Psal se rok 1895. Již sedm let, téměř každodenně, probleskávalo setmělými okny Fyzikálního ústavu Filozofické fakulty bavorské univerzity ve Würzburku téměř strašidelné bledě zelené světlo elektrických výbojů. Zdejší řádný profesor fyziky a jeden z nejlepších experimentátorů druhé poloviny 19. století Wilhelm Conrad Röntgen (1845–1923) se po ukončení přednášek klasické fyziky dlouho do noci věnoval ve své laboratoři systematickému výzkumu tehdy aktuální problematiky působení elektrického proudu na plyny. Vzhledem k vědcově samotářskému způsobu práce, legendární úspornosti popisu svých experimentů a opatrnými formulacemi jakýchkoli závěrů není známo, co bylo skutečně cílem jeho výzkumu v onen večer 8. listopadu.
Snad experimentoval jen z „božské zvědavosti“, jak říkal Albert Einstein. Ve sbírkách citátů o vědě bývá často zařazen Röntgenův názor na veškerou badatelskou práci: „Experiment je nejmocnější a nejspolehlivější pákou, již můžeme na přírodě vynutit její tajemství; musí vždy být nejvyšší instancí při rozhodování otázky, zda lze nějakou hypotézu uznat, nebo zavrhnout. Každý jev je třeba co nejpřesněji pozorovat a popsat ve všech jednotlivostech a teprve potom se člověk může odvážit podat nějaké vysvětlení.“
I kdyby to nebyla pravda, je to hezky vymyšlené…
Jak to někdy u slavných vědeckých objevů bývá, okolnosti odhalení existence paprsků X se staly legendou. Vyprávění o tom, jak si vědec náhodou povšimnul účinků dosud neznámých paprsků, patří k příběhům, o kterých napsal kdysi Giordano Bruno, že „i kdyby to nebyla pravda, je to hezky vymyšlené“. Röntgen si měl náhodou všimnout světélkování na pracovním stole ležícího neuklizeného papírového stínítka, potaženého fluororescenčním kyanidem platinobarnatým, kdykoli nastal ve skleněné trubici elektrický výboj ve zředěném plynu.
Podobný osud má i jeden z nejznámějších snímků v dějinách fotografie, vůbec první rentgenový snímek z 22. prosince 1895, na kterém je ruka Röntgenovy manželky Anny Berthy. Na rozdíl od svého muže ji obraz kostí se snubním prstenem příliš nenadchl; údajně jej velice překvapila a zklamala, když prohlásila: „Viděla jsem vlastní smrt.“
Epochální objev paprsků X: dar lidstvu
Rentgenovo záření se stalo okamžitě předmětem zájmu nejen lékařů a fyziků, ale také novinářů (první zprávy o něm pohotově přinesly již v prvních lednových dnech roku 1896 hlavní pražské deníky, byť se zkomoleným jménem Routgen) a široké laické veřejnosti, pro kterou se stalo dokonce i zdrojem zábavy.
Wilhelm Conrad Röntgen objevil záření, které po něm bylo pojmenováno
O publikaci svého objevu paprsků X sám napsal: „Dne 1. ledna (1896) jsem rozeslal separáty své práce a tím jsem vlastně pustil čerta ze řetězu. Napřed rozvinuly naplno reklamu vídeňské, potom jiné noviny. Byl jsem za několik dnů ze všeho otráven na nejvyšší míru hlavně proto, že jsem podle novinových zpráv nemohl vlastní práci vůbec poznat.“ Svůj epochální objev si nedal patentovat a kategoricky odmítal všechny firemní nabídky k jeho komerčnímu využití. Zastával názor, že dílo vykonané na univerzitní půdě s pomocí veřejných prostředků by mělo sloužit zdarma úplně všem: proto dobrovolně odevzdal svůj vynález veškerému lidstvu.
Více než oprávněně se stal v roce 1901 prvním nositelem Nobelovy ceny za fyziku „za významný objev paprsků, které byly na jeho počest pojmenovány rentgenovými“. Bohužel jeho celoživotní skromnost (v roce 1900 odmítnul jediným slovem „pomíjející“ povýšení do šlechtického stavu) a nezištnost se mu nevyplatila. Muž, který naučil svět vidět předměty zevnitř, zemřel v 77 letech na leukémii v důsledku dlouhodobého ozáření jako chudý a osamělý člověk.
Rentgen coby atrakce pro zkoušení nových bot
V prvních desetiletích „paprskového boomu“ přicházel kdekdo s novými zářeními, senzačními vynálezy, nejrůznějšími „prosvícenými objekty“ a výsledky dalších „šťastných objevitelských náhod“.
Takový „skvělý“ nápad dostal také bostonský lékař Jacob Lowe, který v roce 1927 získal americký patent na vynález označovaný jako „Foot-O-Scope“. Jeho předmětem byla konstrukce zařízení, které lidem pomáhalo při zkoušení bot před jejich zakoupením. Využití tajemné síly rentgenových paprsků zde bylo shledáno velice vhodným k řádnému „prohmatání“ nohou a prstů, aby se předešlo „deformaci citlivých kloubů“. Doporučována byla rovněž pomoc „odborného poradce“ a prodavače bot. Důmyslný přístroj tehdy získal nejvyšší hodnocení a doporučení časopisu pro rodiče Purents Magazine. I když bota „seděla“ na noze dobře, zákazníci se dožadovali dalšího použití „obuvního fluoroskopu“, protože to byla víceméně zábava. Poprvé nastala situace, kdy děti chodily rády nakupovat boty.
Rentgenové fluoroskopy ke zkoušení bot se v některých obchodech používaly až do 70. let
Zřejmě se to líbilo i majitelům obchodů s obuví, protože zakoupili deset tisíc těchto zařízení. Kompletní přístroj o velikosti dnešní myčky na nádobí stál asi dva tisíce dolarů, což tehdy představovalo nemalé jmění. Když děti vsunuly svoji nohu do spodní části stroje, doprovázející rodiče, prodavač a nadšením zářící sourozenci či kamarádi sledovali dění speciálními okénky. Každé stisknutí tlačítka spustilo proud rentgenových paprsků, zářících až dvacet sekund. Lidem se líbilo, když jej mohli vyvolat jen mačkáním knoflíku. A čím vícekrát ho stiskli, tím lépe nové boty vyhovovaly.
Račte se ozářit?
Zhruba ve stejné době před téměř sty lety si odbylo premiéru i další zařízení s názvem Tricho. Bylo instalováno v kadeřnictvích vedle vysoušečů vlasů a jeho vynálezcem byl doktor Greyser, penzionovaný profesor fyziologické terapie na soukromé církevní vysoké škole Fordham University v New York City (mezi její studenty patřili například Donald Trump či David Copperfield). Podle dobových reklam zasvětil tento lékař svůj celý život odstraňování chloupků z ženských rtů a tváří. Díky svému patentovanému rentgenovému zařízení pro různé kosmetické úpravy se konečně dočkal úspěchu.
Zařízení Tricho v kadeřnictvích využívalo rentgenových paprsků např. k odstraňování chloupků
Jen o dvě desítky let později, když světlo světa již spatřily jaderné zbraně, začalo se intenzívně zkoumat nebezpečné radiační záření, provázející nukleární výbuchy. Protože způsobuje podobné nežádoucí biologické, chemické a genetické změny, jako již běžně používané záření rentgenové (elektromagnetické vlnění, jehož vlnové délky leží v intervalu 10−3 m až 10−12 m) v medicíně a technice, měřili v průběhu dalších let nukleární fyzikové společně s lékaři-radiology úroveň radiace jako nežádoucího produktu. Sledovali údaje například ve vakuových televizních obrazovkách, při provozu elektronových mikroskopů, kontrole obsahu zavazadel na letištích, sváření kovových materiálů elektronovým paprskem, nedestruktivním zkoušení různých materiálů, zkoumání hornin a historických objektů, ověřování pravosti uměleckých děl i na místech běžného života lidské společnosti.
Došlo také na měření úrovně radiace u rentgenových fluoroskopů používaných v obchodech s obuví. Tato objemná zařízení vyzařovala více rentgenových paprsků než běžné lékařské diagnostické rentgeny. Radioaktivní částice z nich vystřelovaly všemi směry do vzdálenosti téměř osmi metrů. V závislosti na typu zařízení mohla mladá dívka, která si vyzkoušela jen několik párů bot k uspokojení svých představ, dostat tak vysokou dávku radiace, že to dokázalo zastavit její růst. Prodavači v obchodech s obuví, vystavení rentgenovému záření každý den, pravděpodobně v důsledku nemocí z ozáření umírali dříve a častěji, byť se to tehdy nikdo nenamáhal zjistit. Po uplynutí čtvrtiny století se radiace ukázala být větším problémem než příliš těsné boty a federální úřady ve Spojených státech používání těchto zařízení v roce 1953 zakázaly.
Již od samotných počátků využívání rentgenových paprsků v lékařských zobrazovacích technikách postupně zjišťovali lékaři a biologové, že jejich příliš nadšené používání může způsobit poškození kožních buněk, zanechat popáleniny po ozáření, a dokonce vyvolat rakovinové bujení. Nicméně až ve druhé polovině 20. století byla rizika rentgenového záření plně rozpoznána a byla zavedena přísná opatření k minimalizaci ozáření.
ČLÁNKY DO MAILU
