ja chci nekurackou restauraci, a tu moznost vybrat si nemam (pokud nechci cestovat 3/4 hodiny), i kdyz ziju ve velkem meste. Problem je, ze koureni je tak zazite, ze i kdyz jsou kuraci mensina, silne omezuji vetsinu.
At mi kuraci poradi, co mam delat, kdyz v okoli me prace jsou 3 restaurace, maji "oficialne" oddeleny nekuracky prostor, ale personal tam nechce obsluhovat? A ne ze by to jinde bylo o tolik lepsi.
Proc stat zakazuje silne navykove drogy jako heroin, slabe navykove drogy jako marihuanu, a nezakazuje stredne navykovou drogu tabak? Jenom kvuli historickym realiim.
A kazdy zakon, ktery byt jenom snizi o procento pravdepodobnost, ze moje dcera nezacne v puberte kourit, vitam vsemi deseti.
A já chci lítajícího nosorožce!
Pokud je o nekuřáckou restauraci zájem, otevři si. Bude ti tam chodit spousta lidí a vyděláš miliony.
A pokud o ni zájem není, nechápu, proč by měl stát zajišťovat službu, o kterou má zájem jenom pár lidí.
„Proc stat zakazuje silne navykove drogy jako heroin, slabe navykove drogy jako marihuanu, a nezakazuje stredne navykovou drogu tabak? Jenom kvuli historickym realiim.“
Je a je to pěkně debilní. (osobně nechápu, proč má stát kecat do prodeje čehokoli vůbec) Se zákazem kouření na soukromém pozemku to ale nesouvisí.
„A kazdy zakon, ktery byt jenom snizi o procento pravdepodobnost, ze moje dcera nezacne v puberte kourit, vitam vsemi deseti.“
Upřímně řečeno si myslím, že zákony na tohle skoro nemají vliv a je to hlavně výchovou.
Diskuzní zkratka v případě, že by se někdo zase snažil argumentovat ad hominem: v životě jsem nevykouřil jedinou cigaretu ani se nenapil alkoholu. Je mi 18.
zajímalo by mne, jak to řešíte, když narazíte na restauraci zavřenou, plně obsazenou, zarezervovanou pro akci, nebo prostě nepostavenou.
postavíte se doprostředka rynečka, a začnete ječet "já chci restauraci?"
pokud ne, zachovejte se při spatření kuřácké restaurace stejně, jako kdyby byla zavřená, nebo jako kdyby tam nikdy žádná nebyla.