To o tom, že výdaje spojené s darováním patří do péče hrazené pojišťovnamy jsem našla v Zákoně o veřejném zdravotním pojištění: Hrazené služby: d) odběr krve a odběr tkání, buněk a orgánů určených k transplantaci a nezbytné nakládání s nimi (uchovávání, skladování, zpracování a vyšetření), (Zdroj: http://zakony.centrum.cz/zakon-o-verejnem-zdravotnim-pojisteni/cast-5). Divila jsem se, že by si nákladu musel platit dárce sám...
To jsou blánoly jak má být. tělo je moje a nikoho jiného a co s ním udělý ám ja moje věs c a ne státu nebo někoho mouf drého. To znamená, že Palach a Zajíc byly podle výkladu "odborníků" na to s co je a není moje, zločinci, protože spáchali něco, co se státu nelíbí... A na to studovali několik let vysob ké školy? se podt bat na hlavě a přemýšlet ... A ne říkat zavádějící bludy. Když budu chtít prodat ledvinu tak jí zkrátka prodám a basta. Je to můj majetek a moje soukromá záležitost a nikoli starost státi nebo dokonce Bruselu.
A proto fandím této dáme (Nancy Scheperová-Hughesová) a plně s ní souhlasím.
Férová cena za prodej vlastní ledviny: 50 tisíc dolarů
Vlastníme svá těla a jejich orgány? Můžeme se levně rozprodat, nebo má být tato oblast regulována? Na tyto otázky se pokouší v rozhovoru odpovědět profesorka antropologie z Kalifornské univerzity v Berkeley Nancy Scheperová-Hughesová.