Nekteří staříci a stařenky bývali obvykle trochu zmatení nebo nejistí v řeči a také se jim zhoršovala paměť. Obvykle vyprávěli příběhy z dětství a mládí, ale nevzpomněli si, co bylo včera. Často vypravovali to samé nebo se na stejnou věc ptali každý den znovu. To ale už nějak patřilo k věku. Některým to myslelo do vysokého věku, jiní na tom byli hůř a stávali se nesamostatnými.
Dokud nepřišla medicína a nedala tomuto jevu stárnutí diagnózu. Teď, protože je to najednou choroba, se toho všichni děsí.