Jedna ze základních ortodoxních ekonomických pouček praví, že sdružování menších podnikatelských subjektů do větších celků je výhodné, neboť se tím mohou snížit náklady. Na logistiku nebo marketing, ale také přímo na vlastní produkci. V oblasti výroby potravin, pakliže mluvíme o produkci selských (farmářských) výrobků, ale nemusí být výsledkem integrací a koncentrací vždy jen ekonomický prospěch. Naopak se takovými kroky zvyšuje riziko určité unifikace, tedy ztráta nebo omezení jedinečnosti a identity, což je ovšem to nejcennější, co selské a farmářské potraviny poskytují.
Sedlák, kravka, idylka…
Že jsou přitom regionální potraviny a zemědělské produkty s jasně dohledatelným původem od menších chovatelů a pěstitelů dobrou značkou, si stále více všímají také zástupci velkého byznysu. Na mnoha průmyslově vyráběných potravinách tak mohou nakupující spatřit zcela neprůmyslové obrázky idylické krajiny, drobného hospodáře nebo atmosféru malovýroby téměř z dob před sto lety. Je to poměrně často používaný marketingový nástroj, dle mne na hranici klamání spotřebitele (připomeňme si loňské pozdvižení kolem Ježkova statku).
Ale budiž, idylické obrázky mohou třeba posloužit k reálné návštěvě farem a farmářů, a přispět tak k růstu odbytu jejich produktů.
Kdo platí, ten poroučí
Možná i to je cílem nedávno prezentovaného projektu společnosti Brno Investment Group, kterou vlastní spolumajitel poradenské firmy Partners Petr Borkovec a která hodlá investovat do malých výrobců kvalitních potravin. Kardinální otázkou ale je, zdali se tak s pověstnou vaničkou nevylije i dítě. Menší výrobci potravin samozřejmě mají vůči těm větším jistou nevýhodu v nižším kapitálovém vybavení, takže investice se hodí. Jenže – kdo platí, také poroučí a stanovuje pravidla hry. A právě to může být problém. Zejména, když jde o nezemědělského investora, jehož cílem je prostě – byznys.
Je nepochybně na úvaze příslušných výrobců, zdali se chtějí do integračních projektů zapojovat. Pokud ale ano – a nic proti tomu, měla by taková aktivita vycházet z vlastních rozhodnutí na bázi dobrovolnosti, a ne na základě vnějších iniciativ na základě nabízeného kapitálu.
Snadno se totiž může stát, že začnou postupně oblékat stejný kabát, čímž se ztratí v unifikované anonymitě mnoha dalších účastníků na tuzemském potravinářském trhu. Nepochybně v takových případech záleží na osvícenosti investora, z mnoha zkušeností i z jiných oborů lze ale doložit, že vstup velkého kapitálu do malého podnikání dokáže identitu malých nenávratně zničit.
Mapu malých producentů potravin vytvářejí – biologové
O poznání záslužnější aktivitou vedenou stejným deklarovaným cílem – pomoci v orientaci spotřebitelů v tom, kde lze selské a farmářské produkty koupit, prezentovali nedávno také zástupci Ústavu biologie obratlovců ve Studenci. Ti vytvářejí mapu regionálních producentů potravin jakožto nástroj k budování regionálního patriotismu. Základní myšlenkou je pak teze, podle níž patriotismus přispívá ke zlepšení vztahu člověka ke krajině a přírodě. To je pravda a je to i logické, přesto se zdá trochu nepřirozené, že mapu malých producentů potravin vytvářejí biologové. Zvláště za situace, kdy existují projekty jako „Najdi si svého farmáře“, selské a farmářské slavnosti, farmářské trhy (najděte si trh v katalogu farmářských trhů celé ČR) nebo celá řada projektů producentů biopotravin.
Uvedené aktivity každopádně dokládají rostoucí zájem veřejnosti o neprůmyslovou produkci českých potravin a zemědělských komodit, což je pozitivní a žádoucí. Pro příslušné výrobce ale tento trend také znamená výzvu, kterou lze charakterizovat nejspíše jako „nenechte si svou poctivě budovanou image ukrást“.
Malovýroba potravin není ani náhodou jen a pouze o ekonomickém profitu, ale mnohem více o jedinečnosti regionu, jedinečnosti samotných produktů, o příspěvku k lokální zaměstnanosti, místní turistické atraktivitě a společenskému životu. Nositeli těchto důležitých hodnot nemůže být nikdy nikdo jiný, než ti, kteří jsou přímo v epicentru dění, na vesnici nebo na farmě. Nezapomínejme na to.
ČLÁNKY DO MAILU