vím, proč tomu tak je. Byl jsem v dětství sexuálně zneužívaný. To mi vzalo životní jistotu i elán.“ Několik dní poté navštívila psychologa dáma hovořící o svých trápeních. Glosovala je: „Vím, proč tomu tak je. Byla jsem v dětství sexuálně zneužívaná.“
Ti dva o sobě nevěděli a zřejmě se nikdy nesetkali. Šlo o vrstevníky mladšího středního věku. Zhruba třicet let ono strašné tajemství neznali, a tudíž je ani netrápilo. Oči, přesněji řečeno paměť, jim otevřel jistý rádoby psychoterapeut. Vystupoval velmi přesvědčivě. Více dobrého se o něm říci nedalo. Proč mu uvěřili? Vysvětlení nabízí fenomén, k jehož pochopení si zkuste vyplnit následující dotazník:
Poznejte sami sebe
Na dvanáct položek následujícího dotazníku můžete odpovědět buď ano – souhlasím, nebo ne – nesouhlasím. Počet souhlasů zaznamenejte.
- Chcete, aby vás druzí lidé měli rádi a obdivovali vás.
- Jste k sobě spíše kritičtí.
- Mnohé ze svých schopností jste nevyužili ve svůj prospěch.
- Nejste bez chyb, ale máte dobré stránky.
- Navenek možná působíte jako disciplinovaní a sebekontrolující se, ale občas je to jen zdání a míváte různé pochyby.
- Občas si nejste jisti, zda jste se rozhodli správně, nebo jste udělali správnou věc.
- Do určité míry jste nespokojení, když jste omezováni zákazy.
- Ceníte si toho, že jste nezávislí ve svém myšlení a nepřejímáte tvrzení druhých bez dostatečných důvodů, argumentů a důkazů.
- Mnohdy není rozumné být příliš upřímní, a tak odhalit druhým, co si myslíte.
- Občas jste extrovertní, přátelští a společenští, zatímco jindy jste introvertní, ostražití a rezervovaní.
- Někdy chcete něco, co není reálné mít či dokázat.
- Jedním z důležitých cílů v životě je pocit bezpečí.
Počet souhlasů je …
Souhlasili jste s většinou položek? Pak by vás mohlo zajímat, že se jedná o jev popsaný v učebnicích psychologie.
Forerův efekt
Po drobných, jen stylistických úpravách je totiž výše použit dotazník Bertrama R. Forera z roku 1949. Jeho význam v rámci sebepoznání není zřejmý na první pohled. Nejde ani tak o poznávání několika osobnostních rysů. Při jeho administraci se totiž předpokládá, že všichni respondenti většinou odpoví kladně. Jde o ilustraci ke zjištění, že lidé mají sklon souhlasit se zevšeobecňujícími popisy. Takovými, jež mohou vystihnout takřka každého. Čím obecněji a atraktivněji se o něčem zmíníte, tím je větší pravděpodobnost, že posluchače zaujmete. Zároveň zvyšujete pravděpodobnost, že to naslouchající vezme za své. Zdá se, jako byste tím vytvořili jakési schéma. Do něho dotyčný projikuje („promítá“) soudy, jež jeho obsah potvrdí.
Jako synonymum se zde někdy používá název Barnumský efekt. Jméno mu nedal vědec, leč umělec z cirkusové branže. Ve svém šapitó chtěl vždy mít „pro každého něco“.
Forerův (Barnumský) efekt
- Jev popsal B. R. Forer na základě experimentu, kdy studentům navrhl, že jim vypracuje osobní posudek a požádal je, aby přesnost posudku zhodnotili stupnicí od 1 (nejméně přesné) do 5 (nejpřesnější). Průměrná známka byla 4,3. Studenti posudky považovali za přesné, odpovídající dokonale jejich osobě. Ve skutečnosti všichni dostali jeden a tentýž posudek, který navíc opsal z astrologického horoskopu. Podobný pokus byl se stejným výsledkem proveden opakovaně.
- Tento efekt hojně využívají věštci, astrologové, senzibilové ad., kteří formulují své hodnocení nebo proroctví neurčitě, ale tak, že vedle několika negativních vlastností obsahuje škálu vlastností pozitivních, z nichž se vždy některá na klienta hodí. S efektem pracují i některé vědecké metody.
Efekt nadprůměrného řidiče
Pozitivní charakteristiky o sobě samém jsou obvykle přijímány snadněji než ty opačné. Objevuje se zde něco na způsob „efektu nadprůměrného řidiče“. Lidé ovládající nějakou dovednost mívají sklon považovat se za nadprůměrně této dovednosti znalé. Svět plný „nadprůměrných“ by ovšem popíral zásady tzv. normálního rozdělení dle Gaussovy křivky. Nejvíce je průměrných.
Žert o tom, že každý psychoanalytik zjistí u pacienta sexuální zneužívání v dětství, neb není člověka, jenž maličký nedostal pusu na prdelku, má až mrazivou souvislost s Forerovým efektem. Některé seznamy příznaků a následků sexuálního zneužívání dokázaly „přesvědčit“ labilnější a sugestibilní osoby o tom, že popisují jejich prožitky. Samozřejmě zde bylo „podezření otcem myšlenky“.
V obdobných sférách působí mimo jiné Dunning-Krugerův efekt: zjednodušeně řečeno – člověk, který o problematice mnohé ví, mívá sklon vnímat složitost a nejednoznačnost celé situace. Své znalosti spíše podceňuje. Řečeno s klasikem: „ví, že nic neví“.
Diletant s povrchními znalostmi naopak své vědomosti a schopnost problém vyřešit přeceňuje. Tudíž čím méně (seriózních) znalostí, tím více je suverenity v úsudcích. Zde může být „přání otcem myšlenky“.
Ustanovka aneb Klameme sami sebe
Ustanovka je ruské slovo, jehož českým ekvivalentem je zaměřenost. Druhdy patřilo do slangu příslušníků StB. To ve smyslu „zaměřit trestnou činnost a získat informace týkající se pachatele“.
V psychologii měla ustanovka s tajnou policií do jisté míry též něco společného. Šlo o problematiku, kterou měli povolenu zkoumat gruzínští psychologové po celou dobu poroby jejich země v rámci SSSR. Neradno bylo věnovat se něčemu jinému. Čekisté bděli. Všechno zlé je k něčemu dobré. Ustanovka byla prozkoumána do největších podrobností. Skutečně existuje bez ohledu na věk, pohlaví, nuance prostředí. Platí, že prostředí nemusí vyvolávat chování přímo, ale působí na subjekt a mění jeho vnímání vyvoláním ustanovky – zaměřenosti na určité chování a podněty.
Chování na základě ustanovky vzniká na dvou rovinách, jež se střídají. V jednom případě ustanovka vzniká na základě aktuální potřeby a reálné situace, ve druhé rovině si člověk ustanovku vypracuje na úrovni objektivizace, podmíněné vnímáním, myšlením a vůlí. Zmíněné dvě úrovně se stále střídají.
Liší se fixovaná ustanovka – je upevněná opakováním a významností podnětu pro danou osobu. Druhou možností je dispoziční ustanovka – ta je dána svérázem, osobitostí člověka. Transakční analytik by řekl, že se zaměřujeme na podněty, jež pomáhají naplnit náš životní scénář. Dodal by, že někdo má tendenci sbírat zlaté žetony (kladné zážitky), jiný si tvoří sbírku žetonů černých.
Výchozí pokus fixované ustanovky pracuje s dvěma koulemi stejné konzistence a rozdílné hmotnosti. Zkoumaná osoba má zavázané oči. Experimentátor jí podá dejme tomu do pravé ruky těžší kouli a do levé ruky kouli lehčí. Zkoumaná osoba to komentuje: „Pravá těžší, levá lehčí.“ Po určitém počtu opakování psycholog koule vymění. Do pravé ruky podává kouli lehčí a do levé těžší. Zkoumaná osoba změnu nepostřehne. I lehčí kouli vnímá díky již vypracované zaměřenosti jako těžší. Obdobně zde těžší akceptuje jako lehčí.
Jako student jsem se s ustanovkou seznámil přímo u zdroje – na univerzitě v Tbilisi. Tenkrát mi připadala jako sice zajímavá, ale přece jen hříčka. Při práci v poradenství jsem si na ustanovku mnohokrát vzpomněl. Vypracovat ustanovku je mnohem snazší než ji odstranit. Když jednou „ustanovíte“ vůči partnerovi, rodičům, příbuzným, ale třeba i v zaměstnání určitý postoj, mění se jen velmi těžko. Zejména je obtížná změna k lepšímu.
Jde vždy o formu sebeklamu. Výrazněji se projevuje v stresových situacích.
ČLÁNKY DO MAILU