Líbí se mi, že článek vzkazuje "všechno s mírou". Souhlasím, že psychika hraje důležitou roli během nemoci i mimo ní. Myslím si, že je na každém z nás, abychom nerezignovali na sebepoznání a byly jsme si tak schopní pomoci nikoli jen od následků, ale též od příčiny. O smyslu života nemluvě. Pokud ale na něco nestačíme, je přirozené, že jdeme za odborníkem. To se týká nejen oblasti zdraví přeci. Odborník neznamená bůh a myslím si, že řada lékařů se tak ani nevnímá. Uvidím dále časem, sám jsem zatím studentem medicíny. Dále souhlasím s rolí stravy a důležitostí rodinné anamnézy. Nesouhlasím však s nadužíváním preventivní prohlídky. Data nemám a tak vycházím "pouze" ze zkušenosti s prarodiči, že u starších lidí, kteří mají oběhnout více vyšetření než jednou za 2 roky hrazené státem, se o stresovou situaci jednat může. Pro mladšího člověka by prevence jednou za dva roky, či něco navíc (např. vyšetření tlustého střeva, když ve statistice jeho nádorů vedeme) by taková zátěž být neměla. Pokud je, je to spíše ukázkou, že do ní (prevence) nechceme investovat svůj čas. A poslední s čím nesouhlasím je, že by se automaticky srážela léky teplota. Pokud vím, tak zvýšená teplota se bere jako fysiologická reakce organismu, která je obranná a tudíž se ke srážení (teploty) v dnešní době přistupuje pouze ve chvíli, kdy by ohrožovala život pacienta, nikoli z plezíru. To si ten paralen spíš ordinuje každý sám.