Prof. Papežová: Posedlost zdravou výživou vede až k poruše příjmu potravy

Profesorka Hana Papežová se poruchám potravy věnuje téměř třicet let, a to na specializované jednotce Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jedná se o vůbec první jednotku ve střední Evropě. Spolupracují zde s odborníky z celého světa, zavádějí nové léčebné postupy, věnují se výzkumu a ověřování účinnosti léčby.

Mimo jiné se také setkávají s restriktivními formami poruch příjmu potravy. ARFID (vyhýbavá a restriktivní porucha příjmu potravy) se týká dětské populace, nicméně její vývoj může být proměnlivý a v různých pozměněných formách může přecházet až do dospělosti.

Co je to restriktivní porucha příjmu potravy? Jde o nově objevenou a pojmenovanou poruchu příjmu potravy, nebo je pouze méně známá?

Restriktivní je obecně označení jedné formy anorektické symptomatiky (příznaků). Znamená, že anorektické symptomy spočívají pouze ve snížení příjmu potravy, jejího množství i druhů.

U onemocnění chybí rysy druhého podtypu mentální anorexie, který je nazýván purgativní; to znamená, že se jedinec snaží od kalorií získaných přejedením nebo zdánlivým přejedením zbavit – zvracením, látkami odvodňujícími organismus, konzumací množství projímadel a dalších zdraví poškozujících látek. (U anorektických pacientek jde často právě pouze o zdánlivé přejedení, kde pouhá konzumace normální porce je považována za přejedení.)

V nové americké klasifikaci (DSM 5) se objevuje „nová“ diagnóza: vyhýbavá a restriktivní porucha příjmu potravy (ARFID), která ale nahradila a rozšířila již v minulé klasifikaci existující poruchu příjmu potravy v raném dětství. V předchozí klasifikaci byla hůře definována a méně používána. V DSM 5 je popsána jako závažná restrikce příjmu potravy u dětí, která vede k ztrátě hmotnosti, omezenému růstu a nedostatečné výživě, kterou je nutné někdy podporovat parenterální výživou (pozn. umělá, náhradní výživa), a/nebo vede k sociální izolaci a neschopnosti jíst s ostatními. Je nutné ji posuzovat stejně jako mentální anorexii, protože může vést ke stejným zdravotním obtížím. Tato diagnóza nezahrnuje jedince, kteří nemají přístup k dostatečné stravě nebo je jejich hladovění spojeno s náboženskými rituály, ani ty nemocné, u kterých je již rozvinutá nespokojenost s vlastním tělem v rámci bulimie nebo anorexie a kde je restrikce projevem jiné duševní poruchy.

Jedná se o problém výhradně u dětí, nebo se nemoc může projevit i v dospělosti? Kdo je nejvíce ohrožen?

ARFID je kategorie zahrnující dětskou populaci, ale může přecházet v další formy poruch příjmu potravy, které přetrvávají do dospělosti.

U dospívajících je výskyt u chlapců vyšší než v dospělosti, kde se udává, že onemocní jeden až dva chlapci na deset dívek. Ale v posledních letech se zdá, že i u dospělých mužů problém narůstá, i když je více skrytý nebo má jiné formy (ideál krásy u mužů jsou výrazné svaly s minimálním obsahem tuku. Nebo je restrikce spojená s orientací na východní kultury).

Galerie: Chtějí být jako Ken a Barbie. Končí jako trosky

• 
• 
• 

Dalších 11 fotografií

Jak rozlišit, že jde pouze o vybíravost v jídle, a kdy už se jedná o restriktivní poruchu? 

Většinou jsou ke splnění diagnózy nutná všechna kritéria onemocnění (významně nízká tělesná hmotnost vzhledem k vývojové fázi dítěte a její následky). Někdy je nutné poradit se včas s odborníkem, když se objevují první následky restrikce – nejen zdravotní, ale i psychické, doma nebo ve škole (výše zmíněná izolace, neschopnost jíst s ostatními, porucha soustředění).

Jak se porucha projevuje, jaké může mít podoby? Jaké jsou typické příznaky, kterých by si mělo okolí všímat?

Je důležité vědět, že mnoho dětí zažije období, ve kterém změní své stravovací návyky a jen malé procento splní všechna kritéria pro diagnózu restriktivní poruchy. U některých pak ARFID přejde v jinou formu, nejčastěji anorexii. Někteří jedinci s mentální anorexií se pak plně zotaví po ojedinělé epizodě s projevy kolísavého vzorce nabírání a ztrácení na váze, ostatní zažívají chronický průběh, který trvá mnoho let. Odmítání jídla může být projevem i jiných psychických obtíží, například spojených s diagnózou autistického spektra.

Restriktivní formy jsou pacientkami velmi ceněny, přinášejí zpočátku zdání zlepšené kontroly nejen nad jídlem, ale i nad emocemi, životními situacemi a vztahy. Restriktivní formy ale přecházejí často v purgativní, nejčastěji ve zvracení a zneužívání projímadel, což je postiženými vnímáno jako trýznivá ztráta kontroly, často spojená s nárůstem hmotnosti a fobií z obezity.

Restriktivní a purgativní podtypy anorexie jsou obsaženy pouze v americké klasifikaci, ale u nás je používáme často v klinické praxi, protože právě kombinace výrazné podváhy posléze kombinované se zvracením jsou z hlediska průběhu nejnebezpečnější.

Co může být spouštěčem této poruchy?

Stačí, když někdo z rodiny z různých důvodů začne s dietami, mohou být způsobeny zdravotními problémy nebo dnešní nezdravou posedlostí zdravou výživou. Dítě chování napodobí a může dál vyhýbavé chování rozvíjet, zvláště když je doma kritická atmosféra zaměřená na výkon a zevnějšek (dítě je hodnoceno pouze podle výkonu ve škole, ve sportu apod.).

Jak postupujete při léčbě pacientů?

Léčba je komplexní a záleží na tom, v jakém stavu pacient přichází. Co nejdříve se svěřit odborníkovi má nejlepší výsledky. Konkrétní postoj, vedený klinickými doporučeními, která obsahují mnoho stránek, se přizpůsobí vývoji postiženého – jeho zralosti, postoji rodiny, délce trvání onemocnění. Samozřejmě jinak přistupujeme k někomu, kdo je v bezprostředním ohrožení života, a k tomu, kdo právě přestává jíst, protože se dozvěděl, že se rodiče rozvádějí…

Do jaké míry bývá léčba úspěšná? Existuje zde významné riziko recidivy poruchy? 

Včasná a odborná léčba má čtyřiceti až padesátiprocentní úspěšnost v úplném uzdravení, bohužel relapsy jsou popisovány až v polovině případů a jedna třetina postižených se neuzdraví úplně.

Existuje nějaká prevence? Jakých chyb se v souvislosti se stravováním rodiče dopouštějí?

Existuje mnoho preventivních programů, některé však mohou situaci ještě zhoršit! Nezdravá posedlost zdravou výživou a přílišné množství opatření zdánlivě snižujících riziko nezdravého stravování klade na děti nepřiměřené nároky, které nejsou schopny plnit a vedou k tajnému přejídání nebo k obavám z tloušťky, které vyústí ve fobii z jídla.

My zdůrazňujeme zdravý životní styl, včetně schopností zvládat životní úskalí a stresy jinak než prostřednictvím jídla, dodáváme informace o onemocnění na www.healthyandfree.cz v rámci primární prevence. Existují další preventivní opatření, která jsou zaměřena na udržení kvalitní remise (úzdravy), zamezení invalidizujícího průběhu (např. skupinová sezení s odborníkem, svépomocné skupiny).

Kdy doporučujete navštívit odborníka a kdy se rodiče k tomuto kroku zpravidla rozhodnou? Na koho se lze obrátit? 

Doba, kdy se rodiče obrátí na odborníka, je velmi rozdílná. Záleží na mnoha faktorech. Jak je rodič schopen vnímat potřeby a počínající obtíže dítěte (zvláště když sám má problémy s dietami nebo nevhodný postoj k jídlu), jaký je v rodině obecně postoj k jídlu a řešení problémů, jak se rodina obává stigmatizace v psychiatrii, jaké má postoje k otevřenému řešení problémů, zda se za obtíže stydí a cítí se provinile nebo problémy s pocity studu většinou skrývá.

První krok může být informace z internetu o onemocnění a léčbě (viz výše), většina odborných stránek nabízí i kontakty. Snažíme se zvýšit dostupnost kvalitní odborné péče, jako to známe ze světa, ale ne vždy je možné hned z kapacitních důvodů najít vhodnou formu léčby.

Co byste vzkázala čtenářům?

Poruchy příjmu potravy jsou závažné, někdy invalidizující a smrtelné onemocnění. Je třeba je brát vážně. Zdraví spočívá v rovnováze nejen příjmu a výdeje energie, je třeba nepodléhat extrémním postojům k jídlu, které jsou často vedeny ukrytými komerčními zájmy. Prevence spočívá nejen ve zdravém vztahu k jídlu, ale i v zdravém sebevědomí a vzájemných vztazích v rodině. Čím dříve se problémem budete zabývat, tím větší šanci máte na jeho vyřešení.

Prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.

Profesorka psychiatrie, od roku 1986 pracuje na Psychiatrické klinice 1. LF UK. V letech 1993–1995 získala zkušenosti v Nathan S. Kline Institutu, NYU, USA. Od roku 1989 se zabývá především poruchami příjmu potravy, výzkumem, výukou i klinickou praxí. Od roku 1998 vede Centrum pro poruchy příjmu potravy na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Je autorkou terapeutických vodítek pro léčbu poruch příjmu potravy, založila Sekci pro PPP České psychiatrické společnosti a Svépomocnou asociaci pro podporu pacientů i jejich rodinných příslušníků (nyní E-clinic). Iniciovala vznik specializovaného Denního stacionáře pro poruchy příjmu potravy. Podílí se na výuce našich i zahraničních postdoktorandských studentů, atestační přípravě lékařů a na psychoterapeutickém výcviku a supervizi v Rafael Institutu, Praha. Podporuje především realizaci komplexní léčby onemocnění, zlepšení interdisciplinární spolupráce, svépomocné aktivity pacientů i jejich rodin, rozvoj nových terapeutických přístupů (např. vícerodinná terapie, léčbu komorbidních onemocnění) a preventivních programů (nyní např. internetový preventivní program Healthyandfree.cz) v mezinárodní spolupráci.