Profesor Libor Vítek je lékař, klinický biochemik a odborný konzultant zejména v oblasti sportovní výživy. Podílí se na projektu Top Team Českého olympijského výboru, spolupracuje s řadou reprezentantů ČR, včetně medailistů z mistrovství světa a Olympijských her. Výživě ve sportu a zdravému pohybu se věnuje na webu Sportvitalpro.cz, publikuje, přednáší. O tom, co by sportující člověk měl jíst, aby si uchoval výkon i zdraví, ví Libor Vítek mnohé, a navíc má vše podloženo praxí a daty.
Potkali jsme se na nedávném Sympoziu sportovní medicíny, kde vzbudil ohlas svým příspěvkem na téma Přeceňovaná úloha bílkovin ve sportovní výživě. Nenechte se však mýlit, tato problematika se zdaleka netýká jen vrcholových sportovců, hranice mezi amatérským a profesionálním sportem se mnohdy stírají. I aktivní hobby sportovec by měl dbát na vhodný jídelníček a ani on by to neměl přehánět s příjmem proteinů, čehož je prof. Vítek často svědkem.
S čím se v praxi setkáváte, jak časté je ono přeceňování bílkovin a kde leží jeho kořeny?
Ve své praxi se běžně setkávám se sportovci, kteří nekriticky věří, že vysoký příjem bílkovin jim pomůže zvýšit sportovní výkonnost. Opírají se zejména o teoretické předpoklady – svaly jsou přece složeny zejména ze svalových bílkovin, a proto se musí dodávat. Pravdou ovšem je, že lidské tělo má jen omezenou schopnost bílkoviny z potravy pro tyto účely využít.
U běžné populace se doporučuje příjem 0,8 gramu na kilogram váhy denně. O kolik víc proteinů potřebuje sportovec a proč?
Podle doporučení odborných autorit v oboru sportovní medicíny se doporučuje pro vytrvalostní sporty 1–1,6 g/kg váhy, pro silové sporty pak 1,6–2 g/kg váhy. Tolerance k příjmu bílkovin je však značně individuální, pro některé sportovce jsou tyto hodnoty příliš vysoké, jiní tolerují vyšší příjem bez větších negativních dopadů.
Kde v tomto směru (výživy a příjmu bílkovin) leží hranice mezi amatérským a vrcholovým sportovcem? Podle čeho se má řídit třeba aktivní hobby běžec nebo sportující junior – např. fotbalista nebo florbalista?
Vše by se mělo řídit objemem a intenzitou tréninku. Je řada amatérských sportovců, kteří sportují více než mnozí profesionální sportovci, jejich jídelníček by měl pak samozřejmě odpovídat doporučením pro vrcholové sportovce. Na typu sportu samozřejmě také záleží, stejně tak jako na individuálních fyzických a antropometrických parametrech (jsou sportovci, kteří mají rezervy v objemu svalové hmoty).
O projektu Top Team
Dlouhodobý koncepční projekt je zaměřen na podporu nejlepších českých sportovců a talentů v olympijských sportech a disciplínách. Ve sportu často ovlivňují úspěch ty nejmenší detaily, proto je cílem projektu Top Team zajistit sportovcům finanční, servisní, ale také lékařské a vědecké zázemí srovnatelné se světem, které jim pomůže ke špičkovým výkonům.
Některá doporučení mluví až o 4 g bílkovin na kilo a den, podle vás je to už příliš? Slyšela jsem např. názor, že organismus se adaptuje…
Žádná doporučení odborných autorit nejdou přes 2 g/kg váhy, nicméně v různých médiích se objevují i tato nepodložená data. Organismus se na vysoký příjem bílkovin skutečně adaptuje, nikoli však zvýšeným budováním svalové hmoty, ale zvýšením odbourávání bílkovin v játrech a zvýšením vylučování odpadních produktů (zejména močoviny) ledvinami. V konečném důsledku dochází k přetěžování jater, ledvin i oběhového systému, což jsou samozřejmě jevy zcela nežádoucí.
Přemíra bílkovin tedy vyloženě škodí? Jak si s ní tělo poradí?
Ano. Sportovci mívají vyšší koncentrace močoviny (urey) v krvi (která bývá považována za marker únavového syndromu), někteří i zvýšené jaterní testy. Zvýšený průtok krve ledvinami je negativním prognostickým parametrem budoucího onemocnění ledvin, na vysokobílkovinné stravě může docházet i ke zvýšenému odpadu vápníku močí.
Co říkáte na různé diety založené na zvýšeném příjmu proteinů, resp. na jejich praktikování mezi sportovci? Jedná se o diety původně určené k redukci hmotnosti, mohou jim být vůbec k něčemu dobré?
Jak vyplývá z toho, co jsem řekl, pro takové diety není žádný důvod.
Rostlinné, nebo živočišné bílkoviny? Měli bychom mít obojí
Je důležité, zda máme ve své výživě rostlinné, nebo živočišné zdroje bílkovin?
Měli bychom mít oba zdroje bílkovin. Živočišné bílkoviny jsou obecně komplexnější a lépe dostupné z trávicího traktu, většinou je však jejich příjem zatížen současně vyšším příjmem (nasycených) tuků. To nehrozí u rostlinných bílkovin, jejichž kvalitativní vlastnosti jsou o něco horší. Správný přístup je tedy pestrý jídelníček zahrnující oba zdroje bílkovin.
Vystačí si sportovec s vyváženou stravou, nebo potřebuje doplňovat proteiny? A pokud doplňovat, jak a čím? Jsou tu různé nápoje, tyčinky, doplňky stravy…
Naprostá většina sportovců si skutečně vystačí jen s vyváženou a pestrou stravou.
Lze jednoduše vysvětlit, jaký je rozdíl mezi proteinovými doplňky a tzv. gainery? Umí s nimi sportovci správně zacházet, zvolit si vhodný typ pro své cíle?
Smysl mohou mít prakticky jen gainery, neboť bílkoviny v proteino-sacharidových nápojích zvyšují obnovu a regeneraci svalového glykogenu spotřebovaného během svalové činnosti.
Na Sympoziu sportovní medicíny jste zmiňoval také aminokyselinu methionin, který je známý spíše v souvislosti s výživou vlasů. Co má společného s výživou sportovců?
Aminokyselinu methionin jsem zmiňoval jako příklad aminokyseliny, jejíž příjem negativně ovlivňuje dlouhověkost i výskyt různých civilizačních nemocí. A také jako příklad toho, že bezhlavé užívání různých doplňků může mít dlouhodobé negativní důsledky.
S výživou sportovců toho methionin moc společného nemá, kromě toho, že je přirozeně součástí aminokyselinových směsí a je doporučován výrobci sportovních doplňků např. ke zlepšení spalování tuků a budování svalové hmoty.
Můžete pro naše čtenáře na závěr shrnout, k čemu může vést příliš nízký, či naopak příliš vysoký příjem bílkovin u běžného člověka a u sportovců? Setkal jste se s takovými případy?
Dlouhodobě nízký příjem bílkovin (proteinová malnutrice) může mít opravdu dalekosáhlé důsledky a vést i k metabolickému rozvratu a k úmrtí – s tím se však v našich podmínkách naštěstí již nesetkáváme.
Naopak důsledky vysokého příjmu bílkovin řeším se sportovci relativně často, rutinně u nich stanovuji jaterní a ledvinné funkce, stejně tak jako odpady dusíkatých metabolitů do moči s cílem optimalizovat jejich metabolismus a zvýšit sportovní výkonnost.
Prof. MUDr. Libor Vítek, Ph.D.
Vedoucí Hepatologické laboratoře Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky na 1. LF UK v Praze. Lékař-specialista na 4. interní klinice VFN a 1. LF UK v Praze. Odborník na sportovní výživu a stravu profesionálních sportovců, odborník na doplňky stravy a doping ve sportu. Spolupracuje s Českým olympijským výborem, stará se o výživu některých českých olympioniků. Více o sportovní výživě na webu www.sportvitalpro.cz.
ČLÁNKY DO MAILU