Co když váš strach přeroste v šílenství a nakonec nebudete moci z domova odejít vůbec? Pak nebudete první.
Zamkl jsi? Zkontroluj to! Zkontroluj to! Zkontroluj to…
V dalším dílu seriálu Psychiatrické oříšky se podíváme do hlubin nás samotných, přesvědčíme se o tom, že mnohdy člověk nemůže důvěřovat ani sám sobě. Co se stane, když se nám do cesty postaví vlastní mysl?
Dříve se jí říkalo nutkavá neuróza. Dnes je to obsedantně kompulzivní porucha. Spolu s hysterií se dělí o trůn tzv. velkých neuróz. Jako všechny neurózy ji nezpůsobuje žádné tělesné onemocnění. Vyvolávají ji jen nepříznivé duševní zážitky a z části i povaha postiženého.
Přečtěte si: Myslíte si, že je vaše uječená kolegyně hysterka?
Sám sobě otrokem
Určitě každý z vás už někdy něco nutkavého prožil. Známe to všichni, uslyšíme ráno v rádiu písničku, byť sebehloupější, ale celý den si ji v duchu prozpěvujeme. Nemůžeme se jí zbavit. U zdravého jedince toto nutkání dřív nebo později pomine. Nemocný člověk se takovéto vtíravé myšlenky zbavit nedovede, byť je sebehloupější, sebetrýznivější, byť se ji snaží ze všech sil odstranit.
To ale není všechno. Čím víc se snaží proti takovéto myšlence bojovat, tím víc roste jeho duševní napětí a tím i úzkost. S vtíravou myšlenkou k jedinci navíc promlouvá i neústupný hlas, který ho nabádá k vykonání nějakého činu, jakéhokoli, i úplně absurdního. Nakonec se vnitřní napětí natolik vyhrotí, že se stane neúnosným, člověk je nucen vykonat zadaný úkol. Tím se bolest utlumí. Brzy se však vrátí, a v ještě větší intenzitě, postižený je bezbranný, nucen stát se otrokem svého vnitřního hlasu.
„Raději poslechnu, může tu jít o život“
To nejpodlejší na nutkavé neuróze je to, že je většinou spojena s hrozbou nějaké tragédie. „Když tohle neudělám, mí rodiče zemřou.“ A právě „to“ může být cokoli – hluboké dýchání, nesmyslné dotýkání se země a dalších předmětů, vykřikování různých hesel, vracení se do bytu kvůli zamknutí dveří, bezvýznamné opakování zhasínání světla, fanatické „zaklepávání“ zlých myšlenek a podobně. Neuróza člověka může nutit i k úkolům, které ohrožují jeho vlastní bezpečí či společenské postavení – vylézt na nejvyšší strom, skočit z okna, vulgárně vykřikovat na veřejnosti.
Proč s tím ti lidé nepřestanou? Musí přeci vědět, že se chovají šíleně! Ano, jedná se o neurózu, tudíž postižení neztrácejí kontakt s realitou.
Právě to je na obsedantně-kompulzivní neuróze to nejmučivější. Trpí jí i inteligentní jedinci, kteří si iracionálnost svého jednání dobře uvědomují. Nedovedou však přestat. Vzali by si tak na krk bezpečí někoho blízkého. Něco uvnitř jim totiž nakonec vždy zašeptá: „A co když to tak je? Radši nebudu riskovat a poslechnu.“
Přečtěte si: Uklízíte? Pořád? A nejste nemocní?
Každý třicátý
Nesmyslnost kompulzí, které jsou postižení nuceni provádět, je zřejmě příčinou, proč tato porucha ještě plně nevstoupila do povědomí veřejnosti. Stud a strach ze společenského ztrapnění, ale také špatná informovanost způsobuje, že pacientů s obsedantně-kompulzivní poruchou, kteří se léčí, je ještě stále malé procento. Přesto touto poruchou trpí téměř každý třicátý člověk.
Kompulze - nutkání k nějaké činnosti a její realizace, často neracionální, absurdní, zbytečné, nesmyslné opakování určitých pohybů, dotyků, rituálů, opakované kontrolování různých úkonů (např. uzamčení dveří, zhasnutí světla, vypnutí plynu)
definice: ABZ.cz: slovník cizích slov
Nejčastější obavy? Ze špíny a infekce
Když se na statistiky podíváme blíže, ukáže se, že nejčastěji trpí lidé s OCD nadměrným strachem ze špíny a infekce (50 %). Takoví lidé si myjí ruce stále dokola, mnohdy až do úplného vysušení a odírání. U 30 % se nutkání bezpodmínečně pojí s trýznivými představami, že se někomu blízkému stane něco tragického. O zbylých 20 % se pak dělí rovným dílem ti, u kterých se kompulze projevují jinak (opakováním čísel, slov, dotykové kompulze), a ti šťastnější, u kterých obsese kompulzivní projevy postrádají.
Je jisté, že každý, kdo si přizná, že touto neurózou trpí, by měl okamžitě navštívit odborníka. V ordinaci ho pak bude čekat léčba, která je v dnešní době už spolehlivě vyvinutá. Nejúčinnějším východiskem se zde stává kognitivně behaviorální terapie spolu s nasazením potřebných léků. Terapie si pak klade za úkol jediné: odstranit obsese, které nesmyslné rituály vyvolávají, a to opakovaným vystavováním úzkostným situacím tak, aby pacient nemohl vykonat svůj záchranný rituál.
Nejste první
Přestože se jedná o chorobu opředenou mnoha předsudky, v historii existovalo několik postav, které se za svou vadu nestyděly.
Tím úplně nejznámějším pacientem byl Sergej Pankejev, pacient Sigmunda Freuda, který svým osudem dopomohl k sepsání teorie sexuálních komplexů z dětství. Možná jste o něm slyšeli jako o Wolfsmannovi (Vlčím muži); jako malému se mu totiž zdál děsivý sen o šesti bílých vlcích, nejslavnější sen psychoanalýzy. Nás však zajímá spíše proto, že už odmalička trpěl obsedantně kompulzivní poruchou. Jeho stav byl tak kritický, že nedovedl sám správně fungovat. Po celý život byl odkázán na pomoc okolí, a to ať už při velkých životních rozhodnutích, tak při běžných každodenních úkonech.
Čtěte také: Shopaholismus – prostě to koupit musíte
Další známou postavou této nemoci byl mimo jiné i autor evoluční teorie Charles Darwin. Tento vědec trpěl od narození strachem, že zemře a bude pohřben v malé a nepohodlné rakvi. A proto s sebou na všechny výpravy vozil rakev, vyrobenou přesně na míru.
Nutkavá neuróza je častým námětem i pro umělce. Pokud jste nečetli povídku N. od Stephena Kinga, možná si vzpomenete na filmy Lepší už to nebude či Letec.
Zdroje:
Vacek, Jaroslav: Velké psychiatrické případy. Paseka, Praha-Litomyšl 2001
Morton Hunt: Dějiny psychologie. Portál, Praha 2000
ČLÁNKY DO MAILU