Profesor Flegr o toxoplasmóze: Nakažena je třetina naší populace

Toxoplasmóza je parazitární onemocnění často spojované s kočkami. Daleko častěji však k nákaze dojde konzumací špatně umyté kořenové zeleniny či nedostatečně teplotně upraveného masa, dále kontaktem se zahradní půdou bez použití ochranných rukavic a také nechráněným pohlavním stykem.

Prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc., zakladatel a vedoucí týmu Laboratoře evoluční biologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze a projektu Pokusní králíci. Zabývá se mj. vlivem parazita Toxoplasma gondii na lidskou psychiku.

Na otázky o toxoplasmóze odpovídá nejznámější český odborník na toto parazitární onemocnění, prof. Jaroslav Flegr.

Některé studie uvádějí, že toxoplasmóza mění chování lidí. Co je na tom pravdy a jak nemoc působí?

Toxoplasmóza mění chování lidí zcela určitě, ostatně jako v podstatě jakákoliv nemoc. V případě toxoplasmózy je zvláštní to, že zde byla tato schopnost prokázána už nejméně v padesáti studiích. Další důležitý rozdíl oproti jiným nemocem spočívá v tom, že se zde patrně nejedná pouze o vedlejší projevy onemocnění, ale o projevy cílené manipulace parazita Toxoplasma gondii chováním svého hostitele. Prvok toxoplasma se totiž potřebuje dostat z mezihostitele, kterým je jakýkoliv teplokrevný živočich, do definitivního hostitele, kterým je kočkovitá šelma. Řada změn v chování mezihostitele zde tedy směřuje k tomu, aby byla zvýšena pravděpodobnost přenosu parazita do definitivního hostitele, jednoduše řečeno, aby mezihostitele sežrala kočkovitá šelma.

Jaké jsou nejnovější poznatky z oblasti výzkumu toxoplasmózy, o čem se v současnosti polemizuje?

V současné době se ví, že prakticky všechny změny, které byly zjištěny v chování nakažených zvířat, je možno v té či oné podobě pozorovat i u nakažených lidí. Bylo například zjištěno, že nakažení muži považují pach silně naředěné moči kočky za atraktivnější než muži nenakažení. Tento jev známe již od roku 2000, kdy byl poprvé pozorován u nakažených hlodavců. Nakažení lidé jsou také pomalejší a dosahují horších výsledků v řadě výkonnostních testů. Vykazují i výrazné změny v psychice. Nakažení muži jsou podezřívavější, nakažené ženy naopak více důvěřivé, srdečné a lehkomyslné. Nakažení muži se hůře a nakažené ženy naopak lépe oblékají a vůbec více dbají o svůj zevnějšek.

Hlavní otázkou současného výzkumu toxoplasmózy je to, které z pozorovaných změn v chování člověka jsou pouze vedlejšími projevy onemocnění a které z nich jsou výsledkem cílené manipulace parazita směřující k přenosu do dalšího hostitele.

Jaký způsob nákazy je nejčastější? Jsou nebezpečné zejména pro děti kočičí exkrementy, s nimiž se mohou dostat do kontaktu třeba na pískovišti?

Nákaza dětí na pískovišti určitě v minulosti hrála velmi důležitou úlohu v přenosu toxoplasmózy. V současné době však evropské předpisy výrazně zvýšily příslušné hygienické standardy, takže děti se už na pískovišti nakazí daleko s menší pravděpodobností (pozn. server Vitalia.cz mapoval, v čem si hrají děti na pískovišti).

Na našem pracovišti vyšetřujeme výskyt toxoplasmózy u studentů Přírodovědecké fakulty už asi dvacet let a za tu dobu klesl tento výskyt z přibližně třiadvaceti procent na současných devět procent. V současnosti zůstává asi nejdůležitějším zdrojem nákazy konzumace neumyté nebo špatně umyté kořenové zeleniny, dále konzumace syrového nebo nedostatečně teplotně upraveného masa, dále kontakt se zahradní půdou bez použití ochranných rukavic. Naše nejnovější výzkumy však ukazují, že důležitým zdrojem nákazy může být i nechráněný pohlavní styk.

Nakažení toxoplasmózou je strašákem zejména pro těhotné – k čemu může v tomto případě vést?

Jestliže se nakazí žena v době těhotenství, hrozí nebezpečí, že se nákaza přenese na vyvíjející se plod. Jestliže se tak stane v prvním trimestru, hrozí plodu potrat nebo závažné vývojové vady, včetně mikrocefalie a hydrocefalie. K takovému přenosu z matky na plod však dochází jen asi v patnácti procentech případů nákazy matky. Jestliže se nakazí žena až v třetím trimestru těhotenství, je sice pravděpodobnost přenosu nákazy na plod až čtyřicetiprocentní, ale v takovém případě už dítěti obvykle hrozí spíše menší vývojové poruchy, jako třeba poruchy sluchu, případně zraku.

Ze zdrojů se lze dočíst, že cysty prvoka Toxoplasma gondii v České republice přenáší přibližně třetina populace. Znamená to tedy, že tato populace už je nakažena? A co když to těhotná žena ani nezjistí?

V Česku je skutečně nakažena asi třetina populace. V některých zemích je ovšem výskyt toxoplasmózy podstatně vyšší, například v Německu nebo ve Francii asi tak o deset až patnáct procent, v Jižní Americe je výskyt toxoplasmózy vyšší minimálně o dvacet procent a v některých afrických zemích je nakažená naprostá většina populace. Kdo se jednou nakazí, zůstane nakažen až do konce života, neboť lék na tuto formu onemocnění zatím nemáme. Většina osob včetně těhotných žen neví, že je nakažená, a nikdy se to ani nedozví. Samotná nákaza však příliš nevadí. Když je žena nakažená před otěhotněním, alespoň nehrozí, že by se mohla nakazit v době těhotenství a že by mohlo být její dítě poškozeno vrozenou toxoplasmózou.

Jak lze zjistit, že máme toxoplasmózu? Lze pozorovat nějaké příznaky? Může to u někoho proběhnout bezpříznakově a u někoho mít akutní průběh? Kdy je indikována léčba a jak probíhá? 

Čerstvou nákazu je možno rozpoznat podle nespecifických příznaků, jakými jsou bolest hlavy, dlouhodobé zvýšené teploty a nateklé uzliny na krku. Ve většině případů si ovšem pacient myslí, že má nějakou běžnou virózu, případně nějaké bakteriální onemocnění. Akutní toxoplasmóza u naprosté většiny lidí s nepoškozenou imunitou samovolně odezní do jednoho měsíce po nákaze. Ve skutečnosti však pouze přejde do své latentní fáze, která je doživotní a z klinického hlediska se zdá být bezpříznaková. Naše výsledky však ukázaly, že bezpříznaková není. Nakažení lidé totiž vykazují mnohem větší výskyt celé řady onemocnění. Studie, kterou jsme publikovali v minulém roce, ukázala, že rozdíly ve výskytu toxoplasmózy v jednotlivých zemích dokáží vysvětlit zhruba třiadvacet procent rozdílů v celkové nemocnosti mezi jednotlivými zeměmi.

Jak moc má mít lidská populace z onemocnění toxoplasmózou strach?

Jeden člověk nemá zas tak moc důvodů se toxoplasmózy obávat. Nezdravá životospráva či kouření zkrátí život podstatně více. Navíc ještě před sto lety jsme byli nejspíš nakažení téměř všichni. Lidstvo jako celek by se ovšem toxoplasmózy obávat mělo. Zdánlivě bezpříznaková toxoplasmóza má totiž ve skutečnosti obrovský dopad na veřejné zdraví, a tedy i veřejné finance, právě tím, že zvyšuje pravděpodobnost celé řady závažných nemocí.

Jakých například?

Kdybych to měl vzít podle abecedy, tak mne napadají alergie, astma a autismus. Ale nakažení mají častěji i osteoporózu, tiky, epilepsii, migrény, celiakii a vůbec celou řadu onemocnění orgánů trávicí soustavy.

Můžete uvést nějakou zajímavost, případ z praxe, „perličku“, týkající se této problematiky? 

Nedávno jsme na skupině našich internetových dobrovolníků „Pokusní králíci“ (www.pokusnikralici.cz, facebook.com/pokusnikralici) provedli velkou studii, která byla zaměřena na prozkoumání vlivu toxoplasmózy na lidské sexuální chování. Velmi dlouhý internetový dotazník se nám asi povedl, protože ho během půl roku vyplnilo více než třicet tisíc lidí. Studie stále běží, takže se do ní mohou čtenáři zapojit. Naše výsledky ukázaly, že toxoplasma skutečně ovlivňuje sexuální chování osob, konkrétně mírně zvyšuje afinitu mužů k masochismu. To má asi podobnou příčinu jako pozorované zvýšení atraktivity pachu kočky pro nakažené myši či nakažené muže. Toxoplasmóza dokáže „předrátovat“ mozek nositele tak, že podněty, které normálně vyvolávají strach, začnou u nakažených jedinců vyvolávat i sexuální vzrušení. Tato studie mimo jiné i potvrdila, že se toxoplasma může přenášet pohlavní cestou. To má ovšem zásadní význam z hlediska klinické praxe. Při nechráněné souloži může dojít k otěhotnění a čerstvě nakažené ženě, přesněji řečeno jejímu dítěti, následně hrozí vrozená toxoplasmóza.

Prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc.

Zakladatel a vedoucí týmu Laboratoře evoluční biologie při Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a projektu Pokusní králíci. Na PřF vyučuje předměty Úvod do evoluční biologie, Mikro a makroevoluce, Evoluční a ekologická parazitologie a Praktická metodologie vědy a v Národním ústavu duševního zdraví se věnuje vlivu infekcí na výskyt a průběh duševních poruch. 

Je členem redakční rady časopisu Vesmír a Neuroendocrinology Letters. Zabývá se především teorií zamrzlé plasticity a vlivem parazita Toxoplasma gondii na lidskou psychiku, chování, vzhled a dále vším, co on nebo jeho studenti považují za zajímavé, nebo co přinese vědecký život. Je autorem více než stovky odborných článků, pěti knih a několika desítek článků popularizačních.

www.pokusnikralici.cz, facebook.com/pokusnikralici