Vztah s matkou – nebo obecně jiným primárním pečovatelem – je z pohledu vývoje člověka tím nejdůležitějším vztahem. Ovlivňuje, do jaké míry budeme důvěřovat sobě, svým schopnostem a světu kolem nás. „Velkou částí sebepřijetí tvoří akceptování vlastního reálného těla,“ říkají odborníci Projektu Sebedůvěry Dove. Tato značka dlouhodobě usiluje o budování zdravé sebedůvěry a zdravé vnímání svého těla. Globální průzkum Dove nyní potvrdil velký vliv rodinných vzorců.
Co se dozvíte v článku
Tři čtvrtiny dětských respondentek ve věku 10 až 13 let měly shodně se svými matkami problém s přijetím určité části těla. Pokud matka komentuje před dítětem negativně svůj vzhled, je velká pravděpodobnost, že dítě tento přístup nevědomky převezme. A že do budoucna bude s těmito „vadami“ bojovat tak dlouho, dokud si neuvědomí, že jde jen o naučený vzorec.
Jak dětství ovlivňuje dospělost
V prvních měsících je maminka či jiná pečující osoba pro miminko vším, dítě se velice rychle učí číst z tváře a komunikovat úsměvy či pláčem. Miminko přirozeně dává přednost emoční blízkosti, dostupnosti a vyladěnosti před mechanickým zajišťováním nezbytné péče. Pečující člověk je pro něj ideálně bezpečným přístavem, z něhož lze pořádat výzkumné výpravy do okolí a kam se lze vracet pro útěchu. Funguje-li tento model bezpečí, bude jedinec schopen zkoumat svět a ve správný čas se osamostatnit a najít si své místo ve světě.
Dítě by se mělo cítit milované a přijímané takové, jaké je. „Pokud dítě tento pocit vnitřního bezpečí a důvěry z jakéhokoliv důvodu nezažije, je pravděpodobné, že se dostane do vnitřního stavu plného úzkosti a paniky, křečovitě se pak bude snažit zavděčit lidem kolem sebe, aby neztratilo jejich přízeň,“ uvádí psycholožka Šárka Kučerová, garantka projektu.
Důležitosti vztahů a vlivů v útlém dětství se věnujeme také v článku Nedostatek úplně první lásky: prapříčina problémů.
Spokojená máma, spokojené dítě
Postava matky je pro dítě (a to především dceru z důvodu identifikace genderových rolí) důležitým vzorem. Dospělý vztah matky k sobě a ke svému ženství vytváří rámec, pomocí něhož se na sebe bude pravděpodobně dívat i její dcera. Matka jí totiž podle odborníků ukazuje, co to znamená být ženou.
Pomáhá jí svým postojem k sobě vytvořit pevnou vnitřní identitu, přijmout samu sebe i zodpovědnost za svůj život. Pokud matka vnímá svoji hodnotu jako žena, přijímá se i se svými chybami a nedokonalostmi, zná svoji jedinečnost a je za to vše vděčná, pravděpodobně se její dcera bude brzy projevovat stejně.
Toto pravidlo však platí i naopak. A jelikož všichni do života vplouváme s menším či větším pošramocením, je na každém z nás nalézt vlastní sebehodnotu a ukotvení ve světě, abychom dětem vědomě nepředávali vlastní komplexy z fyzického vzhledu. Problém se rozhodně netýká jen dívek a žen, ale i chlapců a mužů.
Pro dítě je máma dokonalá. Tak, jak je
Komentovat a hodnotit vlastní tělo je častou aktivitou nejen u žen. U novopečených maminek může být tlak na vzhled ještě vyšší o dobře myšlené (byť nevyžádané) rady kamarádek či rodinných příslušníků. Například na diety, které jim „zabraly“.
Navíc je člověk chtě nechtě denně konfrontován se všudypřítomnými vyretušovanými obrázky zdánlivě dokonalých lidí v médiích. To vše se však soustředí ne na jedinečné tělo každého člověka s určitými genetickými predispozicemi a příběhem, ale na jakýsi nedosažitelný svět konfekčních velikostí a kůže bez ďolíčků.
Přitom dítě vidí a přijímá tělo mámy takové, jaké je. Každá maminka je v očích svých dětí tou nejkrásnější osobou, ale pokud se před dítětem rozhodne kritizovat svůj vzhled, dítě brzy začne hledat stejné chyby i na sobě. A bohužel převezme i přístup třeba k výživě: „Od sedmi let pořádně nejím. Poradila mi to máma,“ popsala například mladá žena, která má do dospělosti potíže s příjmem potravy, více v článku Dietou k tloustnutí – co tropí matky, přebírají dcery.
Naopak, pokud se maminka rozhodne vědomě přestat svůj vzhled negativně komentovat a začne se soustředit na to pozitivní, jako je péče o zdraví, přirozený pohyb, zdravá strava a činnosti, které jí přinášejí pocity naplnění, dítě se s radostí přidá též.
Od dětství slýcháme narážky na vzhled
Své o tom ví i zakladatelka instagramového profilu Tělo s příběhem, který tvoří již druhým rokem bezpečné prostředí nejen pro maminky. „Díky reakcím okolí i lidí na našem profilu vidím, jak je můj příběh vlastně obvyklý, i když jsem si dlouhá léta myslela, že jsem ve svém trápení a nejistotách sama,“ říká Kateřina Kopicová.
Galerie: Tělo s příběhem
Jako dítě slýchávala narážky na svůj vhled od těch nejbližších, takže i ona si prošla poruchami příjmu potravy a problémy s přijetím vlastního těla. „Paradoxně mi na cestě k sebepřijetí pomohlo těhotenství, i když přineslo další změny těla. Ale jako máma dvou skvělých kluků vidím, že jsou mnohem důležitější věci, než je například velikost šatů. Sdílením svého příběhu i příběhů dalších se snažím pomáhat ostatním maminkám a všem lidem, aby se přestali trápit kvůli vzhledu a uvědomili si, že pro děti i milující partnery jsou krásní jako jedinečné osoby, ne krásné objekty,“ líčí Kateřina Kopicová. Pro server Vitalia.cz popsala také, proč reálné fotky strií a povoleného břicha mají takovou odezvu.
Změnit to můžeme vždy
Rodiče, kteří si jsou v přístupu k sebepřijetí nejistí či by mohli mít pocit, že se vývoj sebedůvěry jejich dítěte nepodařil nejlépe, mohou s dětmi pracovat například pomocí příručky pro rodiče Průvodce sebedůvěrou nebo mohou navštívit odborníka.
Příručka vznikla v rámci Projektu sebedůvěry Dove, který pomáhá v českých školách. Letos se navíc rozrostl v sérii edukačních videí, která přinášejí rodičům rady, jak vychovat zdravě sebevědomé dítě. Vlastní témata či konkrétní problémy je také možno probrat se školeným lektorem a dalšími rodiči, učiteli či vychovateli v rámci online webináře, do kterého se můžete zdarma přihlásit na stránkách projektu.
„Nikdy není pozdě začít znovu. Pokud se jako rodiče k situaci postavíme čelem a přijmeme za ni zodpovědnost, je možné znovu vybudovat zdravý vztah k sobě samým i sebedůvěru našich dětí. Často jsou to právě naše slabosti, které se následně stanou zdrojem největší síly,“ uzavírá psycholožka Šárka Kučerová.