Občas se stává, že dítko – nejen školou povinné – nechce jít k psychologovi, byť by to bylo třeba. Může se stydět, mít strach, může se domnívat, že z něj dotyčný „udělá blázna“. Rodičům doporučím, aby potomkovi řekli, že je chytrý – nadanější než odpovídá školnímu prospěchu. Psycholog to zjistí. Návštěva pak je bez problémů. Výsledky testů inteligence prezentuji řekněme optimisticky.
Je-li ale možno mluvit o intelektu nadprůměrném, nebo dokonce výrazně nadprůměrném, evidentní radost mají i „drsní“ pubescenti či adolescenti. S pravděpodobností blížící se jistotě lze předpokládat, že zmíněná informace působí zjevně velmi kladně na matky. To, co vidím, bych charakterizoval slovy: „Její tvář rozkvetla štěstím.“ Otcové v tomto případě přímo nekvetou. Radost je méně nápadná a mimika včetně pokývání hlavou sděluje: „Ano, já to věděl, je přece po mně.“
Malé opakování toho, co pravděpodobně víte o IQ
Intelekt bývá vyjadřován inteligenčním kvocientem (IQ). Jde o skóre vyjadřující výkon v testu inteligence ve srovnání s ostatní populací daného věku. Vzorec vytvořil německý psycholog William Stern. Jde o poměr mezi tzv. mentálním a chronologickým věkem násobený stem. Toto pojetí znevýhodňovalo starší osoby. Dnes se proto srovnává dosažená úroveň výkonu s průměrným výkonem odpovídající skupiny osob.
Průměrná hodnota IQ je 100. O tzv. pásmu průměru se hovoří v rozmezí 90–110 (někdy 85–115). Vejde se do něj takřka 70 % osob. Hodnoty mezi 115–130 bývají zjištěny u 13 %, ještě vyšší pak již jen u 2 %. V souladu s tvarem Gaussovy křivky mají pak obdobně 2 % populace – na opačné straně Gaussova rozložení – méně než 70. Zde lze hovořit o mentální retardaci. I její úroveň je rozdílná. Původně se hovořilo o debilitě, imbecilitě a idiocii. Označení ovšem zlidověla coby nadávky. Dnes s vytříbeným jemnocitem lze hovořit o lehké mentální retardaci pro pásmo pokrývající rozsah od 69 do 50. Pod padesátkou do 35 najdete střední mentální retardaci. Ještě níže je těžká retardace (od 34 do 20). Pod dvacítkou lze zmínit mentální retardaci hlubokou.
Více informací než z pouhého čísla lze získat popisem toho, co zkoumaná osoba dokáže, a naopak, kde již nestačí.
Slovo inteligence pochází z latinského inter-legere, což značí rozlišovat, poznávat, chápat…
Intelekt a jeho využitelnost lze přirovnat ke džbánu. Můžete mít velký džbán a v něm jen trochu vody. Je možné mít menší – po okraj naplněný – džbán. Ale není to tak jednoduché…
Nenahraditelná sbírka džbánů
Slovo inteligence pochází z latinského inter-legere, což značí rozlišovat, poznávat, chápat. S obrazem jednoho džbánku „na inteligenci“, díky níž budeme „poznávat, rozlišovat, chápat“, nevystačíme. Přinejmenším „džbánků“ máme k dispozici několik a rozdílných objemů.
Namátkou L. L.Thurstone v polovině minulého století popsal sedm nezávislých intelektových schopností.
Intelektové schopnosti
podle L. L. Thurstona
- schopnost chápat význam různých slov,
- induktivní usuzování (schopnost nalézt obecné pravidlo na základě jednotlivých případů),
- rychlost vnímání (schopnost rychle vnímat detaily a všímat si podobností a rozdílů),
- číselné schopnosti (schopnost provádět výpočty, řešit jednoduché matematické úlohy),
- verbální fluence (schopnost rychle uvažovat o slovech),
- asociační paměť (projevuje se především kvalitou vybavování dříve prezentovaných verbálních nebo zrakových podnětů),
- prostorová vizualizace (schopnost vytvářet zrakové představy).
Charles Spearman vyděluje jeden obecný faktor „g“ (general), který považoval za „hlavní mentální energii“, a jeden nebo více specifických faktorů „s“, které zodpovídají za výkon jednotlivců v testech inteligence. Faktor „g“ se pak projevuje v různých úlohách, zatímco faktor „s“ měří specifické testy a subtesty. Faktor „g“ je zahrnut v deduktivním usuzování a je úzce spjat s rychlostí mentálních dovedností. Ty představují aspekt tvůrčí schopnosti spíše než aspekt reprodukční.
Do třetice Cattelův a Hornův gf-gc model vyčleňuje dva intelektové faktory. Jedná se o fluidní (gf) a krystalickou (gc) inteligenci. Fluidní inteligence je vrozená a dosahuje vrcholu okolo dvaceti let, s věkem se zhoršuje. Zahrnuje rychlost myšlení, krátkodobou paměť či usuzování. Krystalická inteligence je naučená a představuje aplikaci znalostí a dovedností na známém materiálu. Ta se během dětství zlepšuje, v dospělosti stagnuje, nebo se mírně zhoršuje. Úbytek fluidní inteligence může být kompenzován expertními schopnostmi. Ty se zlepšují praxí a dosahují vrcholu až po čtyřicátém roce věku.
Inteligence v daném sociálním prostředí
Opravdovou revoluci mezi teoriemi způsobily ty, jež zdůraznily schopnost využití inteligence v daném sociálním prostředí. Chybička se zákonitě vloudí, neuvědomíme-li si následující: co je vnímáno v jedné kultuře jako inteligentní, nemusí zdaleka znamenat inteligentní v kultuře jiné. Zastánci sociálních teorií tvrdí, že vše záleží na schopnosti přiměřených reakcí v daném sociálním světě.
S IQ to není nijak jednoduché. Jeho hodnota sama o sobě nemusí hrát v životě podstatnou roli, nesvědčí o charakteru ani nezajistí např. dobré studijní výsledky
Malou a zcela neúplnou exkurzi uzavřeme Sternbergovou trojúhelníkovou teorií. Vzájemně propojený obrazec intelektu tu tvoří tři složky inteligence:
Třísložková teorie inteligence
podle Roberta Sternberga
- analytická inteligence – je inteligence, která odkazuje na schopnost řešení problémů, efektivního zpracování informací.
- kreativní inteligence – díky této inteligenci jsme schopni využít již existujících zkušeností, vědomostí a schopností k úspěšnému a efektivnímu zvládání nových a neobvyklých situací.
- praktická inteligence – umožňuje využívat vědomostí a zkušeností získaných v minulosti k adaptování, formování a přetvařování našeho prostředí. Ti, kteří mají vysokou praktickou inteligenci, jsou schopni identifikovat faktory, kterých je zapotřebí k dosažení úspěchu, a jsou dobří v přizpůsobování se či měnění vlastního prostředí za účelem dosažení svých předem stanovených cílů.
Jsme čím dál chytřejší?
Průměrné hodnoty IQ ve společnosti neustále stoupají, přibližně o tři body za deset let. Ne všechny součásti inteligenčních škál však zaznamenávají růst, některé zůstávají s přibližně totožnou hodnotou po desítky let, říká tzv. Flynnův efekt. Není jasné, čím je tento fenomén podporován.
Mezi „plusovými vlivy“ se objevuje ledacos od lepší výživy, kvalitnější výuky na školách až po větší informovanost o tom, jak pracovat s testy.
Abychom nezpychli, objevily se ovšem i teorie opačné. Podle nich sice pomalu, ale přesto průměr IQ klesá. Jisté je, že dost záleží na typu úlohy a věku respondentů.
Úkoly, které pracovaly s číselnými symboly, nejlépe řešili dvacetiletí, pracovní paměť měli nejlepší lidé od 25 do 35, schopnost rozeznávat emoce druhých vrcholila ve 48 letech. Slovní zásoba se s věkem zlepšuje. Dle některých autorů nejen do šedesátky, ale i do sedmdesáti.
Proč znát IQ svých potomků
Optimista řekne: „Abychom měli radost, jak jsou to chytré děti.“
Realista porovná požadavky na školní úspěšnost s možnostmi dítka. Ví, že velmi nadané, jakož i naopak i ty méně nadané ve škole zlobí.
Přihlíží i ke genderu. Při stejné výši intelektu mívají dívky lepší školní výsledky než kluci.
Do třetice máme znát míru nadání přinejmenším proto, abychom rozvíjeli ten typ intelektu, jímž je potomek obdařen relativně nejvíc.
Co nejjednodušeji řečeno – jde o rozdíly v inteligenci abstraktní, sociální a emoční.
Realistický pesimista dodá: „Intelekt… No dobře.“ Ale jsou tu ještě navíc mimointelektové příčiny (ne)prospěchu. O těch ale někdy příště.
ČLÁNKY DO MAILU