V článku jsou obrovské nesmysly, není pravda že ve ve Viktoriánské Anglii lidé žili stejně dlouho jako dnes. V druhé polovině 19. století byla střední délka života kolem 50 let, dneska v 21. století je kolem 75 let, to je zhruba o 25 let víc. Výskyt stařecké demence proto byl nepřekvapivě v 19. století nižší, neboť lidé dřív umřeli.
Zdroj zde: http://www.localhistories.org/life.html
Ještě jak se dívám na informace v http://www.localhistories.org/life.html, tam se pracuje s daty včetně novorozenecké úmrtnosti, která byla tehdy obrovská, a v nové studii byla poporodní úmrtnosti odečtena. Je to na http://www.localhistories.org/life.html i v rozhovoru přímo uvedeno. Těch pětadvacet let rozdílu jsou průměrné hodnoty délky života, což je pro daný účel zavádějící. Hodně lidí skutečně umíralo dříve, než měli šanci Alzheimera dostat - protože umírali hned po porodu. Zdravím, LK, Vitalia.cz
Máte tvrzení "v letech 1850–1880 se ženy dožívaly o tři roky méně než současná anglická populace" a proti tomu máte data za posledních 30 let http://www.ons.gov.uk/ons/rel/lifetables/interim-life-tables/2008-2010/sum-ilt-2008-10.html, jenom v tomto úseku se míra zvýšila o více než 5 let :-) Ale jestli chcete věřit "odborníkům" Rabochům, tak to můžete, proti gustu žádný dišputát :-)
Ten graf, na který odkazujete, ale neobsahuje data o dožití, ale *očekávanou* délku dožití. Mícháte dohromady jabka a hrušky. Kromě toho, i kdyby šlo o tvrdá data o průměrné délce života, pořád byste z ní musel odečíst tu poporodní úmrtnost, jako to udělali autoři té studie o viktoriánské éře.
Ukazuje se totiž, že psychiatrie a jídlo spolu souvisí mnohem víc, než jsme dosud tušili.
Mnozí z nás to nejen tušili, ale i věděli. To jsou ti vysmívaní, kteří se starají o to, co jedí, čtou složení potravin a pro které tihle rádobyodborníci, kteří samosebou netušili, vymysleli například nálepku Orthorexie. Rádobyodborníkům stačilo vymlouvat se na geny a popírat, že do krevního oběhu se dostanou látky ze všeho, co sníme a strávíme. Chudáčci rádobyodborníci, to musí být šok, obracet se zase v názorech jak korouhvičky. To už ta jejich medicína je zjevně v koncích, pokud přisuzuje význam jídlu.
Asi jste nečetla dost pozorně. Jídlo má vliv na zdraví, ale ne tak velký jako např. dědičné dispozice. Nebo si myslíte, že se vás lékař ptá na zdraví rodičů při anamnéze úplně zbytečně?
Ale to asi ani nevíte, protože díky dobré krmi lékaře nenavštěvujete.
Jestli to ovšem není třeba tím, že vám příroda a rodiče dali do vínku pevné zdraví.
Co je mi na článku sympatické je myšlenka, že se ke zdravému stáří dá propít. Hned na tom začnu dělat, i když mnozí bio-zelení alkohol odmítají jako špatný životní styl.
Já raději poslechnu radu autora článku a nebo takytřeba profesora Pirka, který má na věc stejně pokrokový názor.
tsd
Nekteří staříci a stařenky bývali obvykle trochu zmatení nebo nejistí v řeči a také se jim zhoršovala paměť. Obvykle vyprávěli příběhy z dětství a mládí, ale nevzpomněli si, co bylo včera. Často vypravovali to samé nebo se na stejnou věc ptali každý den znovu. To ale už nějak patřilo k věku. Některým to myslelo do vysokého věku, jiní na tom byli hůř a stávali se nesamostatnými.
Dokud nepřišla medicína a nedala tomuto jevu stárnutí diagnózu. Teď, protože je to najednou choroba, se toho všichni děsí.