Pohané jsou lidi, kteří věří ve víc bohů, jde o tzv. polyteismus. Nevím, proč křesťani tohle nechtějí chápat a používají slovo pohan jako synonymum pro bezvěrce. To jen tak na úvod.
Proč dnes lidi nechtějí dělat pohřební obřady a nechtějí si domů odnést ani popel? Ať už se na mrtvolu díváte z pohledu ateistického či křesťanského, stále je to jen prázdná schránka, tedy nic. Proč křesťani očekávají, že bude každý sdílet jejich hodnotový systém? (např. mít smuteční/svatební obřad). Když o to někdo nestojí, proč se na něj díváte jako na někoho, kdo je špatný člověk? Já nechci žádnou teatrální svatbu, ani žádný teatrální pohřeb, jsem proto špatný? Jistě že ne.
Na rituálech nikdy nebylo a nikdy nebude žádné spojení fyzična s duchovnem. Žádné duchovno totiž neexistuje. Lidé tradice udržovali a udržují, ale ne pro nějaké spirituální důvody. Člověk v rituálech nacházel a nachází (falešný) pocit jistoty (že je rituál neměnný) a sounáležitosti (když se rituálu účastní vícero lidí).
Myslím si, že základní problém autora článku je jeho víra v boha, pro kterou nedokáže pro jeden strom vidět les. Až se od boha oprostí, jistě svět kolem sebe pochopí lépe.
Oba (Vy a autor) máte svým způsobem pravdu. Váš příspěvek zajímavě (alespoň pro mě) ilustruje, proč se někteří lidé chovají tak, jak píše autor. Nezapomínejte na to, že celá evropská společnost je (ať už chcete nebo ne) postavena na křesťanských kořenech. Osobně mě docela překvapuje, jak se někteří lidé od tohoto dědictví oprostili. Ale rozhodně Vám váš názor neberu.
Malá úvaha mimo: že lidé ztrácí úctu k mrtvým, to není zase až taková novinka. Ale upřímně se mi hnusí, jak lidé ztrácejí úctu ke "skoromrtvým". Já bych nikdy své rodiče "neuklidil" do domova důchodců (a možná se na ně párkrát za rok přijel podívat). Docela by mne zajímalo, jak to vidíte ze svého úhlu pohledu. (Rozhodně to neberte jako nějakou provokaci, prostě mě zajímá Váš názor. Sám jsem křesťan, takže "nevidím les".)
No tak zrovna v poslednich letech investujeme do pecovani o "skoromrtve" daleko vice casu nez drive. Vice nez polovina z nasich mezd jde prave do socialnich sluzeb a na zdravotnictvi a z toho jdou penize prevazne na starost o "skoromrtve" a to jak ve forme duchodu, pecovatelskych domu a sluzeb tak take o prodluzovani zivota techto "skoromrtvych" pomoci draha mediciny.
--
Jediny zasadni rozdil je v tom, ze dnes je pece o "skoromrtve" prevazne kolektivni a ne individualni zalezitosti. Ale za to muze nase socialni soudrznost, ktera bere jednotlivci osobni zodpovednost a prenasi ji na spolecnsot v zajmu socialni spravedlnosti.
Se sociálními službami máte asi pravdu, ale je otázka, kolik peněz jde zrovna do péče o seniory a jak ta péče vypadá (alespoň pro mne je velký rozdíl mezi domovem důchodců a hospicem, a hospicy moc peněz nedostávají).
To se sociální soudržností je zajímavý názor, mě by to nenapadlo. Ale osobně v tom vidím spíš určitou pohodlnost (tedy že se zodpovědnosti zbavujeme dobrovolně, ne že nám ji někdo bere). Přiznejme si to, umírání většinou není nic hezkého, a tím, že staré "uklidíme" do nemocnic nebo domovů, se od něj pěkně vzdálíme. Babička mi říkala, že dřív, když se běžně umíralo doma, získala už jako dítě první zkušenost se smrtí a že to změnilo její pohled na svět.
"Pohané jsou lidi, kteří věří ve víc bohů, jde o tzv. polyteismus."
Pohané mohou být monoteisty, polyteisty, duo-teisty, panteisty, anebo i pochybovači o tom, jestli vůbec nějaké božstvo existuje. Viz:
http://www.vitalia.cz/clanky/interview-s-carodejnici/
"Nevím, proč křesťani tohle nechtějí chápat a používají slovo pohan jako synonymum pro bezvěrce"
V článku ale oba termíny důsledně rozlišuju. Pohané jsou ti, kdo slavit uměli, na rozdíl od ateistů.
" Proč křesťani očekávají, že bude každý sdílet jejich hodnotový systém?"
Článek ale není o křesťanských, ale o jistých obecně lidských hodnotách, v nichž bohužel nejvíce selhávají právě ateisté. Vemte si člověka z jakékoliv jiné kultury, než je ta moderní ateistická, a řekněte mu o společnosti, kde se svatby a pohřby apod. odbývají podobně jako u nás. Považoval by takovou kulturu za nesmírně barbarskou. A to včetně neandertálců a pravěkých lidí, kteří podle některých vědců začali poprvé projevovat své lidství právě tehdy, když začali své mrtvé pietně pohřbívat.
křesťanského, stále je to jen prázdná schránka, tedy nic."
Jenomže ta schránka kdysi v sobě nesla lidskou bytost, v křesťanském pojetí duši.
"např. mít smuteční/svatební obřad). Když o to někdo nestojí, proč se na něj díváte jako na někoho, kdo je špatný člověk?"
"Ať už se na mrtvolu díváte z pohledu ateistického či
A jak víte, že zesnulý člověk si nepřál mít důstojný pohřeb? Pokud by se předem vyslovil, že chce mít kremaci bez obřadu a jeho blízcí se neobtěžovali vyzvednout ani jeho popel, je to něco jiného. Ale kolik lidí by tohle opravdu chtělo? Aby jim jejich děti takto odbyly pohřeb?
"Na rituálech nikdy nebylo a nikdy nebude žádné spojení fyzična s duchovnem. Žádné duchovno totiž neexistuje."
To je věc názoru a debaty na toto téma nevedou nikam.
"Lidé tradice udržovali a udržují, ale ne pro nějaké spirituální důvody."
Většina tradic vznikla právě z náboženských, tedy spirituálních důvodů. A z podobných důvodů je taky dlouho zachovávaly, dokud se neztratil jejich obsah a nezůstala jen forma. Popírat to je totéž jako tvrdit, že kostely se stavěly, aby se z nich jednou staly kulturní památky.
"Člověk v rituálech nacházel a nachází (falešný) pocit jistoty (že je rituál neměnný) a sounáležitosti (když se rituálu účastní vícero lidí)."
Rituály existovaly a existují v každé kultuře a je to něco, co se hluboce dotýká lidské přirozenosti a jejich hlubších rovin. Rituály, to je celá věda a nelze ji odbýt takovými zjednodušenými výklady.
"Já nechci žádnou teatrální svatbu, ani žádný teatrální pohřeb, jsem proto špatný?"
Nemusí být teatrální, ale určitě by měl být aspoň nějaký. Není proto špatný, ale určitě se tím stává odcizený. Své přirozené lidské podstatě.
"Až se od boha oprostí, jistě svět kolem sebe pochopí lépe."
To znamená, že pak uvidím svět natolik prázdný a život natolik banální, že v něm ani nebude co slavit?
> Na rituálech nikdy nebylo a nikdy nebude žádné spojení fyzična s duchovnem.
Predevsim je treba urcit o jake ritualy jde. Je jich mnoho druhu.
Pokud jde o tzv. ritualy prechodu (rites of passage), jejich ucelem je zanechat otisk (v sanskritu 'samskaara') v psychice osoby, ktera ritual prodelava, aby si uvedomila - a s ni i ostatni ucastnici ritualu - vyznamny meznik na zivotni pouti vetsinou spojeny se zmenou zivotni role, kterou ji samskaara pomaha lepe prijmout.